Život půjde dál. Ale kam?
VEvropě bude ekonomická krize a pak válka, říká se poslední dobou mezi syrskými uprchlíky v řeckých táborech. Někteří z nich proto vážně uvažují o návratu domů, kde je podle nich perspektiva přece jen lepší. Skutečně nám něco takového hrozí?
Zkusme předpovědět, co se asi na našem kontinentě a v Česku může v budoucnu dít. Je to poměrně ošemetná věc, ostatně, některá média před takovými pokusy nahlédnout do budoucnosti varují: „Nikdo neví, jaký kurz koronavirus nabere a jaký to bude mít dlouhodobý efekt na lokální ekonomiku,“píše portál Politico.eu.
Jisté je, že podobná událost ve světě nikdy nebyla a nemůžeme se opřít o žádný známý model. Máme nanejvýš zkušenosti z lokálních pandemií těsně po druhé světové válce a v prvních letech komunistického režimu, v paměti jsou i ekonomické krize dob minulých.
Solidarita zaspala
Podívejme se na některá fakta a kvalifikované odhady. Vědci, kteří pracují pro britskou vládu, očekávají, že trvání různých opatření proti nákaze budou v platnosti jeden celý rok. Podle šéfa českého Ústředního krizového štábu Romana Prymuly to může trvat ještě déle a za hranice se nepodíváme až dva roky. Čeká nás i propad domácí ekonomiky, který společnost Deloitte vidí na deset procent.
Evropská unie na samotném počátku krize zaspala a v nejpostiženějších zemích ji zastínily humanitární aktivity Číny, Ruska a Kuby. Tyto země – buď už (Čína), nebo zatím (Rusko a Kuba) nepostižené krizí – se z faktického kolapsu snaží vytěžit co nejvíc.
„Evropská komise přinejmenším dočasně rezignovala na svoji oddanost pravidlům. V minulosti vždy trvala na tom, že každý evropský počin musí ctít pravidla. Dnes se tyto principy určují podle toho, co se děje,“píše Politico.eu. V praxi tak některé evropské země začaly bez koordinace zavírat hranice, zadržovat, a dokonce si navzájem krást zdravotnický materiál.
Tyto věci se mění až dnes, kdy Německo, samo velmi postižené, nabízí pomoc ještě postiženější Itálii a Španělsku a na bruselské úrovni se uvažuje o zákazu vyhlašovat restrikce na zdravotnický materiál a zřizuje se fond na bezprostřední pomoc postiženým zemím. To vše naznačuje slibnou cestu, ovšem zřejmě tu zůstanou černé ovce jako třeba Maďarsko, které na společný zájem brát ohledy nebudou a tamní režimy zneužijí krizi ve svůj mocenský prospěch.
Znepokojující je také pasivita Američanů, kteří jako kdyby rezignovali na svou roli garanta bezpečnosti v Evropě i ve světě. Prezident Donald Trump řeší hlavně domácí problémy, dění ani závazky za hranicemi ho nezajímají. Američané tak například omezí svoje zapojení do manévrů Defender Europe 2020 v květnu a červnu, jež měly být s 37 tisíci vojáky největší za posledních 25 let. „Zdravotnická ochrana našich i spojeneckých sil je naší prioritou,“argumentuje Pentagon.
V očekávání krize
Teď čelíme bezprecedentní situaci, protože takto razantní propad HDP naše země zaznamenala v dějinách jen dvakrát: pod dvacet procent klesl během velké hospodářské krize začátkem třicátých let minulého století, zhruba desetiprocentní pak byl při transformaci ekonomiky začátkem devadesátých let. To však celá společnost těžila z euforie pádu komunismu: jak to přijme dnes, je otázkou.
Ani dvacetiprocentní nezaměstnanost neznáme. Zvyklé je na ni věčně kolabující Řecko, do roku 2012 byla ve Španělsku a v roce 2010 i v Litvě. Česko mělo nejvíc 8,8 procenta, a to v roce 2000.
Načrtněme tedy tři hlavní scénáře vývoje. Varianta A – optimistická. Bude to trvat měsíc, možná o něco déle, všichni se vzpamatují a věci se postupně budou vracet do starých kolejí. Průmysl se vrátí k výrobě, automobilky a další provozy se opět otevřou. Obnoví se evropská solidarita a EU masivně pomůže nejvíce postiženým zemím, zejména Itálii a Španělsku. Země visegrádské čtyřky budou držet zavřené hranice nepřiměřeně dlouho a využijí krize k mírnému posílení autoritářství, nicméně naštěstí i ony budou muset při oponování vůči zbytku EU držet své postoje v rozumných mezích.
Může být hůř
Přesto i v té nejoptimističtější variantě se zřejmě dočkáme určitého okleštění svobod v rámci prevence proti mimořádným situacím. Konkrétně může přijít na řadu například trasování mobilů, jež se z důvodů lepší kontroly pandemie snaží zavést některé vlády, a hned v závěsu za tím sledování internetu a sociálních sítí, které zase má předejít šíření dezinformací. Společnost na čas sice zchudne, ale díky značnému potenciálu ekonomiky EU se rychle vzpamatuje. Evropská solidarita pak pomůže chudší části EU a díky ní bude možné přijmout nové členy. Tato varianta je v jistých obměnách velmi pravděpodobná.
Možná jen o něco méně šancí má varianta B coby střední cesta. Evropa bude řešit důsledky pandemie měsíce až roky. Výroba v celé řadě provozů zůstane zavřená a další budou přibývat, protože některá odvětví (například letectví) půjdou kvůli omezení pohybu prudce dolů. Západ Evropy nakonec omezení uvolní, některé země jako V4 však na nich i přes výhrady Bruselu budou trvat dál. To povede k dalším rozporům uvnitř EU, která bude trpět nedostatkem vůle a solidarity pomoci postiženým a ukáže se jako nefunkční. Buď skončí úplně, anebo přetrvá v symbolické formě jako třeba Společenství nezávislých států po rozpadu Sovětského svazu, případně se rozdělí na staré jádro, V4 a zbytek.
Naopak se nakonec probere prezident Trump a Evropu do jisté míry zachrání NATO. To ale nemluví členům do vnitřních záležitostí, a tak v zemích V4 dostane autoritářství volný průchod. Pro Česko to bude znamenat, že vláda Andreje Babiše navzdory slibům přitvrdí – či moc převezme ještě někdo horší. „Ze zdravotních důvodů“třeba ponechá v platnosti zákaz shromažďování, ovládne veřejnoprávní a další média a pročistí neziskový sektor.
Tato varianta definitivně pohřbí schengenský prostor. Volný pohyb přes hranice se zřejmě v očích mnoha lidí i různé politické propagandy stane hlavním viníkem pandemie. Na hranice se nejspíš vrátí pohraniční stráž a celnice, svoboda cestování však nakonec zůstane i z ekonomických důvodů zachována.
Je na to sice ještě brzy, přesto už si můžeme načrtnout tři scénáře pro Evropu: válka nejspíš nehrozí, ale EU bude bojovat o přežití. A možná padnou i některé dosud samozřejmé svobody.
Boj o zdroje a vliv?
Stále nejméně pravděpodobná je „katastrofická“varianta C, jež předpokládá stejný vývoj jako varianta B, jen s tím rozdílem, že situaci nezachrání ani NATO a budeme vystaveni napospas autoritářství a vlivu mocností: Ruska, Číny, Německa či USA.
Největším rizikem pro Evropu i Česko bude nastolení určité formy autoritářství v Německu a návrat sentimentů minulosti. Rusko je na druhém místě, to rádo zasahuje do situace v momentě, kdy vycítí šanci, jako tomu bylo s vysláním zdravotnického týmu do Itálie. V případě oslabení a ztráty záruk by se Moskva zřejmě nerozpakovala anektovat Pobaltí či nastolit k ní přátelské režimy ve východní a střední Evropě, sama ale možná bude pandemií také oslabená.
Pokud někdo na koronaviru vysloveně vydělal, je to Čína, která těží ze své pozice dominantního výrobce roušek a zdravotnického materiálu, a šíří tak svůj politický vliv. Má ambici stát se stejnou mocností jako USA a činí tak přes přátelské režimy a politiky – nakonec jeden z takových nyní sedí i na Pražském hradě. Nebezpečí z nekritického obdivu k metodám komunistické říše středu (přece si tak razantně poradili s pandemií!) je mezi veřejností až příliš reálné.
Razantní propad HDP naše země zaznamenala jen dvakrát: pod 20 procent klesl během velké hospodářské krize ve 30. letech, zhruba 10procentní byl začátkem 90. let