Jak se nezbláznit
Osobní výběr ze světového tisku
Ive špatných časech, jako jsou ty nynější, si člověk musí najít něco, čím se odreaguje, čím si uleví od stresu. Jinak by se totiž zbláznil. Jeden syrský tatínek proto například naučil svoji dceru smát se na celé kolo pokaždé, když v blízkosti jejich obydlí spadne bomba. Protestující v Iráku si zase v Bagdádu na břehu řeky Tigris vytvořili písečnou pláž. První svého druhu ve městě.
Na východní břeh řeky nechali navézt tuny zlatého písku a asi půl kilometru dlouhou pláž pojmenovali Tahrír podle nedalekého náměstí, na němž se od začátku loňského října odehrávaly (a po odeznění koronavirového zákazu shromažďování jistě opět odehrávat budou) demonstrace proti zkorumpované irácké vládě, největší od americké invaze do Iráku v roce 2003.
Chodí na ni převážně mladí, nezaměstnaní a chudí muži, výjimkou ale v muslimské zemi nejsou ani ženy. Na pláži s červenými a žlutými slunečníky se hraje volejbal, fotbal, tenis, ping pong a další hry, muži kouří vodní dýmky, poslouchají hip hop a techno, tančí breakdance a večer se zde grilují ryby.
A proč? Mládež sem začala utíkat před slzným plynem a kulkami iráckých bezpečnostních složek, ale také před každodenní neutěšeností života v Bagdádu. „Naši vůdci nám vzali všechno – práva, peníze, důstojnost,“řekl serveru Arab News dvacetiletý Ammar Sálih. „Tady jednoduše objevujeme chuť svobody,“dodal. „Za 16 let jste nám dali jen válku a smrt. My vracíme do Bagdádu život,“svěřila se deníku The Washington Post třicetiletá Núf Assiová.
Na dohled, na druhé straně řeky, se nachází takzvaná zelená zóna, přísně střežený a uzavřený prostor, kde sídlí irácké vládní úřady a zahraniční ambasády. V dobách diktátora Saddáma Husajna a irácké války by bylo nemyslitelné se tady vůbec zdržovat. „Bylo to příliš nebezpečné! Nebyli tu žádní lidé, jen v noci psi,“vzpomíná pro Arab News bývalý obyvatel této oblasti irácké metropole Ajman.
Nyní ale nad pláží politici nemají moc – ta má svoje vlastní pravidla. Například zákaz odhazování odpadků, což by ve válkou rozvrácené zemi čekal asi málokdo. Ne všichni také zákaz dodržují. Především si sem ale irácká mládež chodí vyčistit hlavu a přijít na jiné myšlenky. „Už jsme se naplakali dost. Teď chceme radost,“hlásá slogan na zdi u pláže.
***
Je to jako ve válce, jako stanné právo, stěžují si nyní Italové uvržení do celostátní karantény kvůli lavinovitému šíření nového typu koronaviru, a podobně se cítí i obyvatelé dalších evropských zemí včetně Česka. Důvodů k úsměvu ubývá i ve Francii, kde je společně s Německem a Španělskem situace ohledně nakažených podobně vážná.
Jeden francouzský cukrář však odmítl propadat černým myšlenkám, a jak už to tak v krizi u některých národů bývá, rozhodl se si z nákazy trochu vystřelit, a navíc ji využít ve svůj obchodní prospěch. Vytvořil proto čokoládovou cukrovinku ve tvaru koronaviru v „nadživotní“velikosti.
„Zákazníci jsou překvapeni, a příjemně. Lidem v těchto těžkých časech vykouzlí úsměv na tváři,“vysvětlil serveru Euronews cukrář Jean-François Pré z městečka Landivisiau na západě země.
Koule, napodobující dle hongkongského serveru South China Morning Post velikonoční vajíčko, je z bílé čokolády, obarvená na černo a posypaná červenými mandlemi. Jde o skutečně věrnou kopii nebezpečného viru. Jean-François Pré se také inspiroval jeho nyní již všeobecně známým trojrozměrným modelem. A má úspěch. Jen za první březnový týden prodal v departementu Finistére v Bretani spoustu čokoládových „virů“.
„V těchto časech obav, deprese, či dokonce psychózy je důležité se uklidnit a jít příkladem, protože úsměv je častým způsobem, jak překonat strach – je to možná ten nejlepší lék na strach,“říká knihkupec a milovník čokolády Marc, který se v obchůdku cukráře v Landivisiau zastavil.
„Je to originální. Je to změna na rozdíl od psychózy, kterou nám běžně servírují. Je dobře, že to dělá – je to originálnější než to, co nám pořád zní v hlavách,“myslí si Yann, obyvatel městečka, který si přišel k cukráři koupit čokoládu spolu se svými dvěma dcerami.
Francie je nyní v počtu obětí v Evropě na třetí příčce, předstihlo ji vedle Itálie už jen Španělsko. Její obyvatelé si tak pozitivní myšlenky zaslouží, a nyní je potřebujeme i my. Což o to, humoru člověk nalezne na sociálních sítích dost, ale – bude to k uklidnění obyvatelstva stačit?
Jeden francouzský cukrář odmítl propadat černým myšlenkám, a jak už to tak v krizi u některých národů bývá, rozhodl se si z nákazy trochu vystřelit