O epidemii, expertech, holistice a politice
Vsouvislosti s klimatology jsme na tomto místě před časem psali o tom, proč raději (ne)předat vládu nad světem vědcům. Lze to aplikovat i na současnou situaci. Je dobře, že u kormidla stojí špičkový epidemiolog, je ale třeba brát v úvahu i mnoho jiných věcí a úhlů pohledu.
Zatím nevíme přesně, co funguje. V Jižní Koreji zastavili šíření bez drastických karanténních opatření, ale s pomocí masivního testování a sledování kontaktů. Evropské země přistoupily k restrikcím různého stupně. Africké země spouštějí restrikce, ale nikdy nemají šanci je ohlídat. A Donald Trump zvažuje rozvolnění restrikcí už po Velikonocích.
Ohledně viru je stále mnoho neznámých. Nevíme přesně, jak se šíří a proč někde zabíjí mnohem víc než jinde. Server Eurointelligence.com konstatuje, že politika je slepá a intuitivní. Co formuje veřejné mínění? Fotky zoufalých lékařů z Bergama na sociálních sítích, umírání bez pohřbu apod. Toto utváří názory lidí, kteří sedí doma u počítače v (ne)dobrovolné izolaci. Vezměme si Francii. Jedna vládní vědecká komise žádá karanténu nejméně do konce dubna. Druhá, nová vládní vědecká komise se má soustředit na testování a inovativní metody sledování kontaktů. K první komisi má být komplementární, ale možná obě dojdou ke konfliktnímu názoru. Jisté je, že jihokorejskou cestou bude možné ve Francii (ale i kdekoli jinde) jít, až bude dostatek testů.
Epidemiologické modely jsou stejné jako ekonomické modely. Všechny jsou vlastně špatně, ale některé jsou užitečné. Jedna oxfordská skupina vědců dokonce tvrdí, že 80 procent populace už bylo infikováno a vytvořilo si imunitu. Volá po testech na protilátky, které vyloučí každého, kdo měl virus, ale nemá žádné symptomy. Více citované jsou alarmistické modely britské Imperial College, které třeba pro USA věští 1,1 milionu mrtvých. Epidemiologie zažívá stejně nesmiřitelné spory, jaké štěpily ekonomy (a možná jich ještě řadu štěpí) mezi keynesiánce a monetaristy. Těžko říct, kdo má pravdu, ale model oxfordských vědců nedokáže vysvětlit vysokou smrtnost ani úmrtnost v Bergamu.
Americký prezident se řídí instinktem a spíše ignoruje vědecké rady. Chce zrušit restrikce už po Velikonocích. Léčba prý nesmí zabít pacienta. Jeho znovuzvolení taková sázka může zabít – anebo také zachránit. To zatím nevíme, stejně jako nevíme, jestli má pravdu oxfordská vědecká skupina, nebo Imperial College.
Na Reuters Breakingviews ale zdůrazňují, že USA jsou federací a o restrikcích a karanténách rozhodují guvernéři jednotlivých států, nikoli prezident. Donald Trump možná bude chtít rozeběhnout ekonomiku, guvernéři však zatím nikoliv.
Americká politická strategie se zatím zdá být jednoduchá: důsledně říkat „čínský virus“(Trump) nebo „virus z Wu-chanu“(Pompeo). Na otázku novinářů Trump řekl, že to není žádný rasismus, protože to prostě JE čínský virus. Navíc Trump i Pompeo upozorňují, že vysocí představitelé Číny zase říkají, že virus vyvinuli v USA a narafičili ho do Číny. Je to čínský virus, Evropa to nezvládla a otevřeme po Velikonocích.
Kdo si ale myslí, že evropský boj s virem je celkově vědečtější než ten Trumpův,
ať se podívá na Švédsko, které na základě doporučení svých epidemiologů ještě nezavřelo školy. Třeba Trump uspěje. Možná má pravdu i v tom, že ekonomická deprese povede k většímu počtu sebevražd, než kolik zemře lidí na virus. Politická potíž je v tom, že každá smrt z viru se počítá, ale psychologické a zdravotní dopady ekonomické krize nepůjde nikdy změřit.
Státy naštěstí nemohou vést filozofové, kteří moudře a správně říkají, že vědí jen to, že nic nevědí. Je třeba mít směr a ten korigovat. Obavy z rozsahu ekonomické krize den ode dne porostou. U nás profesor Pavel Kolář volá po tom, aby v krizovém štábu bylo víc vědců různých profesí, po holistickém přístupu. Můžeme to taky nazvat syntézou. A není to pak vlastně politika? Politik do toho přidá instinkt, intuici a riziko. A zodpovědnost, protože za finální mix bude ve volbách skládat účet.