Měl by přijít nový Marshallův plán
Alessandro de Vito (* 1971) je sice po matce Čech, ale žije a pracuje v Itálii. Provozuje nakladatelství Miraggi, kde vydává mimo jiné překlad českých spisovatelů a spisovatelek, třeba Hrabala nebo Fukse, Bellovou nebo Pilátovou. Přestože pandemie provoz jeho podniku omezila, věří, že kniha přežije.
LN Před pár dny jste vydal Hrabalovu Perličku na dně. Itálie dneska čte, nakupuje knihy?
Naše nakladatelství slaví letos deset let existence, a pokud jde o čtenáře, jsme v krizi po celou tu dobu. Osmdesátá léta jsou pryč; ve srovnání s jinými druhy vzdělání i zábavy ztratila kniha na svém kulturním významu. Ale jistý význam má pořád. V Itálii se čte míň než v jiných zemích, ale je tu pár procent „silných“čtenářů, kteří nejenže čtou, ale aktivně vyhledávají tituly v produkci malých a nezávislých nakladatelství. To mě uklidňuje. Bohužel Hrabalova kniha, která je pro nás důležitá i kvůli propagaci celé české řady, vyšla v nepříznivou chvíli: kvůli pandemii koronaviru je všechno zastavené. Ale do budoucna je to skvělý výchozí bod: Perlička na dně je nadčasová kniha, klasika, kterou italský čtenář dosud ve svém jazyce nečetl.
LN V jakém nákladu jste Perličku na dně vydal? Je Hrabal v Itálii stále populární?
Obvykle máme náklad dva tisíce výtisků. Hrabala jsme vytiskli tři tisíce. Je sice pravda, že Hrabal slavil v Itálii největší úspěch před dvaceti lety, ale autor jeho formátu má pozornost čtenáře i recenzenta zajištěnou i dnes. Noviny La Stampa jí nyní věnovaly celé čtyři tiskové strany! Hrabal je snad největší český spisovatel dvacátého století a zjištění, že jeho prvotina není přeložena do italštiny, bylo pro nás jako sen.
LN Co provádí pandemie s italským knižním trhem? Jaký mají nakladatelé největší problém?
Pandemie zastavila knižní provoz. Těžko teď všechny problémy pojmenovat, bude hodně záležet na tom, jak dlouho pandemie potrvá. Nakladatelství mají knihy na skladě, ale knihkupectví jsou zavřená a elektronická distribuce knih je zablokovaná kvůli potřebnějším věcem. Plánované tituly vyjdou později, možná o dva tři měsíce. Ale ten nový start bude náročný, jiný. Bude záležet na tom, jak rychle se společnost vzpamatuje, jestli nepřijde velká hospodářská krize, kdy budou mít mnozí jiné starosti než nakupovat a číst knihy.
LN Může aktuální situace v něčem i pomoct?
Knižní trh v Itálii má řadu nedostatků: monopolní distribuci, nadměrnou produkci, přílišnou rychlost výroby, krátkou životnost knihy. Na malého nakladatele, jako jsem já, se tyto mechanismy vztahují méně: víc pracuji na celoročním plánu než na novinkách. My knihy neprodáváme v řádu týdnů, ale let. Nevydáváme bestsellery, ale všechny knihy, jež byly vydány za deset let naší existence, jsou stále v nabídce. Těžko říct, co a jak se změní; některé podniky možná skončí, jiné, hlavně ty větší, budou muset projít restrukturalizací – ale doufám, že změny budou i pozitivní.
LN Čtou Italové e-knihy, poslouchají audioknihy? Mohly by saturovat nabíhající ztrátu z prodeje tištěných knih?
Elektronické knihy mají po celé ty roky, co jsou na trhu, konstantní podíl na prodeji a ten se příliš nezvyšuje. Audioknihy měly v posledních letech také jistý úspěch, ale ten sektor je omezený. Jsem přesvědčen, že by e-knihy i audioknihy mohly prodeje zvýšit, ale na druhou stranu, jednou z reakcí na stávající situaci je úzkost, která se u mnohých projevuje obtížným soustředěním. Pokud situace potrvá déle, prodeje audioknih i e-knih určitě porostou a obecně se zvýší zájem o online nakupování: všeho, co se doposud prodávalo tradičním způsobem. Pro malá nakladatelství by to mohlo být i výhodou, protože utrácíme nejvíc za tisk. Ale nemyslím si, že se to stane: kniha je starobylé médium, ta jen tak nezmizí.
LN Pomáhá knižnímu trhu nějak italská vláda?
Řekl bych, že ne. Dotační podpora, jakou nabízí třeba české ministerstvo kultury, u nás neexistuje, a to jak původní italské literatury, tak cizojazyčné literatury v italštině. Máme sice nějaké příspěvky, často regionální, pokud jde o účast na knižních veletrzích, třeba v Turíně, ale jinak nic. Neexistuje ani podpora nákupu knih do veřejných knihoven. Ale stát investuje minimálně i do školství a kultury obecně, bez ohledu na to, jakým monumentálním uměleckým a kulturním dědictvím Itálie disponuje.
LN A existuje podpora, pokud jde o současnou výjimečnou situaci?
Možná dílčí. Nakladatelství nevydávají, knihkupectví neprodávají, ale fixní náklady běží dál, třeba nájem – tady vláda pomáhá šedesátiprocentním bonusem na pronájem komerčních prostor. Osoby samostatně výdělečně činné obdrží brzy příspěvek ve výši šesti set eur. To ale nemůže stačit.
LN Jaká je nálada v italské společnosti?
Jako vždycky: různá. Na jedné straně naděje, na druhé deprese, katastrofa. Když jste zavřený doma, je dynamika sociálních sítí vyšší než obvykle: šíří se falešné zprávy, naděje, spiklenecké teorie. Ale zároveň máme poprvé v dějinách globální síť, která nás spojuje a může poskytovat užitečné informace i pomoc: kdy je otevřený obchod, jak zůstat v kontaktu s těmi, kdo jsou sami. K obavám z nákazy se přidávají obavy ekonomické a je přirozené, že tím člověk psychicky trpí. Navíc když neví, jak se pandemie vyvine. Situace v celé Evropě je všude stejná a brzy to tak bude po celém světě. Jakmile pandemie pomine, je třeba, aby došlo na úrovni každého státu k silné ekonomické reakci. A nejen na úrovni států, ale i Evropské unie a Světové banky. Mělo by jít o nový Marshallův plán nebo Rooseveltův New Deal.