Čekání, které nechce skončit

Už se opět blížil ten čas. Čas, který český národ miluje. Čas, kdy se mění většina populace v toho nejlepšího hokejového trenéra světa, který přesně ví, jak dovést národní tým alespoň k jedné z medailí.

Na tu čeká zemička v srdci Evropy od roku 2012. Na titul světových šampionů ještě o dva roky déle. Letos bylo hodně důvodů věřit, že se konečně ono prokletí prolomí. Že doba půstu skončí.

Už dlouho neměl národní tým takovou podporu, přestože paradoxně v zákulisí bylo k ideálu hodně daleko.

Poprvé to zabouřilo loni v létě, kdy se reprezentační šéf Miloš Říha dozvěděl, že po letošním šampionátu skončí. Dle slov s tím nepočítal.

Uvažoval o okamžitém konci. V hlavě tohoto bouřliváka, které buď milujete, nebo nenávidíte, se rodilo mnoho scénářů.

Nakonec se ale ukázal coby bojovník, rozhodl se, že odejde z hlavou vztyčenou. Až po rozhodující bitvě.

Reprezentace pod jeho vedením dostala řád, velmi dobře si vedla v Euro Hockey Tour. Po výletu do zámoří špiček reprezentace to vypadalo báječně i s chutí hráčů NHL reprezentovat. Zatímco v pozadí – na svazu – se sem tam objevil nějaký ten ostrý útes (tu boj za uzavření extraligy, který tu je stále, tu divoké trenérské rošády u juniorských výběrů), tak vlajková loď plula rozbouřenými vodami vstříc vytouženému cíli.

Zdálo se, že ji a kapitána Říhu nemůže nic a nikdo zastavit.

Chyba lávky. Vlna jménem SARS-CoV-2 ji smetla jako starou bárku. Stejně jako ambice dalších sportovců, klubů, pořadatelů, mezinárodních organizací.

Pandemie tohoto nového koronaviru způsobujícího onemocnění Covid-19 zajistila, že české čekání se protáhne minimálně na devět let. Propastných devět let.

Jistě, v současné situaci nad tím každý mávne rukou. Jsou důležitější starosti.

Na druhou stranu je záhodno připomenout, že je to často sport, který dovede přivést lidi na jiné myšlenky.

Že právě každoroční hokejový šampionát v českém národu zažehne na dva týdny ten správný oheň. Ano, jsou větší sportovní akce, ovšem toto zápolení na ledě pro Čechy (a také Slováky) z historického hlediska znamená pořád o něco více. Je v něm více než jen sport.

Letos nás tato vášeň spalovat nebude. Krom toho, abychom současnou situaci všichni přečkali ve zdraví, nezbývá než věřit, že ji svazoví činitelé využijí k nastavení nových pořádků. Že je to stmelí nejen slovy, ale i činy.

Aby za rok ono stále se natahující historické čekání skončilo.