Konec demokracie v Maďarsku. Už zase?!
I u nás šířený blud o neomezeném vládnutí Viktora Orbána pomocí dekretů a chování maďarské opozice premiérovi jen hrají do karet
Začátkem devadesátých let jsem hovořil se stálým korespondentem maďarského levicového deníku Népszabadság v Praze a ptal jsem se ho, jak zvládá svůj úkol, když neumí česky ani slovo. „Neřeším to. Chodí mi zprávy pražského zpravodaje sovětské tiskové agentury TASS, rusky umím perfektně, takže vyberu to nejzajímavější, přeložím do maďarštiny a článek pošlu domů,“zněla odpověď. Takže čtenáři v Maďarsku o dění v České republice četli prakticky to, co čtenáři v Sovětském svazu.
Asi takto je informován zhruba po třiceti letech český čtenář o dění v Maďarsku, kde žádné z našich médií nemá stálého zpravodaje a takového, jenž by uměl maďarsky, už vůbec ne. Rozdíl je v tom, že původcem těchto zpráv už není Moskva, ale nějaký neuchopitelný, leč skvěle fungující pokrokový network neomarxistických a ultraliberálních politiků a jejich mediálních dělníků, kteří když slyší jméno Viktor Orbán, tak je vždy napadne jen Stalin, Hitler a v lepším případě třeba Putin.
A tak to chodí i v době epidemie koronaviru, jenž se samozřejmě šíří i v Maďarsku a tamní vláda proti němu bojuje ze všech sil. A nutno dodat, zatím docela úspěšně, což se asi nesmí říkat, protože v módě je Orbána hanět a progresivní je ho přirovnávat k diktátorům i v době virové.
Vášnivé diskuse o „maďarských fašistech“Německá liberální média ho kritizují, že v době nouzového stavu jeho vláda hodlá řídit zemi pomocí dekretů. Orbán je označován za populistu, prý ničí demokracii, kterou kdysi pomáhal budovat, a údajně nestoudně využívá koronavirus k rozšíření své moci. Der Spiegel dokonce napsal, že Maďarsko politicky už vůbec nepatří do Evropy. Podobně informují i česká pokroková média včetně veřejnoprávní televize. Šíří se zprávy, že v Maďarsku armáda převzala řízení strategických firem, že Orbán chce rozpustit parlament a pomocí dekretů vládnout neomezeně na věky věků, hodlá zavírat opoziční novináře do vězení a podobné nesmysly.
Jenže lidé tomu věří a na sociálních sítích o „maďarských fašistech“vášnivě diskutují.
K tématu se vyjádřila i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Nouzová opatření, jež zavádějí vlády některých členských zemí, podle ní musejí být časově omezená a musejí respektovat hodnoty EU. Zdůraznila, že vlády členských zemí nemohou boj s koronavirem vést na úkor svobody projevu či médií. V podobném duchu se vyjádřila i kancléřka Angela Merkelová, která obavy o maďarskou demokracii vyjadřuje již delší dobu. Možná, že by tyto dvě dámy měly raději začít zkoumat, zda pozdní reakce jejich kolegů v Itálii či ve Španělsku, kde je u moci levice, nezpůsobila zbytečnou smrt tisíců lidí a nedozírné ekonomické škody, které budou muset zaplatit daňoví poplatníci.
Kromě již zmíněných médií kroky maďarské vlády u nás nejhlasitěji kritizují Piráti a topkaři, čemuž naprosto rozumím, a europoslankyně Radka Maxová (zvolená za ANO), která varuje na Facebooku před koronadiktaturou v Maďarsku. Nikdy by mne nenapadlo, že se z bývalé kvalitářky Kosteleckých uzenin jednou stane znalkyně poměrů v Maďarsku, ale když už i místopředseda české vlády Jan Hamáček říká, že se v boji s koronavirem nechce vydat maďarskou cestou, tak to znamená, že nastal čas něco k tomu napsat.
Vše podle ústavy
Celý cirkus kolem Maďarska se spustil před několika dny, když vláda chtěla prodloužit nouzový stav, jenž vyhlásila sedm dnů poté, co se v zemi objevil první případ pozitivně testovaného člověka. (Jen připomínám, že podobný krok Italové učinili po 25 dnech, Španělé a Britové čekali ještě déle.) Jenže opozice, která za každým záměrem Orbána vidí zlo a nekompetentnost, vládu odmítla podpořit. Parlament však zákon nakonec schválil. Diskuse poslanců byla plná osobních urážek. Jeden z opozičních lídrů označil vládu za nejnebezpečnější virus, který hodlá neomezeně parazitovat na těle národa, a prohlásil, že imunitní systém země je silnější, než by Orbán myslel.
Premiér opozici ujistil, že pravomoci, které vláda získala, použije rozumně a vrátí je parlamentu, jakmile bude koronavirus v zemi poražen. „A ti, kdo nás nyní obviňují ze zneužití pravomocí, dostanou příležitost, aby se nám omluvili,“dodal Orbán. Jeho kritici však přesto poukazují na nebezpečí časové neomezenosti mimořádných pravomocí. Nestačilo jim ani ujištění prezidenta Jánose Ádera, jenž poté, co zákon podepsal, zdůraznil, že je účinný pouze do skončení epidemie a pravomoci kabinetu jsou v něm jasně specifikované. Navíc vláda postupovala podle ústavy, která pro tento případ neukládá žádné časové omezení a o svých krocích musí poslance permanentně informovat.
Vláda řeší krizi, opozice ztrácí Blud o neomezeném vládnutí pomocí dekretů vymyslel – nezaslouženě vlivný – levicový politolog Gábor Török a teď ho pokrokoví politici a novináři papouškují po celém světě. Osobně to považuji za nesmyslné tvrzení, protože situace, kdy vláda řeší krizi, přičemž opozice se jí snaží v řešení krize bránit, Orbánovi politicky náramně vyhovuje. Bude asi také pravda, že premiér tušil, jak bude opozice reagovat, a věděl, že dlouhodobě jí takový postoj bude kazit image u voličů. Takže nelze tvrdit, že byl Orbán tímto vývojem zaskočen, proto se nejspíš celou věc nesnažil vyřešit elegantněji. Na druhé straně není povinné být hlupákem, opozice však na tento klasický politický trik ukázkově naletěla.
Nakonec jeden silný argument pro ty, kteří požadovali časový limit vládnutí pomocí dekretů: pravomoci Hitlera z roku 1933 byly časově omezeny do roku 1937. A k čemu to bylo dobré?
A na úplný závěr ještě jedna otázka. Pokud levicová a liberální opozice tvrdí, že demokracie skončila v Maďarsku právě teď, tak to, co se odehrávalo od jara 2010 do současnosti, tedy deset let vládnutí Orbána, byla nakonec přece jen demokracie?
Není povinné být hlupákem, opozice však na Orbánův klasický politický trik ukázkově naletěla