Itálie žádá evropskou solidaritu
V očekávání drtivého ekonomického propadu kvůli epidemii koronaviru volá italská vláda i komunální politici po větší solidaritě evropských partnerů. Německo i další země „severu“jsou zatím s přísliby opatrní.
ŘÍM/PRAHA „My jsme vám pomohli po válce. Teď, drazí němečtí přátelé, potřebujeme pomoc my od vás.“Také tyto slovní obraty obsahuje otevřený dopis, kterým se starostové několika severoitalských měst a šéf regionální vlády oblasti Emilia-Romagna obrátili především na německé publikum. Dokument měl totiž formu placené inzerce v prestižním německém deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Jde o velmi neobvyklou formu výzvy, pomocí níž se signatáři domáhají větší solidarity ostatních zemí EU s Itálií, která je probíhajícím šířením nového typu koronaviru postižena nejhůře z evropských zemí. K uzávěrce LN na nemoc Covid-19, kterou koronavirus působí, zemřelo v Itálii úhrnem více než 13 000 lidí (nejvíce na světě), počet evidovaných nakažených přesahuje 110 000.
V zemi trvá již čtvrtým týdnem de facto zákaz vycházení, mnoho firem přestalo pracovat a hospodářství se napůl zastavilo. I přes snížení dynamiky nově nakažených v posledních dnech je prakticky jisté, že italská ekonomika se letos propadne do hluboké recese. V zemi, jejíž hospodářský výkon je již mnoho let nevalný a která je masivně zadlužená (italský státní dluh činí 135 procent hrubého domácího produktu, to je druhý nejhorší poměr v Evropě po Řecku), by to mohlo mít nedozírné následky.
Morální tlak z Říma?
„Pomocí po válce“odkazují Italové na fakt, že v roce 1953 se skupina států (včetně Itálie či Španělska) shodla na odpuštění části dluhů poraženému Německu, aby země mohla rychleji nastartovat hospodářský rozvoj. Současnou epidemii koronaviru nejen italští politici běžně přirovnávají k „válce“a podle politiků z Apeninského poloostrova teď přichází čas na splacení solidarity.
Zejména Německo je již řadu let na italské politické scéně vnímáno jako chladný účetní necitlivý k potřebám států tzv. jižního křídla EU včetně Itálie. Tento resentiment dokonce sjednotil jinak beznadějně rozhádané italské politické strany – dopis s výzvou k pomoci podepsali svorně politici napříč spektrem, od levice po krajní pravici.
K tématu se v interview na německém veřejnoprávním kanále ARD vyslovil i italský premiér Giuseppe Conte, který hovořil o nutnosti „společného evropského modelu“s tím, že „Itálie je nyní v první linii boje s neviditelným nepřítelem“.
Podstatou „morálního tlaku z Říma“, jak italskou akci nazval přední švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung, je snaha Italů (a dalších jihoevropských členů eurozóny) přimět Němce a další fiskálně obezřetné státy k emisi společných evropských dluhopisů, tzv. eurobondů. Za tyto dluhopisy by ručily země platící eurem jako celek. Pro investory by tedy šlo o velmi bezpečnou investici, což znamená, že úroky při jejich splácení by byly téměř jistě nižší než u v současnosti rizikovějších dluhopisů, které samostatně emitují země s nestabilními ekonomikami, jako je Itálie.
Dohoda zatím není na obzoru K emisi společných evropských dluhopisů, pomocí nichž by se financovaly škody způsobené koronavirovou krizí, vyzvalo minulý týden devět států platících eurem včetně Francie, Itálie a Španělska. Emotivním způsobem se o prospěšnosti tzv. koronabondů následně snažil přesvědčit své partnery italský premiér Giuseppe Conte na videosummitu šéfů EU. „Je třeba zareagovat inovativními ekonomickými nástroji,“navrhl předseda italské vlády – ale neuspěl.
„Německo a další země tento pohled nesdílejí,“řekla německá kancléřka Angela Merkelová. Proti společným dluhopisům je vedle Německa setrvale také Nizozemsko, na summitu vyslovilo nesouhlas i Rakousko a Finsko. Ministři financí členských zemí tak zatím jen dostali pověření, aby do dvou týdnů přišli s novými návrhy, jak krizi řešit.