Hledá se hlavní štít před virem
Svět zoufale čeká na vakcínu, která by ochránila před nákazou novým koronavirem. Na jejím vývoji usilovně pracují desítky týmů, ale může jim to trvat dlouhé měsíce. Do boje s pandemií nemoci covid-19 však vstupuje i vakcína stará sto let.
Definitivní vyřešení pandemie nemoci covid-19 přinese buď úplná likvidace viru, jako se to podařilo v roce 2004 s virem SARS, nebo účinná vakcína. První možnost se velmi rychle vytrácí s tím, jak se nový koronavirus SARS-CoV-2 šíří světem. Zato vývoj vakcíny běží na plné obrátky. Podle údajů Světové zdravotnické organizace pracuje na očkovací látce více než padesát týmů z celého světa.
První injekce vakcíny dostali dobrovolníci už 16. března, když v USA spustila testování biotechnologická společnost Moderna a v Číně zahájila testy společnost Cansino Biologics ve spolupráci s armádním Biotechnologickým ústavem.
Rozbory, rozbory a znovu rozbory
Čínská očkovací látka se vyrábí složitěji. Tvoří ji neškodný adenovirus upravený metodami genového inženýrství, aby jako trojský kůň pašoval do lidského organismu gen z nového koronaviru. Člověk si podle tohoto genu vyrobí virovou bílkovinu, která zmobilizuje imunitní systém a zajistí imunitu k infekci koronavirem.
Zatímco princip americké vakcíny ještě nikde ve světě nevedl k úspěšnému vývoji očkovací látky, Cansino Biologics slavila se svou strategií úspěch při vývoji vakcíny Ad5-EBOV proti ebole.
Klasika z Pittsburghu
Ve hře jsou i další týmy a další strategie. Nadějně se jeví například vakcína PittCoVacc vyvinutá vědci z Pittsburské univerzity. Sází na tradiční přístup, kdy se jako vakcína podává přímo bílkovina viru SARS-CoV-2. Jak uvádí tým pod vedením Andrey Gambotta ve studii publikované lékařským časopisem EBioMedicine, očkovací látka navozuje silnou imunitní reakci u laboratorních myší a je připravena ke klinickým zkouškám na dobrovolnících.
Prozatímní chování nového koronaviru svádí k mírnému optimismu. Jeho dědičná informace se mění jen pomalu, a virus tak zůstává pro očkovací látky stabilním cílem. Nemělo by tedy u něj hrozit to, co je typické například pro viry chřipky nebo HIV. Ty patří ke genetickým chameleonům a imunitní obraně vybudované vakcínou se záhy vyhnou.
Hlavní problém nepředstavuje ani tak samotný vývoj vakcíny jako testy její účinnosti a bezpečnosti. V klinických zkouškách dostanou vakcínu nebo placebo tisíce lidí, u kterých pak lékaři sledují odolnost k nákaze.
Ředitel amerického Národního ústavu pro alergie a infekční choroby Anthony Fauci odhaduje, že když vše půjde hladce, bude první účinná vakcína k dispozici do roka či do roku a půl. Pokud se ale objeví nežádoucí vedlejší účinky vakcíny, nastanou nejasnosti kolem dávkování nebo vzniknou komplikace při velkovýrobě, uvedení vakcíny do praxe se citelně pozdrží.
Jak ušetřit čas
Vědci se snaží vývoj vakcíny urychlit. Moderna například vypustila předklinické testy na laboratorních zvířatech a přistoupila rovnou k ověření na dobrovolnících. Musí se ale vypořádat s faktem, že zdaleka ne všichni očkovaní se s virem SARS-CoV-2 potkají. Nebude jasné, zda dobrovolníci zůstali nákazy ušetřeni, nebo je opravdu ochránilo očkování.
Tenhle problém by vyřešil postup prosazovaný například Stanleym Plotkinem z Pensylvánské univerzity. Autor vakcíny proti zarděnkám navrhuje, aby byli očkovaní dobrovolníci po injekci placeba záměrně nakaženi novým koronavirem. Účinnost očkovací látky by se ukázala rychle a spolehlivě, i kdyby se do testu zapojila pouhá stovka dobrovolníků.
Podobný postup se někdy volí například při ověřování vakcín proti horečce dengue, choleře či chřipce. V případě koronaviru se však zdá tento způsob testování expertům jako příliš riskantní. Nemoc covid-19 může vyvolat u nakažených vážné komplikace a není proti ní k dispozici ověřený spolehlivý lék. Odborníci se shodují v tom, že cílená nákaza dobrovolníků by testování vakcíny významně zkrátila, ale z etického hlediska by byl tento postup silně kontroverzní.
Pomůže vakcína stará sto let? V souvislosti s očkováním proti koronaviru SARS-CoV-2 se dostává do hry i vakcína, která není zacílena proti viru, ale míří na bakterii Mycobacterium tuberculosis vyvolávající tuberkulózu. Vakcínu vyvinutou už ve dvacátých letech minulého století francouzskými mikrobiology Albertem Calmettem a Camillem Guérinem tvoří živé, ale oslabené bakterie Mycobacterium bovis.
Injekce Calmetteovy-Guérinovy vakcíny navozuje imunitu proti původci lidské tuberkulózy, ale má daleko do stoprocentní úspěšnosti. Dánští lékaři si však před časem povšimli, že imunita navozená očkováním proti tuberkulóze zvyšuje odolnost proti mnoha dalším infekcím včetně nákazy nejrůznějšími viry. Zdá se, že očkovací látka „vytrénuje celkovou imunitu“. Experimentálně byla po injekci Calmetteovy-Guérinovy vakcíny potvrzena zvýšená odolnost například k viru žluté zimnice.
Lidé očkovaní vakcínou proti tuberkulóze nebudou proti koronaviru SARS-CoV-2 imunní. Mohli by však mít lehčí průběh onemocnění bez vážnějších komplikací. Proto začali tuto nečekanou ochranu proti covid-19 testovat lékaři v Nizozemsku, Řecku, Austrálii či Británii. Očkování se podrobili dobrovolníci z řad zdravotníků čelících zvýšenému riziku nákazy koronavirem nebo senioři, jimž hrozí při onemocnění vážné komplikace. Z hlediska bezpečnosti je vakcína dlouhodobě ověřená. Nakolik zabere jako prevence covid-19, se však musí teprve ukázat.
Cílená nákaza dobrovolníků by testování vakcíny významně zkrátila, ale z etického hlediska je to postup silně kontroverzní
Autor je spolupracovníkem redakce