Dokud dýchám, doufám, věří Italové
Říká český generální konzul v Miláně Jiří Kuděla. Země prý nelibě nese nálepku toho, kdo může za rozšíření koronavirové infekce
LN Celá země v karanténě, pod drobnohledem. Jak Italové vnímají svoji situaci?Jaké rozpoložení v zemi panuje?
Zde na severu Itálie, tedy v Miláně a v Lombardii, se rozpoložení měnilo v čase. Když epidemie začala, bylo uzavřeno 10 obcí v provincii Lodi, asi 60 kilometrů jihovýchodně od Milána, a jedna obec v Benátsku. Byla zavedena různá preventivní opatření, všichni to vnímali jako znepokojující, ale velká část obyvatel vně těchto obcí si nejspíš myslela, že se jich to až tolik netýká. Teprve s narůstajícím počtem nakažených, hrozícím kolapsem zdravotnického systému a vzrůstajícím počtem obětí této epidemie se začal přístup lidí měnit. Zásadně tomu pomohly poslední dva drakonické dekrety vlády, které v podstatě daly nejdříve celý sever a pak i celou Itálii do kompletní karantény. Od čtvrtka pak byly v celé zemi uzavřeny všechny restaurace, hospůdky, bary, stravovací a ubytovací zařízení. Něco do té doby zcela nepředstavitelného! Italové svoji situaci proto nyní vnímají velmi vážně. Jsou ale odhodlaní ji překonat. Mile mě překvapuje velká míra solidarity s těmi nejzranitelnějšími a snaha jim všestranně pomoci, včetně toho, jak jsou na sebe lidé příjemní a mají zájem o to, v jaké situaci se nacházejí ostatní.
LN Jak se Italové smiřují s tím, že jsou nyní všude „persony non grata“, tedy nechtění?
Mnozí Italové velmi citlivě vnímají reflexi své země v této souvislosti ve světě. Nelibě nesou nespravedlivou nálepku, jako kdyby za rozšíření této infekce mohli právě oni, jakož i striktní opatření Rakouska nebo Slovinska, které vedlo v podstatě k zavření hranic.
LN Působíte jako generální konzul v Miláně, tedy v nejvíce koronavirem postižené oblasti. Jak se vy a zaměstnanci konzulátu bráníte nákaze? Máte z ní strach?
Náš generální konzulát spolu se státními agenturami, které tu jsou (CzechTrade, CzechTourism a Česká centra), sídlí v jedné budově. Tvoříme jeden tým – Český dům, Casa Ceca. Pracujeme spolu, společně děláme na řadě projektů. I s místními spolupracovníky v Českém domě normálně pracuje 13 osob, na generálním konzulátu je nás šest. Nyní jsme v celém domě čtyři. Na strach ani paniku není moc čas. Nemohu mluvit za ostatní, ale já osobně strach nemám, spíše obavy, aby se to nedotklo nějak někoho z nás.
Jinak ale už třetí týden postupujeme podle plánů pro krizové situace, postupně jsme zcela omezili kontakty s okolím, pokud k nim dochází, tak jen na osobní distanční doporučenou vzdálenost, neustále dezinfikujeme všechny prostory, větráme, cídíme a uklízíme. Nakupujeme jen v nefrekventovaných hodinách, už téměř tři týdny nikdo z nás nejezdí veřejnou dopravou ani nikdo nenavštívil restauraci.
LN Nemůžu se ubránit myšlence na scénu z Romea a Julie, v níž Romeo prchá z Mantovy, kterou uvěznil mor. Jen jiné kulisy, ale stejná situace? Anebo v čem je to nyní jiné?
Já se zase nemohu ubránit pocitu, že jsme tak trochu v Boccacciově Dekameronu a vyprávíme si příběhy. Ale teď vážně, může nám to leccos připomínat, ale mor to není. Je to těžká situace, ale spolu s Italy věřím, že to zvládneme. Tato země byla po tisíciletí díky své otevřenosti světu studnicí moudrosti, kultury, umění, vědy, motorem hospodářství, ale také někdy, bohužel kvůli této otevřenosti, branou pro různé epidemie. Jedna zdejší sousedka mi vykládala o hrozné „čínské“či „hongkongské“chřipce, která její zemi zachvátila v roce 1970. Tehdy onemocnělo snad asi až 20 milionů Italů. Nyní je to jiné. Máme nesrovnatelně lepší lékařství, lepší možnosti, jak se s epidemií poprat.
LN Italové jsou terčem kritiky, že situaci v počátcích podcenili a virus se masivně rozšířil dál. Jak na tuto kritiku reagují?
Nesou to samozřejmě těžce, jako nespravedlnost. Nevím, jestli něco podcenili. Nejsem žádný odborník. Sami Italové o tom vášnivě diskutují a hledají příčiny. Jsou názorové fronty i mezi skutečnými odborníky. Italové jako první v Evropě začali dělat masově testy na koronavirus a tím také odhalili tisíce nakažených. Dnes ale někteří říkají, že to neměli dělat, že si tím jen přidělali problémy, protože by se mnoho případů „schovalo“do statistik „normální“sezonní chřipky. Jiní jsou zase hrdí na to, jak to dělali a dělají, a také na transparentnost, s níž k tomu přistupují. Zdejší ústavy a vědecká pracoviště, které v mnoha oblastech patří nejen k evropské, ale i ke světové špičce, usilovně pracují na nalezení řešení, tedy na izolaci kmene tohoto viru. Ve spolupráci s odborníky na vakcíny po celém světě.
LN Mohli přesto podle vás jednat jinak?
Těžko říci. Z dnešního pohledu bych si snad dovolil jen zmínit, že možná měli svá vážná doporučení hned od počátku razantněji proměňovat v nařízení a vynucovat jejich plnění.
LN Jak si severoitalská hospodářská metropole Milán poradila s karanténou? Jak město nyní funguje?
Jak jsem již řekl, situace se vyvíjela. To, co bylo minulý týden jen naléhavým doporučením, je dnes nařízením v zájmu toho, aby se to skutečně dodržovalo. Obyvatelé Milána začali být na první pohled mnohem disciplinovanější. Drží od sebe distanci, neshlukují se, stojí od sebe vzdáleni před obchody, úřady. Doprava funguje s omezeními, ale normálně. Autobusy, které byly dříve narvané, dnes mají třeba jen několik cestujících. Policie i pověření úředníci dohlížejí na to, jestli se nařízení dodržují. Město neustále pečlivě čistí, komunální služby fungují normálně, dezinfikuje se kdeco, kontrolují se veřejné záchodky, kašny.
LN Ekonomika si bude dlouho hojit rány. Má Itálie už připravený nějaký krizový plán?
Ztráty budou určitě velké. Milánská burza spadla už asi o 17 procent, desetitisíce malých obchodníků, kteří jsou páteří severoitalské ekonomiky, zažívají enormní ztráty. Určitě někteří, především ti malí, zcela zkrachují. Velké ztráty má i zde velice významný sportovní průmysl. První fotbalová liga, Serie A, je zastavena, do minulého týdne něco nepředstavitelného! Italská vláda proto postupně přistupuje k některým krokům, které mají celé ekonomice pomoci. Odkládají se odvody DPH, zvažují se daňové úlevy, malé firmy mohou požádat o pozastavení splátek úvěrů, pomoc dostávají i zaměstnanci a rodiny. Uvažuje se i o odložení splátek hypoték. Vláda vyčleňuje v této první vlně pomoci 25 miliard eur a pochopitelně také chce, aby se situace řešila i na celoevropské úrovni. Není to lehká situace.
LN Tvrdý úder dostane turistický ruch, z něhož velká část Italů žije. Jak moc tento strach mezi populací rezonuje?
Ztráty v turistickém průmyslu se odhadují momentálně asi na sedm až osm miliard eur a útlum celého odvětví bude nejméně do května. To se dotýká samozřejmě velké části italské populace, protože na turismus je navázáno skoro vše, co bylo nyní nuceno zavřít.
LN Je v sázce tradiční italská la dolce vita?
Tak momentálně je to určitě spíše „vita amara“, tedy hořký život. Ale myslím si, že se to „dolce“zase vrátí.
LN Italský premiér svým občanům poradil, aby změnili svůj životní styl, ke kterému patří i blízký kontakt. Řídí se tím? Pozorujete změnu?
Ano, poznenáhlé změny v tomto směru pozorujeme už dva týdny. A v posledních dnech se to urychlilo. Lidé jsou sice k sobě stále velmi srdeční, ale mluví spolu na distanci, víc jich chodí v rouškách. Lidé jsou také mnohem disciplinovanější v obchodech, na ulicích a jinde. Dokonce se navzájem kritizují, pokud něco nedodržují, a to je v italských poměrech už opravdu co říci. Myslím si ale, že až – a kéž by to bylo brzy – tato krize pomine, zase se ke svému životnímu stylu rychle vrátí. Co by to bylo za Itálii, že? Ponaučení si z toho Italové ale také určitě vezmou.
LN V italské společnosti mají děti nezastupitelné místo. Nyní jsou doma, školy mají zavřené. Jak to Italové řeší?
Ano, bambini jsou na prvním místě. To, že děti musí být doma, je obrovská komplikace. Nejdříve se zavření škol trochu krylo s místními prázdninami, tak to nebyl až takový probléme. Nyní si hodně lidí vzalo home office, někteří jsou na nucené dovolené. Hodně lidí to řeší tím, že stejně žijí ve vícegeneračních domácnostech, tak se o děti starají třeba prarodiče. Ale to je problém, protože to je zase riziková skupina. Navíc se zdá, že teenageři, kteří brali zavření škol jako prázdniny, mohli přispět k rozšiřování infekce. Italská vláda tyto problémy vnímá a snaží se sadou opatření nějak rychle pomoci, diskutuje se o rozsáhlých daňových úlevách pro rodiny, odkladech plateb a podobně.
Vystudovaný historik Jiří Kuděla (1960) je českým generálním konzulem v Miláně přesně rok. Koronavirové běsnění podle něj mění tradiční italský životní styl. Srdečnost Italům ale stále zůstala. Ekonomické i společenské dopady však budou enormní, říká v rozhovoru pro LN.
LN Koronavirus „kosí“zejména starší ročníky. Jak to psychicky Italové nesou?
Úmrtnost mezi staršími lidmi, kteří mají pochopitelně ještě další zdravotní problémy, je nejvyšší. Je to ostatně jako u všech infekčních onemocnění, ale u koronaviru je to zatím velice výrazné. Italové to nesou těžce, emotivně proto apelují na mladší lidi, aby se chovali zodpovědně, protože šířením infekce mohou být potenciálně nejvíce ohroženi třeba jejich vlastní milovaní prarodiče.
LN Kapacita nemocnic je nedostačující, kolabuje zdravotní systém. Chystají se nějaké posily zejména na severu země?
Nedokážu říci, nakolik je kapacita nemocnic nedostačující a zda italský zdravotní systém kolabuje. Je fakt, že mnoho lékařů říká, že systém na severu je na pokraji svých lidských i technických kapacit. A lékaři a úřady na jihu, kde mnohde nejsou kapacity na takové úrovni jako na severu, to samozřejmě s obavami pozorují. Domnívám se, že i proto italská vláda rozhodla o prohlášení celého území Itálie za „chráněnou zónu“, aby mohla provést řadu dalších opatření – „mobilizovat“veškerý disponibilní zdravotnický a lékařský personál, zapojit soukromá a vojenská zdravotnická zařízení, posílit výrobu zdravotnického materiálu a přístrojů, pomoci asistenčním službám pro osamělé lidi a ústavy apod.
LN Jak to dnes vypadá v italských obchodech? Je stále dostatek potravin?
Italské obchody zažily tady na severu dvě těžká pondělí – první 24. února, kdy krize začala, druhé 9. března. Pokaždé je lidé tak trochu vzali útokem a vykupovali hlavně dezinfekční prostředky, vody a některé trvanlivé potraviny. Zmizely roušky a dezinfekční gely na ruce. Všechno ostatní ale je, potravin všeho druhu je dostatek, výběr je stále velmi bohatý. Obchody se zbytným zbožím jsou uzavřeny zcela, stejně tak mnoho živností v oblasti služeb, například kadeřnictví.
LN Další výraznou italskou kapitolou je gastronomie. Restaurace nyní zejí prázdnotou.
Je to v historii Itálie něco zcela nevídaného. Restaurace jsou totiž součástí životního stylu, kultury. Nyní se celý tento zažitý systém úplně zbořil. Jaký to má ekonomický a sociální dopad, si asi dokážete představit.
LN Na druhou stranu je Itálie země optimistů. Daří se i teď udržet si, řekněme, veselejší mysl a doufat, že se ze zlého snu brzy probudí?
Tak veselou, někdy až příliš optimistickou mysl si sever snažil udržet hlavně v prvních dnech krize. Nyní je to už těžší s tím, jak se prohlubuje tíživá atmosféra a světlo na konci tunelu je ještě daleko. Nicméně lidé jsou k sobě stále velmi srdeční. Pracují tu tisíce dobrovolníků, kteří se přihlásili do služeb zdravotnictví, velkou roli má samozřejmě i církev. Na ulicích mezi lidmi ani v rozhovorech s nimi depresi nepociťuji. Naopak, myslím si, že si velká část Italů spolu s velkým Ciceronem říká: Dum spiro, spero! (Dokud dýchám, doufám – pozn. red.)