Radista s horkou krví
Parašutista s vysílačkou, který v letech 2. světové války vydržel na okupovaném území působit přes rok a dokázal vyslat za tu dobu bez dopadení 415 depeší a přijmout 350 telegramů, patří k unikátům. To je i případ Karla Niemczyka, na kterého významný odbojář a náčelník štábu dnes již legendární Zpravodajské brigády Ladislav Mareda vzpomínal jako na „menšího, rychle výbušného muže s pevným stiskem ruky, který hovořil šlonzáckým nářečím“.
Karel Niemczyk, který se narodil 15. února 1914 v Karpentné (dnes část Třince) v rodině železničáře, byl nejen vynikajícím porážce Francie odplul s mnoha dalšími československými vojáky do Velké Británie, kde se z něj stal parašutista s radiotelegrafickým výcvikem.
Do okupované vlasti byl vysazen polskými letci v noci z 3. na 4. dubna 1944 u Čejkovic na Chrudimsku v rámci operce Calcium. Čekal jej rok v ilegalitě, divoké konflikty s levičáky ve vojensko-partyzánské organizaci Rada tří, hodiny u vysílačky Milada, přestřelka s gestapáky u Netína v červnu 1944 a na konci války i zajetí ze strany sovětských agentů, kteří mu znemožnili dokončit jeho úkol.
Po válce působil do listopadu 1945 jako telegrafista a šifrant na československém velvyslanectví v Maďarsku, byl povýšen na poručíka, ale v lednu 1946 se vrátil zpět do Škodových závodů. Od března 1947 do července 1949 působil jako vedoucí sekretář ve filiálce Škodovky v afghánském Kábulu.
Po výzvě, aby se vrátil zpět, opustil při cestě domů v Bombaji loď a zamířil do Austrálie, kde našel nový domov, daleko od komunisty devastované vlasti, protože si na stalinskou demagogii vytvořil jasný názor už za války. Tam také Karel Niemczyk zemřel – v Sydney 31. července 2004.