Díky lidem na tom nejsme jako Itálie
Pokud bychom spoléhali jen na centrální zásobování, dnes by nebylo v obcích naprosto nic, říká v rozhovoru pro LN předseda Svazu měst a obcí František Lukl. Lidem i firmám patří podle něj dík.
LN Vnímáte nelibost obcí vůči chalupářům?
Ano, když dojde k víkendovým nájezdům, má to několik problémů, ať už je to komplikované zásobování obchodů, tvorba odpadů, nebo kumulace lidí. Není to úplná antagonie, ale spíš obava. Podporujeme proto výzvu, aby lidé zůstávali doma a na chaty nejezdili.
LN Chápu to správně, že lidé z měst přijedou na chatu a jdou nakoupit do místních prodejen?
Ano, bylo to tak uplynulé dva víkendy. Lidé si s sebou potraviny nedovezou nebo se domnívají, že je bezpečnější nakoupit v menším obchodě. Vůle mít obchod otevřený je pak ještě menší.
LN Pro lidi, kteří zůstali doma s malými dětmi, je ale lepší odjet na chalupu, než aby s nimi byli zavření doma. Nebo ne?
Samozřejmě, to je naprosto logický a racionální argument. Ale ať jsou pak soběstační a pokud možno se zabezpečí nejenom na cestu, ale i na pobyt jako takový.
LN Může podle vás časem dojít k nějakým konfliktům?
Bezpečnostní složky nás upozorňovaly, že pokud lidé nemají běžnou osmihodinovou aktivitu, z psychologického hlediska může docházet k mezilidským konfliktům. Co zatím víme, takové spory nenarůstají. Rada zní, abychom s občany komunikovali, zajistili jim možnosti různých rozhovorů, nejen seniorům, ale i lidem, kteří jsou zavření doma a spoléhají sami na sebe. I pro ně je to nová zkušenost. Někdo se s tím vyrovnává hůře, někdo lépe.
LN Během každých voleb se mluví o rozpolcení mezi Prahou a zbytkem republiky. Může to současný stav ještě vyhrotit?
Myslím, že spíš naopak. Obrovské riziko, které nyní společnost vnímá, spíš lidi semkne. Necítím, že by někdo Prahu a problémy jejích lidí vnímal jinak než malou obec na Slovácku.
LN Některé obce na svých stránkách vyzývají k tomu, aby k nim lidé nejezdili, dokonce jsem se setkala s příběhem, kdy jel člověk na kole a zastavila ho hlídka, která ho nechtěla vpustit do katastru obce. Je to z právního hlediska v pořádku?
Museli bychom se podívat, jaká pravidla platí během nouzového stavu, kdy lidé mají jezdit jen z domu do práce a zpátky, do obchodu, případně za nějakým odreagováním. Nicméně nemyslím si, že je vhodné eskalovat už tak velké napětí, strach a emoce tím, že někomu zakážete průjezd nebo vjezd. Měli bychom být víc tolerantní na obou stranách, nejen k těm, kdo na místě bydlí, ale i k těm, kteří tam přijíždí. Je to komplikované a stresující pro všechny.
LN Ještě jinou kategorií než chataři jsou turisté. Tradiční turistické oblasti, jako jsou Krkonoše a další, které z turismu obvykle těží, teď nejsou z výletníků nadšené.
Může to tak být. Lidé se bojí, aby do jejich komunity někdo nepřinesl virus zvenku.
Zaregistroval jsem, že se lidé zajímají, kde byli ostatní na dovolené, jestli měli povinnou karanténu. Ta obava je obrovská.
LN Přispívá k ní asi i příklad Litovelska,
kde jsou obce odříznuty od zbytku světa. Snažíte se tam pomoci?
Tvoříme manuál, který by řekl, co by měl starosta dělat v prvních hodinách, v prvních dnech, kdyby k uzavření došlo. Můžeme nabídnout pomoc i v právních záležitostech nebo dodávkách potravin. Ale v tomto případě se stát stará velmi dobře. Kdyby se to mělo stát i v dalších samosprávách, byla by to velká komplikace, ale podle mých informací by k dalším takovým případům docházet nemělo.
LN Jak obce zvládají současnou pandemii?
Zvedla se obrovská vlna solidarity občanské společnosti, která se semkla a supluje některé nedostatky, které pociťujeme, především ve vztahu k ochranným pomůckám. Ty jsou základ. Lidé dnes šijí, stříhají, distribuují, byť by mohli být schovaní v bezpečí svých domovů. Uvědomují si, že jsou tady potřební, kterým se nedostává ze strany státu, ať už jsou to domovy důchodců, lékárny, nebo zaměstnanci svozových společností. V Česku je nyní obrovská energie a sounáležitost, lidé pochopili, že je potřeba táhnout za jeden provaz, zabrali a pomáhají. Za to jim patří především velké poděkování.
LN Co obce a města nyní trápí nejvíc?
V Česku je víc než polovina obcí do pěti set obyvatel. Starosta tam funguje nejen jako správce, ale je to i autorita, na kterou se lidé obrací pro informace. Větší nebezpečí než samotný koronavirus je obava, nejistota toho, co bude. Lidé se ptají, jak dlouho to potrvá, jestli může nastat ještě něco horšího, čím se mají zabezpečit. Obce nejvíc trápí nedostatek ochranných prostředků, informací, i když v tom druhém se to zlepšilo. Ve větších městech je to otázka lidí bez domova. Žádáme stát, aby nám s tím pomohl. Na jedné straně je touha lidi bez domova rozesít po městě, my ale prosíme, aby nám byly poskytnuty velkokapacitní stany nebo zařízení, kde bychom pro ně dokázali zajistit základní hygienu a základní pomoc, protože právě tito lidé jsou dnes možná naprosto bezradní.
LN Snažíte se nějakým způsobem s ochranným materiálem pomoci?
Ano, jsou samozřejmě nějaké priority, v první linii jsou zdravotníci. Jsou ale i další profese, které zajišťují každodenní chod, například obchodníci v menších obcích. Obáváme se, že by mohli zavřít, čímž by došlo k potravinové nedostatečnosti. Pokud chceme, aby lidé zůstali doma, musíme zajistit, aby obchodníci měli chuť a vůli a neměli strach mít v obchodech otevřeno. Profese, které nejsou zdravotnického charakteru, trpí nedostatkem ochranných prostředků, přitom jde o profese, které jsou pro život lidí naprosto nezbytné.
LN Jednáte o tom s vládou?
Informujeme samozřejmě krizový štáb, ať už v otázkách bezdomovectví, informovanosti, či nedostatku ochranných materiálů. Rozhodně ale neusínáme na vavřínech a nepíšeme pouze dopisy. Vyzýváme dobrovolníky, aby šili roušky, protože v tuto chvíli je to nejreálnější zabezpečení. Se soukromými subjekty řešíme i dezinfekce.
LN A jak se vám to daří?
Většinou je to otázka domluvy jednotlivých obcí s firmami, které v regionu působí a které mají možnost získat líh nebo jednotlivé komponenty pro výrobu dezinfekčních prostředků. Pokud bychom spoléhali jen na centrální zásobování, dnes by nebylo v obcích naprosto nic. Kdyby nebylo aktivity různých spolků, dobrovolníků a občanské společnosti, čelíme dnes obrovské katastrofě, možná srovnatelné s Itálií. Dík patří i firmám. Byly bychom rádi, kdyby se podařilo zalarmovat textilní společnosti, aby přešly na velkokapacitní výrobu roušek.
LN Na svých stránkách upozorňujete mimo jiné na to, že virus nemůže být v pitné vodě. I na to se obce ptají?
Nejen na pitnou vodu, ale i na recyklaci. Lidé kupují balenou vodu a nechtějí přestat recyklovat, což je dobře. Chtěli bychom ale mít reakci Ústředního krizového štábu, jaké je riziko, když se plasty, sklo i papír dostanou na recyklační linku, kde je také lidský faktor. Nevíme, jestli by případně nemělo dojít ke konečnému vytřídění nebo třeba ke spálení. Řešíme i případné náhradní zdroje. Nechci malovat čerta na zeď, ale může se stát, že by velín vodárenské společnosti skončil v karanténě a dodávky by byly omezeny. Na radnicích se modelují různé krizové situace.
LN Koronavirus je nyní téma číslo jedna, jednou ale odezní. Snažíte se věnovat i dalším věcem, například suchu, které by po skončení pandemie mohly představovat další problém?
V dalších oblastech, které jsou velmi podstatné, bychom polevit neměli. Zodpovědně ale říkám, že teď se řeší primárně vše, co souvisí s nouzovým stavem. Bavili jsme se nicméně s kolegy z předsednictva, že bychom měli prostřednictvím telekonferencí s jednotlivými resorty oživit některé priority, ať už je to zadržování vody v krajině, sociální dávky, nebo stavební zákon. To vše jednou opět přijde na pořad dne a není dobré v mezidobí ztrácet čas.