Stokrát nic promořilo Čecha
Jsme zajatci slov, která používáme. To, jak nějaké události říkáme, určuje do velké míry, jak o ní budeme uvažovat. Nevhodné pojmenování, které se rozšíří jako mem, dokáže napáchat obrovské škody. V souvislosti se současnou krizí tu máme hned dva případy výrazů, které zavádějí naši mysl na scestí.
Když začalo kolabovat italské zdravotnictví a exponenciálně růst počet nakažených a mrtvých, objevily se v novinách – nejen českých – titulky ve stylu „Tohle je válka“. Problém je, že tohle není válka, tohle je epidemie. Politikům a titulkářům se z nějakého důvodu slova epidemie či pandemie zdají málo úderná, a proto přišli s falešnou metaforou války. Do války mobilizujeme a nepřítel má lidskou podobu. Epidemie je přírodní katastrofa, kterou se snažíme potlačit naopak tím, že demobilizujeme. Co je pro válku účelné jednání – kolektivně čelit nepříteli –, to se pro epidemii vůbec nehodí. Tu porážíme tím, že se odpojíme od kolektivu a stáhneme se do svého soukromého prostoru.
Metafora „války“není příliš vhodná ani pro zdravotníky, kteří s epidemií skutečně „bojují“. Jde ale o stejný boj, který vedou třeba hasiči s ohněm nebo záplavou, tedy boj s přírodním živlem. Válku mohou vést pouze lidé proti lidem.
Velmi nešťastné je také slovo „promořit“, používané pro získání kolektivní imunity. Jde zřejmě o lékařský slangový výraz, který má původ ve slově „mořit“ve významu napouštět něco nějakou látkou. Každému ale asociuje homonymum „mořit“, znamenající trápit, týrat, hubit, sužovat, trýznit či mučit. Toto slovo je příbuzné se slovy „mřít“a „mor“, a přímo tedy odkazuje ke smrti.
Není divu, že když začal stratég českého potlačování epidemie Roman Prymula mluvit o nutném promoření populace, vypukla zejména mezi ohroženými skupinami osob panika. Souvislost s trýzněním a smrtí tu nejde vyloučit. Imunologové by měli pro získání kolektivní imunity rychle najít nějaký vhodnější výraz a také lidem sdělit, jak v praxi dokážou zajistit, aby se nakazila jen ta část populace, která virus bez problémů zvládne.
Imunologové by měli pro získání kolektivní imunity rychle najít nějaký vhodnější výraz a také lidem sdělit, jak v praxi dokážou zajistit, aby se nakazila jen ta část populace, která virus bez problémů zvládne
Staré přísloví říká, že stokrát nic umořilo osla, případně vola. Má asi takový smysl, že i velké a silné zvíře zdechne, pokud je trápeno velkým množstvím malých příkoří. To je nepochybně i situace mnoha dnešních lidí, kteří jsou permanentně bombardováni nekonečnou řadou špatných zpráv, které zvyšují jejich stres až do život ohrožující míry.
Přísloví bychom ale také mohli aktualizovat do podoby stokrát nic promořilo populaci. Pokud se u sta procent nakažených žádné vážné příznaky neprojeví, budeme mít vyhráno. Národ bude promořen, ale doufejme, že zároveň ne umořen.