Turkmenistán zakázal koronavirus

Svérázný recept na nákazu našly některé diktatury – vir zpochybňují a oficiálně odmítají jakákoli ochranná opatření. Vesměs jde jen o kulisu.

AŠCHABAD/PRAHA Zatímco většina zemí světa přijímá tvrdá opatření proti koronaviru, jiné státy dělají opak. Příkladem je středoasijský Turkmenistán, který patří ke dvěma desítkám zemí, kde se oficiálně ještě žádný případ nákazy neobjevil. Nebezpečí pandemie demonstrativně ignoruje i třeba Bělorusko, Severní Korea nebo Tádžikistán. O skutečném stavu věcí ale panují pochybnosti.

V Turkmenistánu úřady rovnou zakázaly slovo koronavirus používat a muselo zmizet i ze zdravotnických příruček. Podle zpravodaje Rádia Svoboda (EFE/RL) se lidí veřejně probírajících téma koronaviru v metropoli Ašchabad chopili agenti v civilu a odvedli je neznámo kam. Potíže mají i ti, kdo si nasadili roušky.

Zdejší autoritativní lídr Gurbanguli Berdymuhamedov věnoval část schůze kabinetu tématu stepní byliny harmala a doporučil obyvatelstvu vykouřit dýmem z této starodávné rituální rostliny (známé i jako syrská routa) svá obydlí. „Naši předci nám zanechali výbornou metodu, jak bojovat se závislostmi a různými nakažlivými chorobami,“prohlásil prezident.

Ve skutečnosti ale Turkmenistán proti koronaviru bojuje, jen se o tom nesmí mluvit. Země zavřela hranice a zastavila mezinárodní lety, mezi jednotlivými oblastmi jsou kontrolní stanoviště, která nepustí nikoho bez propustky. Každý, kdo přijede z rizikové země, musí na měsíc do karantény.

„Turkmenské vedení se snaží vylepšit si reputaci extrémními metodami zatajování informací o koronaviru,“míní Jeanne Cavelierová z organizace Reportéři bez hranic. Na šíření polopravd, dezinformací a propagandy pak upozorňuje i Světová zdravotnická organizace (WHO), na druhé straně je podle ní „infodemie“, způsobená nadbytkem informací. „To komplikuje lidem hledání důvěryhodných zdrojů informací a spolehlivou orientaci v nich v momentě, kdy to skutečně potřebují,“konstatuje WHO.

Prevence vodkou a saunou Žádný případ oficiálně nemá ani další středoasijská země, Tádžikistán. Zdejší autoritativní prezident Imomali Rachmon se pravidelně objevuje na veřejnosti a 22. března uspořádal masové oslavy perského nového roku. Pravý stav ale není znám, protože testování se neprovádí, navíc tisíce tádžických gastarbeitrů uvázly v Rusku a nemohou se dostat domů a někteří už mohou být také nakažení.

„Je lepší zemřít vestoje než žít na kolenou,“řekl v televizi běloruský lídr Alexandr Lukašenko, v jehož zemi se kvůli koronaviru nezměnilo prakticky nic (je tu 163 nakažených a 2 mrtví). Dál se hraje fotbal a chodí do práce a pořádají oslavy. Lukašenko tvrdí, že se nechal inspirovat ve snaze zachovat zemi v chodu americkým prezidentem Donaldem Trumpem a vyzývá občany, aby se preventivně léčili vodkou a saunou.

Zřejmě nejvíce otazníků vyvolává Severní Korea, která také dosud oficiálně nehlásí žádný případ nákazy. Přitom má KLDR společnou hranici s Čínou a objevují se neověřené zprávy o mnohých úmrtích, která se ututlávají. Země ještě v lednu uzavřela hranice a poslala do karantény na deset tisíc lidí včetně zahraničních diplomatů. Narychlo pochytaní čínští obchodníčci dokonce museli strávit měsíc na izolovaném ostrově v moři.

I severokorejský režim z pandemie propagandisticky těží, v televizi ukazuje oběti z USA či Evropy a k tomu obrázky, jak se v metropoli Pchjongjang spořádaně dezinfikují ulice. „Nemyslím, že by v Severní Koreji měla nákaza nějaké velké rozměry,“říká pro list The New York Times Ahn Kyung-su, která v jihokorejském Soulu monitoruje severokorejské zdravotnictví. „Ale je tu riziko, že se virus vymkne kontrole a začne se šířit mezi chronicky podvyživenými obyvateli,“dodává.