Sejdeme se v křemíkovém pekle

Z chytrého telefonu se stal největší elektronický predátor. Nemilosrdně likviduje kdysi nepostradatelné přístroje

Určitě znáte ten internetový obrázek, oblíbený zejména během velkých sportovních turnajů. Smrtka s kosou, ideálně v dresu národního týmu, postupně navštěvuje šatny soupeřů a zůstává po ní krvavá spoušť. A přesně takhle se ve světě spotřební elektroniky chová největší predátor dnešní doby – chytrý telefon. Smrtku na tom obrázku nakonec většinou někdo zastaví, v tom je pointa celého vtipu. U telefonů to zatím vypadá, že jejich zabijácké tažení nezná hranic.

Schválně: pamatujete si ještě na jednoúčelové satelitní navigace, případně přehrávače MP3? Pro lidi pod třicet je to podobně dávná vzpomínka jako pro starší generaci kazetový magnetofon. Takových příkladů by se našlo víc – momentálně se mezi odborníky čím dál častěji mluví o tom, že se ve vážném ohrožení ocitly fotoaparáty. A pozor, nejen kapesní kompakty za pár tisíc, ale i profesionální zrcadlovky nebo bezzrcadlovky.

Fotoaparáty na cestě do pekel

Tvrdí to například Jan Březina, doyen české digitální fotografie, který toho pro její rozšíření v nultých letech udělal coby šéf legendárních serverů Fotografování.cz a Grafika.cz jako málokdo.

„Možná mě za to vyloučí z Asociace profesionálních fotografů, ale jsem přesvědčený, že váš příští fotoaparát bude mobil,“vypráví na svém videokanálu. „Prodeje fotoaparátů už se ani nemají kam propadat, jsou úplně dole. Jednou jsem to zažil – Canon, Nikon a další tradiční výrobci fototechniky jsou dnes ve stejné situaci jako Kodak, Konica nebo Minolta na přelomu století, kdy digitální fotoaparáty vytlačovaly ty filmové. Žádná z těch firem to nepřežila. Samozřejmě že drahé zrcadlovky nabízejí lepší technické parametry, ale to je běžnému uživateli úplně jedno. Nepotřebuje dokonalé výsledky. Jde mu o to, aby všechno bylo co nejjednodušší – jednou něco zmáčknete a je hotovo. A samozřejmě s sebou nechce tahat víc věcí, než je nutné. Když pak fotky vypadají docela dobře, a to u dnešních telefonů dávno vypadají, mají uživatelé jasno.“

Pro Březinovu tezi je klíčová věta, že lidé nepotřebují dokonalé výsledky. To je zcela přesné – snímky z lepších telefonů vypadají vážně hezky, zkušené oko ovšem v mnohých situacích pozná, že vznikaly úplně jinak než klasickou fotografickou technikou. Třeba při nedostatku světla telefon pořídí víc fotek v krátké sekvenci po sobě a pak z nich pomocí sofistikovaného softwaru složí obrázek, o němž se domnívá, že by takhle nějak měl podle uživatele vypadat. Ale co na tom, že hloubka ostrosti nebo zachycení pohybu neodpovídá realitě? Uživatelé zkušené oko nemají a telefonní výsledek jim stačí. A velmi podobně uvažují i v jiných případech.

Někdy proti telefonům není co namítnout – třeba po jednoúčelových navigacích se asi stýská málokomu, byly neohrabané a až na výjimky nezvládaly reagovat na aktuální dopravní situaci. Ale třeba MP3 přehrávač velikosti krabičky od sirek s dvoutýdenní výdrží baterie by se čas od času docela hodil. Smůla, už je v digitálním nebi.

Bez telefonu do hospody nelez

A v současnosti telefony úspěšně pronikají i do oblastí, které s digitální technologií souvisejí ještě méně než fotoaparáty nebo přehrávače. Sotva si Češi zvykli, že i v hospodách a asijských večerkách můžou platit kartou, už je tu další změna.

Kartu můžete nechat v peněžence (nebo doma), k zaplacení slouží... co jiného než chytrý telefon.

Je v tom malinký háček – mobilní platby musí podporovat vaše banka, ale pro většinu finančních ústavů to dnes už není problém. Pak už stačí jen jednoduchá aplikace, kterou si do telefonů s Androidem nebo do iPhonů stáhnete zdarma za pár vteřin, a telefon může kartu nahradit kdekoli, kde se kartou platí bezkontaktně (což znamená skoro všude). Stejně tak lze vybírat hotovost z bezkontaktních bankomatů, kterých sice zatím tolik není, ale rychle přibývají. Samotné placení telefonem také nabývá na popularitě – podle nedávného článku na serveru Svět chytře ho používá až čtvrtina klientů některých velkých bank.

Na první pohled by se mohlo zdát, že to není žádná velká změna – no a co, tak místo karty vytáhnu telefon, jinak je princip stejný, řeknete si. Jenže ve skutečnosti přináší „karta v telefonu“pár docela podstatných výhod. Předně: jsou situace, kdy peněženku s hotovostí i kartami můžete prostě nechat doma. Jdete si zaběhat nebo se projet na kole a po cestě se chcete občerstvit v hospodě? Stačí telefon v kapse nebo na řídítkách (stejně byste si ho brali), nic jiného není zapotřebí. V jiných situacích u sebe člověk peněženku má, ale telefon je lépe po ruce. A v neposlední řadě je jeho použití rychlejší. Při platbě nemusíte zadávat PIN, stačí přístroj odblokovat – to se považuje za dostatečnou záruku, že ho drží v ruce právoplatný majitel. Jde jen o pár vteřin, ale když stojí u kasy v samoobsluze fronta o deseti lidech, udělá to hodně.

Karty, karty, karty

Peněženku ovšem můžete odlehčit i o další karty, nejen o ty platební. Kupříkladu Pražáci už nemusejí používat Lítačku aneb průkazku na MHD ve fyzické podobě – kupon si nahrají do stejnojmenné aplikace a následně revizorům při kontrole jen ukážou příslušný čárový kód. Stejně fungují telefony i v dopravě na větší vzdálenosti, třeba ve vlacích Českých drah. Do mobilních aplikací se stěhují i průkazky knihoven či fitness center, stejně jako nejrůznější věrnostní karty obchodů všeho druhu. Pro ty existují šikovné souhrnné aplikace, v nichž všechny kartičky najdeme hezky vedle sebe jako v přihrádce peněženky, nezabírají tu ovšem žádné fyzické místo.

Také papírové vstupenky už dávno patří minulosti. A to platí i pro tisk elektronických lístků koupených přes internet – nejenže v divadle nebo na koncertě skoro vždy dovedou z displeje telefonu přečíst QR kód v e-mailu, ale mnohé vstupenky už se samy kopírují do aplikací typu GoOut či Cool Ticket, kde je máte opět pěkně dohromady po ruce. Na velkých festivalech zase telefon slouží jako elektronická peněženka pro místní virtuální platidla, za která si lze koupit občerstvení nebo triko oblíbené kapely.

To vše je ovšem jen příprava na opravdový průlom – do telefonů by se za pár let měly přenést i občanky, pasy a řidičáky. U poslední jmenované kategorie se to už děje, telefonní řidičské průkazy zavedlo třeba Norsko, Argentina či Mexiko. Podpora klíčových digitálních dokladů by již letos měla být součástí nové verze Androidu, zatím se ovšem čeká na legislativu, která by to na území EU povolila.

Digitální dveře tedy dokážou současné telefony otevírat ve velkém. A ty fyzické? Samozřejmě taky. Dnes si každý může za pár tisíc pořídit domů nebo třeba na chalupu chytrý zámek, ostatně předminulý týden jsme se jim v této rubrice věnovali celkem obšírně. No a takový zámek se z telefonu ovládá běžně – můžete zadat kód z aplikace, ale také jen odblokovat telefon a přiblížit ho ke dveřím, podobně jako při mobilním placení. Lehké, jednoduché, praktické. A otevírá to nové možnosti – díky chytrým zámkům se třeba v USA v poslední době šíří doručování nejrůznějších zásilek domů i v případě, že majitel není doma. Prostě kurýrovi pošlete jednorázový kód platný třeba jen minutu, on otevře dveře, složí nákup, zabouchne za sebou a jde dál.

Všechno je to šikovné, zároveň to ale znamená, že se o telefon musíme starat pečlivěji než dřív. To se týká především baterie – když se vám telefon vybil za starších časů, prostě to znamenalo, že jste chvíli nemohli volat a číst si Facebook. Dnes hrozí celá řady neblahých důsledků od pokuty v MHD až po to, že nebudete mít čím zaplatit v restauraci nebo se nedostanete do divadla. Není divu, že u sebe čím dál víc lidí nosí powerbanku jako záchranný prostředek.

Moderní telefon nahrazuje knihovnu i platební kartu, ladičku kytary i fotoaparát, hudební přehrávač i peněženku. Pohřbívá firmy i celé obory, dost možná do roka nahradí základní vyšetření u praktického lékaře. Ale platíme za to dost draze.

Na první pohled to není žádná velká změna – no a co, tak místo karty vytáhnu telefon, jinak je princip stejný. Jenže „karta v telefonu“přináší pár docela podstatných výhod.

To vše je jen příprava na opravdový průlom – do telefonů by se za pár let měly přenést i občanky, pasy a řidičáky. U řidičáků se to už děje, zavedly je Norsko či Mexiko.

Život v telefonu

Ještě důležitější je nutnost telefon pořádně zabezpečit. V době, kdy k placení v obchodě nebo k otevření dveří stačí telefon odblokovat, je naprostý hazard chránit přístroj jen PIN kódem (a nemusí to být zrovna 1234 nebo 0000 ani složitější číslo není bezpečné). Obrazec na displeji taky není ideální, lze ho snadno odpozorovat. Odborníci na bezpečnost doporučují biometrickou ochranu – otisk prstu nebo rozpoznání tváře.

Je jasné, že vývoj se nezastaví a telefony budou postupně nahrazovat i další zařízení. Jedno z možných využití se jeví hodně aktuální právě dnes, kdy v obavách z koronaviru lékaři vyzývají pacienty, aby pokud možno zůstali doma a nechodili do ordinací s každou maličkostí. A právě pro podobné situace vyvíjí hned několik výrobců zařízení pro domácí diagnostiku – třeba švýcarská firma Leman už má hotový prototyp mikrosnímače prstu se senzory pro měření teploty, tepu, kyslíku v krvi a dalších parametrů. Vtip je v tom, že to zařízení je tak maličké, že se bez problémů vejde na okraj běžného smartphonu. „Stačí se domluvit s výrobci, na čem pracujeme, a senzor může být do roka součástí obyčejných telefonů,“tvrdí ředitel firmy Chris Elliott.

Ještě závislejší závislost

Celý tenhle krásný nový mobilní svět by byl ještě krásnější, kdyby k němu nepatřila i jedna nepříjemnost – lidé budou ke svým placatým miláčkům přisátí ještě intenzivněji než dnes, a už to je dost alarmující stav. Loni na podzim uspořádala londýnská vysoká škola King’s College průzkum, podle nějž 23 % mladých uživatelů vykazuje regulérní znaky závislosti. Oficiální adiktologie zatím závislost na mobilech jako diagnózu neuznává, ale třeba uznávaný maďarský psycholog Zsolt Demetrovics razí termín „problematické užívání“, což je jen o stupeň mírnější. Americký server PsychGuides.com zase popisuje jednotlivé symptomy „přílišné fixace na smartphony“podobnými termíny, jakými se diagnostikuje alkoholismus, a odborníci napříč světem se shodují, že v téhle situaci je žádoucí využití telefonů spíše omezovat.

A to je dost obtížné, pokud s nimi neustále fotíme, platíme, otevíráme dveře a podobně. Sám si v poslední době všímám, kolika lidem kolem mě se stane, že telefon použijí třeba jako ladičku kytary nebo vodováhu při domácím kutění (ano, i tyhle přístroje možná časem zaniknou), a když už je telefon z kapsy venku, proč rovnou nezkontrolovat Facebook, neodepsat na zprávu nebo se nepodívat na internet… Mezi běžné metody, jak závislost na technice mírnit, dnes patří „digitální detox“– stačí na víkend odjet z civilizace někam na chalupu, místo do telefonu se dívat do ohně v krbu a místo po nákupech chodit po lese. Ale bude to fungovat, když si večer po procházce bez mobilu nedáme ani pivo v hospodě?