Naším cílem by měl být „hodný“vir
Říká evoluční biolog Jaroslav Flegr. Rychlé uvolňování zákazů může dle něj ohrozit snahy o vymýcení nebezpečných mutací viru Jaroslav Flegr (62)
Musíme se chovat tak, abychom nakonec donutili koronavirus změnit se v mírnější nemoc, říká evoluční biolog a parazitolog Jaroslav Flegr. Podle něj k tomu může dojít poměrně rychle a navíc už na podzim či příští jaro by mohla být k dispozici vakcína. Čekají nás ale zřejmě ještě další epizody přitvrzování a uvolňování karanténních opatření.
LN Čím je evoluční biologie užitečná při vysvětlování epidemie viru? Dnes se k tomu sice vyjadřují i fyzioterapeuti a zubaři, ale není to spíš parketa infektologů, hygieniků a imunologů?
Podoborem evoluční biologie je evoluční parazitologie, která studuje zákonitosti evolučního zápasu mezi parazitem a jeho hostitelem. Jedná se o jakési závody ve zbrojení. Parazit si vytváří evoluční adaptace k tomu, aby využil zdroje svého hostitele, hostitel se zase snaží pomocí vlastních adaptací těmto snahám čelit. Evoluční biologie nám ukazuje, že se parazit během epidemie mění, tak jak se postupně přizpůsobuje epidemiologické situaci. Říká nám, co nemáme dělat, aby se virulence parazita, tedy jeho schopnost nám škodit, postupně nezvyšovala, a co bychom naopak dělat měli, aby docházelo k jejímu snížení.
LN Co bychom tedy měli dělat, abychom minimalizovali škodlivost viru?
Parazité a z nich zejména viry neustále mutují. Naším cílem by mělo být, pokud nedokážeme vir zcela vymýtit, abychom tu měli jeho co nejméně škodlivou variantu. Nejméně smrtelnou a nejméně poškozující zdraví. Důležité jsou přitom selekční tlaky, které vybírají mutace, jež se „ujmou“, rozšíří se a vytlačí mutace jiné. V případě, že aktivně vyhledáváme a izolujeme jedince s těžkým průběhem nemoci, spontánně selektujeme ve prospěch mutantů, kteří si svého hostitele šetří. Děláme to i tím, že jsme si nasadili roušky a nestýkáme se ve větších počtech. Penalizujeme tím varianty viru, které jsou na svého hostitele zlé. I tím, že v populaci bude stoupat podíl lidí, kteří už nákazu prodělali nebo kteří získají imunitu prostřednictvím vakcíny, budou zákonitě čím dál častěji vítězit „hodnější“varianty viru. Situace ale zatím určitě není „nadmíru výtečná“, měli bychom si dávat pozor a naslouchat radám epidemiologů.
LN Nedávno jste ale na svém facebookovém profilu napsal, že existuje možnost superparazitace, kdy parazit není nucen šetřit svého hostitele. Hrozí nám něco podobného?
Superparazitace je nákaza již nakaženého jedince. V jeho těle se pak množí dva či více odlišných kmenů parazita. To bývá malér. Při jednoduché infekci si musí parazit svého hostitele šetřit, protože jinak by mu umřel příliš rychle a on by nakazil málo nových hostitelů. Při superinfekci se pravidla mění – paraziti jako by si řekli: proč se množit pomalu, když mi hostitele stejně zabije jiný, méně šetrný kmen. Nakonec převládne ten, který se v hostiteli množí maximální rychlostí, i když ho zabije.
Před supeinfekcemi nás chrání hlavně epidemiologická opatření. V Česku jsme šlápli na brzdu včas. Frekvence nákazy je malá a pravděpodobnost, že se jeden člověk nakazí ze dvou různých zdrojů, je nízká. Povolení větších akcí do sta lidí od 11. května to ale podstatně změní. Nevíme, kolik doutnajících ohnisek epidemie se poté zase rozhoří. Asi se s tak zásadním rozvolněním opatření mělo počkat, až jak se projeví na počtu nakažených předchozí krok.
LN Jak se podle vás epidemie bude vyvíjet dál a čím skončí?
Myslím, že teď budeme střídavě populisticky rozvolňovat opatření a zděšeně šlapat na brzdu v okamžiku, kdy se nám zase začnou plnit jednotky intenzivní péče. Ze zákonů evoluční parazitologie však vyplývá, že virulence parazita bude postupně slábnout, bude postupně umírat menší a menší procento pacientů. Také očekávám, že už v létě budou k dispozici některé účinné léky a léčebné postupy, které opět výrazně sníží smrtnost nemoci. Doufejme, že už někdy na podzim a nejpozději během jara příštího roku budeme mít také vakcínu. I když nás nebude proti infekci chránit stoprocentně, patrně sníží riziko těžkého průběhu nemoci. A zároveň ztíží šíření virů v populaci, čímž opět zajistí, že budou vítězit kmeny virů, které si budou svého hostitele šetřit. Odhaduji, že smrtnost covid-19 už někdy na podzim bude v Česku jen o trochu vyšší než u obyčejné chřipky. Časem se změní i tato nemoc v nějakou lehčí virózu.
LN Momentálně je ale nový koronavirus smrtelný hlavně pro část starších lidí, zatímco šetří děti ....
To bývá typické. Staří lidé se nacházejí v takzvaném selekčním stínu. Děti už měli, takže z pohledu evoluce nejsou zajímaví. Selekce je zkrátka nevidí a nemůže podchytit mutace, které by třeba zvyšovaly odolnost proti nemoci. Pokud jde o děti a staré lidi, teorie antagonistických účinků mutací předpokládá, že příčinou stárnutí je hromadění mutací, které jsou výhodné pro mladé jedince, ale zároveň nevýhodné pro jedince staré. Typickým příkladem je mutace usnadňující dělení starších buněk. V mládí zvyšuje schopnost regenerace organismu, ve stáří riziko rakoviny.
Děti jsou navíc adaptované na to, aby byly odolnější právě vůči novým virovým nemocem. S nimi se setkávají už od narození, kdy ještě nemají vytvořenou specifickou imunitu, tedy příslušné paměťové lymfocyty. Významnou roli v naší odolnosti vůči infekčním nemocem přitom hraje takzvaná nesterilní imunita. Organismus celoživotně udržuje pomocí svého imunitního systému parazita pod kontrolou. Ten mu příliš neškodí, hostitel se ho však nedokáže a možná ani „nechce“úplně zbavit. Naše tělo je už od dětství osídleno množstvím potenciálně patogenních mikroorganismů, ale dokud náš imunitní systém funguje, jak má, nemohou mu výrazně uškodit. Jejich přítomnost neustále stimuluje imunitní systém a tím zajišťuje, že imunita proti patogenu postupně nevymizí. V budoucnu se naše děti budou koronavirem průběžně promořovat už v raném dětství. U většiny se nemoc projeví jako lehká viróza a doživotní přítomnost malého množství viru v organismu jim zajistí trvalou imunitu.
LN Měli bychom tedy děti vystavit infekci, aby měla populace větší imunitu? A co to znamená pro starší generaci?
V žádném případě. Virus by se od dětí šířil dál a nakazili by se i dospělí. Navíc neznáme možné zdravotní následky infekce současnými kmeny viru. Promořování přijde samo a my musíme dbát, aby bylo co nejpomalejší. Pro nás starší to znamená, že máme smůlu. Většina z nás během časem prodělá covid-19 jako chřipku. Někteří však dostanou vysokou infekční dávku či mají genetické či fyziologické predisposice k horšímu průběhu nemoci a u nich bude průběh nemoci těžký a mohou jí podlehnout.
LN Shodujete se s dalšími biology v tom, že tenhle virus lidstvo rozhodně nevyhubí. Zároveň jste ale nedávno varoval, že to, co tu máme, je legrace proti tomu, co přijde...
Lidstvo se přemnožilo a vytváří velké a nepřirozeně husté populace. Tím vytvořilo příznivé podmínky pro šíření infekčních chorob, a dokonce i těch s vysokou smrtností. Ještě před sto lety nepředstavovala ebola z epidemiologického hlediska velké nebezpečí. Nakažený člověk došel stěží do své vesnice. Dnes ho naloží do letadla a on se, dřív než stihne zemřít, ocitne uprostřed husté městské populace, kde už se může ebola šířit. Je pravděpodobné, že v horizontu desítek let budou přicházet horší infekční nemoci, než je covid-19. Máme však k dispozici moderní vědu a lékařství, které nám umožňují proti nim bojovat.
LN Doopravdy by nás mohl vir vyhubit? Bylo něco takového v historii u jiných druhů běžné?
Když se řekne vymření druhu, většina lidí si vzpomene na spektakulární události typu hromadného vymírání dinosaurů. Hromadná vymírání jsou důsledkem nějaké katastrofy, například dopadu obřího kosmického tělesa nebo výbuchu supervulkánu. Během těchto událostí někdy vymřelo více než devadesát procent druhů, jež v daném okamžiku existovaly. Jenže to je vlastně jen epizoda, při hromadných vymíráních vymřelo jen zhruba pět procent druhů, které kdy na Zemi žily. Většina druhů vymřela jinak. Vymřely v okamžiku, kdy se ostatním druhům v jejich okolí nic špatného nedělo. Mnozí evoluční biologové se domnívají, že nejčastější příčinou tohoto tak zvaného vymírání na pozadí byla epidemie a většina z nich si myslí, že epidemie virová. Může se to stát i nám.
LN Co by nás tedy mohlo vyhladit, když to tento koronavirus nebude?
Koronaviru chybí některé klíčové vlastnosti. Jakmile by totiž výrazně klesla v důsledku epidemie hustota populace, ztížilo by se šíření viru a pandemie by se zastavila. Pro vymření druhů jsou nejrizikovější paraziti, kteří vytvářejí klidová stádia schopná v prostředí přetrvávat dlouhou dobu. Něco jako sněť. Tu způsobuje bakterie, která
Profesor biologie je autorem učebnic
■
evoluční biologie a populárně naučných knih jako Zamrzlá evoluce či Milí pokusní králíci.
Působí na Přírodovědecké fakultě UK
■
a v Národním ústavu duševního zdraví.
Kromě evoluce studuje i vliv parazitů
■
na lidskou psychiku a mentální a fyzické zdraví. Provozuje stránku Pokusnikralici.cz, kde se do jeho pokusů může zapojit i veřejnost. vydrží schovaná v půdě třeba deset let. Nebezpeční jsou i parazité, kteří mají rezervoárového hostitele. Tím je druh, ve kterém přetrvají i tehdy, když hustota populací druhu vystaveného pandemii výrazně poklesne. Třeba krysy. Vyhubit svého hostitele dokážou i parazité, kteří se přenášejí pohlavní cestou. Frekvence sexuálních styků totiž příliš nezávisí na hustotě populace, takže pohlavně přenosný parazit dokáže neztenčenou rychlostí decimovat i vymírající populaci.
LN Na současnou pandemii jsme nebyli připraveni. Proč?
Lidstvo a lidé nejsou připraveni na ledacos. Většina lidí se připravuje na události, se kterými se v minulosti už v nějaké podobě setkali. Jenže občas přicházejí i události, s nimiž jsme se v průběhu našeho vlastně poměrně krátkého života nesetkali. To, že jednou za čas přijde pandemie, je zákonité. Anomálií bylo spíše to, že přišla až po tak dlouhé době, sto let po španělské chřipce. Na její příchod nemůžeme být připraveni jako jedinci, ale naše instituce by na ni být připravené měly. Mají mít hotové příslušné plány, ve strategických rezervách měly být roušky, respirátory a ochranné obleky, měly být připravené balíky příslušných zákonů. Ponechávat rozhodování o epidemiologických opatřeních na ad hoc rozhodování politiků, kterým záleží hlavně na tom, jak dopadnou v příštích volbách, místo na odbornících, je trestuhodné. V případě, že v některých zemích příslušná opatření existovala, ale nevyužila se, je trestuhodné dvojnásob.