Život v časech nejistoty
Přítel autora těchto řádků pracuje jako lékař ve špičkové nemocnici. A z praxe říká: „Občas se stane, že všechny výsledky o pacientovi probíráme kolem dokola. Doplňujeme další a další vyšetření. Konzultujeme s doktory z jiných oddělení i jiných nemocnic, případně ze zahraničí. A nakonec na otázku, co mu je, odpovíme: Nevíme.“I taková je někdy medicína. A i taková je současná pandemie. Toho, co nevíme, je pořád až dost.
V posledních dnech se třeba v odborněji laděných periodikách objevuje otázka: Můžeme se novým koronavirem nakazit dvakrát? Odpověď zní: Zatím nevíme. Samozřejmě doufáme, že když už někdo nákazu překonal, je vůči ní imunní, a pomáhá tak budovat tu napjatě očekávanou kolektivní imunitu. No jo, jenomže tohle vypadá logicky proto, že takhle infekce obvykle fungují. Ale nemusí tomu tak být pokaždé. Už dříve známé koronaviry vyvolávají například rýmu. A víme, že když jednu zimu dostaneme rýmu, neznamená to, že už jsme vůči ní příští zimu odolní.
V posledních dnech se objevují zprávy o ojedinělých pacientech, kteří se po uzdravení z nemoci Covid-19 znovu nakazili. Jenže není možné s určitostí říct, jestli se opravdu nakazili podruhé, nebo vůbec nebyli uzdraveni (už se ví, že po odeznění příznaků nemoci mohou být viry ještě v těle přítomny), anebo prostě selhal test. Zůstáváme v nejistotě.
Jiná otázka: vezměme si třeba chřipkové viry – i když nepatří mezi koronaviry. Mutují tak rychle, že každý rok v době chřipkové sezony přicházejí v nové podobě. Dříve získaná imunita (nebo loňské očkování) už nepomůže. Bude se totéž opakovat i u nového koronaviru, bude také tak rychle mutovat? Nevíme, čekáme na víc poznatků. Věda nefunguje tak, že by na otázku z rána měla odpověď do odpolední tiskové konference.
Anebo: má smysl v době epidemie nosit roušky na ústech? Ani experti Světové zdravotnické organizace se původně neshodli. Teď se zrovna objevila v odborném periodiku Nature Medicine studie z Hongkongu, která dokazuje, že roušky opravdu radikálně brání přenosu koronavirů z nemocného člověka do okolí. Avšak poznatky jsou založeny na experimentech dokončených před čtyřmi lety, kdy ještě nový koronavirus pravděpodobně vůbec neexistoval. V testu bylo jen sedmnáct pacientů infikovaných běžnými koronaviry, u nichž výzkumníci analyzovali vzduch, který vydýchali nebo vykašlali s rouškou a bez roušky. Platí totéž i pro nový koronavirus? Pravděpodobně ano, i když úplně jistě to ještě nevíme.
Ale i s nejistotou se dá žít. Prostě – nosme roušky a doufejme, že i ty další nejistoty vědci včas vyjasní. Nic jiného nám nakonec nezbývá a přinejmenším dosud jsme na tom ve srovnání se světem ještě dobře.
Chřipkové viry mutují tak rychle, že každý rok v době chřipkové sezony přicházejí v nové podobě. Dříve získaná imunita (nebo loňské očkování) už nepomůže. Bude se totéž opakovat i u nového koronaviru? Nevíme.