Startuje „změna Slovenska“P

Funkčnost i méně početných koalic bývá problematická. Co přinese ta Matovičova?

o třech týdnech od parlamentních voleb má Slovensko novou vládu, složenou ze čtyř koaličních politických stran, díky čemuž bude mít v parlamentu významnou podporu ústavní většiny s 95 ze 150 mandátů.

Ústavní většina dává možnosti hned na začátku volebního období uskutečnit změny, které by později již nemuselo být tak snadné provést. Zkušenost se slovenským politickým životem praví, že i trojkoalice způsobuje skřípání ve vládním soukolí. Své o tom ví bývalý premiér a dominantní postava 90. let Vladimír Mečiar i jeho pozdější pokořitel Mikuláš Dzurinda. Nejdramatičtěji to pocítila premiérka Iveta Radičová, jejíž vládu potopili koaliční partneři při hlasování o eurovalu v roce 2011. Rovněž předseda strany Smer Robert Fico zažil komplikace výběrem koaličních partnerů, když jeho straně bylo v roce 2012 pozastaveno členství ve Straně evropských socialistů (PES), jelikož Smer vstoupil do vládní koalice s Mečiarovým HZDS a nacionalisticky orientovanou SNS. Lze předpokládat, že nynější novopečený premiér Igor Matovič, jenž se opírá v koalici o silně konzervativní politické prostředí, bude usilovat o provedení změny v ústavě co nejdříve. Zda se bude jednat o model blízký vzoru maďarského premiéra Viktora Orbána, napoví až programové prohlášení vlády, do té doby se lze jen dohadovat, co míní Matovič svým plánem „zásadně změnit Slovensko“.

Bizár v čele parlamentu

Opozici reprezentují v Národní radě SR dvě politické strany, dosavadní vládní Smer a neonacistická Ľudová strana Naše Slovensko. V čele parlamentu stanul na základě koaličních dohod šéf strany Sme rodina Boris Kollár. Lze říci, že padesátník Kollár reprezentuje to, co cizinci nelze politologicky srozumitelně vyjádřit a vysvětlit. Jde o jakýsi „slovenský bizár“. Boris Kollár se představuje i s jeho stranou jako konzervativci. Tomu by odpovídal i počet jeho dětí, má jich deset, leč s osmi ženami a na rozdíl od skutečného konzervativce se ani s jednou z nich nikdy neoženil a zůstává svobodný. Název strany Sme rodina dostává v tomto kontextu groteskně komický nátěr, podobně jako programové cíle, mezi něž patří příslib masové výstavby státních bytů nebo levného přístupu k nabytí automobilu a podobné populistické instrumentárium.

Robert Fico poukazuje i na Kollárovy úzké vazby na slovenském zločinecké prostředí 90. let a také na komunikaci s lidmi, kteří jsou obžalováni z vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Ficovo tvrzení o Kollárovi jako reprezentantovi vznikajícího podsvětí se opírá o svazky Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, polistopadové československé kontrarozvědky.

Otazníky vyvolávají i jména některých členů nové vlády. Hned zkraje je to sám premiér Matovič, jenž zvítězil ve volbách ohnivou rétorikou bojovníka proti korupci. V uplynulých letech podle závěrů vyšetřování sám podnikal způsobem, jemuž se cudně říká „optimalizace daní“, kde mimo jiné jeho matka měla najezdit služebním vozidlem denně kolem šesti set kilometrů a těmito náklady na provoz snižoval pak Matovič základ daně. Skutek byl v době vyšetřování již promlčen. Jiným rizikovým rysem jsou u Matoviče paranoidní projevy, kombinované s nepochopitelným chováním.

Jiným podivným momentem je obsazení křesla ministra vnitra bývalým vojákem z povolání, jenž byl vysokým zpravodajským důstojníkem. Model, kde vojáci obsazují ministerské pozice v silových resortech, se na Slovensku sporadicky objevuje od 90. let, nyní však poprvé je to exředitel vojenské rozvědky, jenž bude řídit i policejní sbor. Premiér Matovič naznačil, že si v čele policejního sboru přeje změnu. Jen nedávno se po mnoha letech podařilo vytvořit legislativní rámec, aby funkce policejního prezidenta nemohla být předmětem politických handlů, a policie začala úspěšně plnit své úkoly bez ohledu na stranická trička stíhaných osob i bez ohledu na jejich pozice a vliv.

Zda se bude jednat o model blízký vzoru maďarského premiéra Viktora Orbána, napoví až programové prohlášení vlády

Bez miláčka bratislavské kavárny Nejzajímavějším momentem v nové vládní koalici je totální absence bývalého prezidenta, předsedy strany Za ľudí a miláčka bratislavské kavárny Andreje Kisky. Jeho strana je sice součástí Matovičovy vládní koalice, leč bez jeho fyzické přítomnosti. Nepomohlo ani to, že dva tucty slovenských intelektuálů jej veřejně podpořily na pozici premiéra. Kiska nedostal žádnou funkci, dokonce i jeho straničtí kolegové a poradci mu doporučili, aby se stáhl. Kiska, který své rozhodnutí nevykonávat ani poslanecký mandát zdůvodnil zdravotními problémy, vleče za sebou zátěž probíhajícího trestního řízení rovněž pro „optimalizaci daní“ještě z doby, kdy kandidoval na prezidenta. Druhým hrozícím stíháním je podvod s nabytím pozemků ve Vysokých Tatrách, kde Kiska získal pozemky bez vědomí jejich skutečného majitele. Před únorovými volbami se na internetu objevila videa, jež dokazují, že Kiska byl od začátku do podvodu zasvěcen.

Pokud se o některých členech nové vládní koalice nedá říci, že by byli zcela čistí, a tudíž i zárukou očištění veřejného života, pád Kisky signalizuje, že on sám je snad ještě méně čistý a byl by přítěží i permanentním terčem kritiky. Dnes proto osoba Andreje Kisky ztratila na významu a směřuje do tichého zapomnění jako ne příliš vydařené epizody v dějinách země.