Budou Němci platit?

Koronavirus vrací do hry eurodluhopisy

Veurozóně se opět uvažuje o společném půjčování si všech zemí. Přesněji řečeno o společných dluhopisech. Diskuse, která tu už jednou byla v souvislosti s krizí eurozóny a problémy Řecka, se znovu vrátila s epidemií koronaviru. Tentokrát je ale těžší tento nápad odmítnout. Nikoliv z ekonomických, nýbrž z morálních důvodů.

O co jde? Společné dluhopisy eurozóny mají umožnit jejím slabším členům půjčit si snadněji a na nižší úrok, a zachránit je tak před případným bankrotem. Půjčovat si totiž budou oficiálně všichni – a všichni budou také do určité míry za dluhy společně ručit. Uklidňuje to investory. Lepší podle nich je, když ručí za dluhy i Německo než jen samotné Řecko či Itálie. I když právě země jako Německo, jež mají svou kasu v pořádku, na to pak fakticky doplácejí, protože si nakonec půjčují dráž.

Kdysi zavedení společných evropských dluhopisů požadovalo Řecko a některé předlužené jižní země eurozóny. Ovšem tyto státy si své problémy způsobily hlavně samy. Přílišným utrácením, špatným výběrem daní a nesmyslnými regulacemi podnikání. Není divu, že lépe hospodařící severní země společné dluhopisy odmítly. Nehledě na to, že eurodluhopisy byly potenciálně zárodkem velkého společného rozpočtu a hospodářské politiky eurozóny, kterou by platily opět hlavně bohatší státy.

Teď je ale situace jiná. Jižní země žádající společné dluhopisy se neblíží k bankrotu už jen vlastní vinou. Silně je – jako například Itálii – zasáhla infekce koronaviru. Ne společným dluhopisům ze strany Nizozemska, Německa, Rakouska a Finska pak vypadá jako nevkusné odmítání solidarity, a proto je hůř obhajitelné. Možná by navíc jejich zavedení a následné vytvoření společné fiskální politiky eurozóny, tedy velkého rozpočtu a ministerstva financí, vůbec nebylo špatné. Bez společné fiskální politiky totiž euro funguje jen s obtížemi. Jeho stabilizaci by mnozí uvítali – a konečně by tak byla současná pandemie aspoň k něčemu dobrá.