Psychologie roušky
Zakrytí tváře svádí ke smrtelnému riskování
Česko se ponořilo do rouškové horečky. Její nošení je už pár dní povinné, a protože profesionální roušky nejsou k sehnání, spousta lidí se pustilo do jejich svépomocného šití. Jejich nošení totiž může omezit šíření nebezpečného koronaviru. Může. Zatím to ale vypadá právě na opačný efekt.
Lidé s rouškami se totiž vesele vydávají do ulic a už se nevyhýbají protijdoucím na dva metry (tahle vzdálenost by měla zabránit přeskoku viru vzduchem), jako tomu bylo ještě nedávno. V obchodech se tvoří opět fronty a jednotliví nakupující se občas na sebe mačkají a pán mi ve frontě vesele funěl přes šátek na krk. Lidé se v supermarketu nelogicky shromažďovali na některých místech poblíž sebe a vypadalo to, jako by byli hluší k výzvám z reproduktorů, že je třeba dodržovat dvoumetrovou vzdálenost. Části lidí prostě chybí v izolaci sociální kontakt.
Navíc si myslí, že si nyní konečně mohou takovou blízkost dovolit. Domnívají se mylně, že rouška velmi výrazně snižuje riziko přenosu nemoci, a kompenzují si tohle snížení rizika rizikovějším chováním. Je to v lidské povaze a není to neobvyklé. Například některé bezpečnostní prvky v autech vedou k tomu, že řidiči víc riskují. Stejné je to s cyklistickými helmami; v tomhle případě navíc jejich použití cyklisty může vést k bezohlednosti automobilistů vůči nim. Cyklista má přece helmu, tak je v bezpečí, tak co se s ním párat. Ekonomové to označují jako Peltzmanův efekt. Problém je v tom, že často takové chování vede ke zvýšení rizika i pro ty ostatní. A to platí i u roušek. Sice snižují riziko nákazy druhých, ale při příliš velkém spoléhání na ně a rizikovém chování je může naopak zvýšit.
Zkrátka, měli bychom je používat rozumně. A nezapomenout, že mají také významný povzbuzující efekt. Díky tomu, že lidé používají a šijí roušky, mají oprávněný pocit, že pomáhají sobě i druhým a že aktivně bojují proti epidemii. Že mají svůj osud pod kontrolou. Co na tom, že je to jen malý příspěvek, že výrazně účinnější než podomácku vyrobené roušky jsou ty nesehnatelné profesionální a že nejlepší by byly respirátory zachytávající viry, ty ale nejsou. Ostatně to samé dělá i vláda. Ministr vnitra oznámil, že úřady konečně přivezly respirátory pro zdravotníky. Ovšem ty třídy FFP2 vhodné třeba proti prachu či azbestu, tedy nikoliv ty třídy FFP3, které plně brání nakažení viry. Aspoň něco a aspoň psychologická podpora. I když od vlády bychom asi čekali přece jenom o trochu více.