Zábrodský: gentleman s ale...
Vladimír Zábrodský se od ostatních lišil, tým pro něj zároveň představoval všechno. O to hůř snášel, když komunisté pozavírali v roce 1950 většinu jeho spoluhráčů z národního mužstva. A někteří za to svalovali vinu právě na něj.
PRAHA „Vovka“či „Velký šéf“, jak se Vladimíru Zábrodskému přezdívalo, zemřel včera ve Švédsku v úctyhodném věku 97 let.
Byl výjimečný kanonýr, v očích spoluhráčů respektovaný lídr. Mimo led zase ohromoval svou mimořádnou osobností.
„Byl víc než jen sportovec, měl obrovský přesah. Sledoval politiku, mluvil několika cizími jazyky. Čišela z něj grácie aristokrata. Zároveň nic z toho nedával okolí na odiv,“vzpomíná David Lukšů, šéfeditor sportovního zpravodajství ČT, jenž společně se Zábrodským a autorem Alešem Palánem sepsali hokejistův příběh.
Kromě hokeje byl Zábrodský také výtečný tenista, který dokonce reprezentoval na Davisově poháru. Tenis ale pro něj zůstával jen doplňkovým sportem.
Rozprášený zlatý tým Mimořádně úspěšnou hokejovou generaci však drasticky zašlapal komunistický režim. Československý tým se na jaře 1950 chystal k obhajobě světového prvenství na MS v Londýně, jenže tam nikdy neodletěl. Dne 13. března zasáhla Státní bezpečnost v pražské hospodě U Herclíků, kde pozatýkala velkou část tehdejších reprezentantů. Ti byli několik měsíců mučeni, než přišel rozsudek o vězení a uranových dolech.
Přestože byl Zábrodský přední osobností týmu, před soud nezamířil. „Měl těhotnou manželku a do té hospody nešel. U něj to nebylo nic divného, protože chodil málokdy. Podezřelé by naopak bylo, kdyby chodíval vždy a náhle vynechal,“myslí si Lukšů.
Potrestáni byli výhradně ti v hostinci přítomní, plus brankář Bóža Modrý, jenž byl zatčen po návratu z dovolené o deset dní později. Zábrodský vyvázl bez trestu a mnoho lidí se ptalo proč. Někteří, včetně bývalého spoluhráče Augustina Bubníka, později zmínili možnost Zábrodského pomoci StB.
Když se Zábrodský dozvěděl o uvěznění spoluhráčů, vyrazil na ministerstvo informací zjistit, co se stalo. Odpovědí mu bylo, že se nemá starat a má být rád, že mezi nimi není. „Když se nad tím zamyslíme, nenapadá mě, čím by mohl spoluhráčům přitížit. StB je měla v posledních letech pod kontrolou, nepotřebovala další informace. Další věc je, proč by to vůbec dělal. Rázem přišel o všechny spoluhráče z LTC Praha a zůstal sám,“míní Lukšů s tím, že přesnou skutečnost se zřejmě nikdy nedozvíme.
Po rozpadu LTC přestoupil Zábrodský do Sparty, která tehdy hrála druhou nejvyšší soutěž. Dvojnásobný mistr světa se stal hrajícím trenérem, hlavou klubu. Právě tehdy vznikla přezdívka „Velký šéf“. Poté, co Zábrodský pomohl týmu k postupu mezi elitu, přidala Sparta velmi rychle i mistrovské tituly.
Vrcholová kariéra Zábrodského skončila po hromadné sázkařské aféře v roce 1960, do níž byl namočený i slavný hokejista.
S kauzou domluvených výsledků bylo spojeno nespočet tehdejších sportovců, přičemž mnoho z nich šlo do vězení. Zábrodský měl zamířit do kladenských dolů, místo toho si vybral Ostravu, kde fáral a zároveň hrál a trénoval místní Baník.
Po třech letech se vrátil do druholigových Bohemians, kde byl velkou atrakcí. „Dodnes na něj vzpomínají v Havlíčkově Brodě. Bývalý bek Jan Suchý mi vyprávěl, jak na střídačce rozházeli písek, aby jim ztupili brusle. Bylo to tak trochu jako s Jágrem, který v minulé sezoně přivedl lidi na extraligové stadiony. Jen Zábrodský tehdy objížděl venkov v dresu Bohemky,“dodal Lukšů.
Než to vzal v roce 1965 přes Jugoslávii a Švýcarsko až do Švédska, kde našel nový domov.