Přehlídka narcistů toužících po slávě
Nenávidíme je, a přesto je masově sledujeme. Fenomén reality show na počátku století ovládl i Česko a dodnes si ho u televize užíváme. V zahraničí jdou však ještě dál než nechat lidi vařit, někde společně bydlet nebo jim měnit manželky. Především novinky z Netflixu dokážou nepřipravenému divákovi vyrazit dech.
Zpravidla to bývá velmi šťavnatá podívaná. Vyhrocené emoce, někdy mezi soutěžícími vzplane láska či nezkrotná touha po sexu. Dá se směle říct, že v reality show je dnes už možné snad úplně všechno. A aby se náhodou diváci u obrazovek při šmírování televizních exhibicionistů nenudili, produkce to zpravidla ještě pro jistotu okoření speciálními pravidly a výběrem účinkujících. V tomto bodě bez výjimky platí pravidlo „čím výstřednější aktéři, tím lepší zábava a sledovanost“. Kandidáti na vítězství zpravidla dostávají úkoly, po jejichž zdárném splnění si vyslouží nejrůznější požitky, ať už v podobě jídla, či možnosti se třeba osprchovat teplou vodou.
A i když si divák může myslet, že už viděl snad všechno, americký Netflix má další esa v rukávu, u kterých si člověk nemůže nepoložit otázku, zda má produkce této placené online platformy všech pět pohromadě. Možná jste to ještě neviděli, ale určitě jste o tom minimálně slyšeli: ať už na sociálních sítích, či od svých známých.
Je z čeho si vybírat. Třeba bizarní netflixovská reality show Love Is Blind neboli Láska je slepá, kde se skupina svatbychtivých lidí seznamovala v neprůhledných buňkách a snažila se do sebe zamilovat bez jakékoli fyzické přitažlivosti. Vrchol show představovala svatba, a aby to bylo ještě napínavější, u oltáře si „zamilovaní“řekli buď ano, nebo ne. Do žebříčku poměrně bizarních „reality dokumentů“se zařadil i prapodivný pokus o cosi, co tvůrci pojmenovali Pán tygrů. Tento dokument pojednával o životě chovatelů divokých šelem v USA a především v zahraničí zapříčinil vznik bezpočtu internetových memů odkazujících na svérázné účinkující. Nicméně Netflix nakonec přišel s počinem, který pravděpodobně předčil obojí, což je již v téhle chvíli nečekané. Kdo by řekl, že může vzniknout ještě něco horšího? Ale může.
Krásné prázdné nádoby
Reality show Too Hot to Handle se pro našince, odkojeného pokleslým vkusem českých televizních stanic, dá krátce a srozumitelně popsat jako nástupce Hotelu Paradise, jen s trochu větším rozpočtem a zvrácenými pravidly. O co vlastně jde? Parta mladých lidí je uzavřena v luxusní vile na exotické pláži. Aby to mělo šťávu, produkce vybrala osoby, které mají značně uvolněnou morálku, jejich IQ může s klidem konkurovat houpacímu koni a pochybnými životními hodnotami nebo životním stylem připomínají hrdiny filmu Pařba ve Vegas. Milostný život hrdinů se odvíjí od nezávazného seznamování přes Tinder, po jedné noci si odškrtávají další z mnoha epizodek a bez výčitek kráčí dál s životním krédem „čím víc partnerů na jednu noc, tím lépe“. Diváckému oku navíc lahodí vzhled všech účastníků. Všichni jsou mladí, krásní, jejich těla plasticky doladěná k dokonalosti, rty perfektně nafouklé, vlasy prodloužené, mužské svaly vyrýsované… Tři, dva, jedna, show začíná.
Podstata celého pořadu spočívá v údajné nápravě těchto nestálých lidí, což se může zdát jako nadlidský úkol. Dle pravidel se mají hlavní aktéři učit navazovat hlubší vztahy a změnit svůj vrtkavý životní styl, dostávají se do řady situací, kdy mají plnit úkoly. Nic ale není zadarmo, nezapomínejme, že to by nebyla správná reality show, kdyby se v ní nebojovalo jak o nestálou slávu, tak i astronomickou finanční výhru.
Situace na exotickém místě, kam tvůrci všechny aktéry „uvěznili“, však není snadná. Byť soutěžící přijeli do exotiky s tím, že si budou požitkářsky užívat a sem tam splní nějaké úkoly s možností něco vyhrát, po prvním dni se karty obracejí a soutěžící musí čelit své nejhorší noční můře – dozvědí se, že jejich hlavním úkolem je nemít sex. Mezi sebou, sami se sebou, dokonce se nesmí ani líbat nebo mít jakýkoli jiný intimní kontakt s kýmkoli a čímkoli.
Za každé porušení pravidel se odečte předem neznámá částka ze 100 000 dolarů, které si na konci rozdělí ti, kdo krutá pravidla vydrží. Pro normálního smrtelníka je přežít měsíc bez sexu asi celkem v pohodě, zejména při představě, že za to dostane slušně zaplaceno. Nicméně naši superhrdinové jsou nastaveni jinak a už po prvním dni bojují sami se sebou. A tak pravidla porušují a porušují až do chvíle, kdy zbývá 43 tisíc dolarů…
Too Hot to Handle je zvláštní podívaná, od které se však ze zvláštních důvodů nelze odtrhnout. Divák musí přemýšlet, do jakých absurdit se děj ještě může dostat, a proto u televize pořád sedí a diví se, co všechno lidé pro výhru a slávu dokážou udělat. Zkrátka, někdo by to mohl zhodnotit tak, že celá show je natolik pitomá, až je chytlavá, a někdy vezme i za srdce. Hrdinové se po několika dnech zamilovávají, otevírají si bolavá srdíčka a vysvětlují, proč a za jakých okolností ztratili důvěru k lidem a proč je pro ně láska jako taková zapovězená. Společnými silami však tyto bolístky překonávají a z potrhlé party se postupně stávají v rámci možností fungující bytosti.
Národ voyeuristický
Zajímavé je, že téměř většina lidí si položí otázku, proč vlastně existují reality show a co lidi na nich tak láká. Otázka za všechny prachy – doslova.
„Žijeme v době narcistické. Pro mnoho lidí stojí v popředí zájmu jejich vlastní osobnost a vědomě či nevědomě dělají řadu kroků, aby na sebe upoutali pozornost. Reality show je jakousi esenciální manifestací narcismu jednoho každého účastníka. 24/7 je na něj upřena pozornost kamer a dotyčný či dotyčná mohou zažívat iluzi, že jsou v centru pozornosti,“zhodnotil pro Orientaci motivaci účastníků různých reality show psycholog Daniel Štrobl. Pokud se ptáme, proč se lidé přihlašují do těchto pochybných pořadů, je to podle Štrobla zejména kvůli zmiňovanému narcismu, přičemž v menší míře, zejména u nízkopříjmových skupin obyvatelstva, hraje úlohu i vidina odměny, a tedy zdánlivě snadného zisku.
Na domácí scéně jsme měli možnost vidět několik podobných pořadů, z nichž některé přežily dodnes, jako například Čechy oblíbená Výměna manželek . Do našich končin nový typ zábavy dorazil už v roce 2005, kdy televize Prima nasadila projekt VyVolení, českou verzi maďarského Való Világ, což zase byla mutace původně nizozemského Big Brothera. Ani o toho ale nebyli diváci ochuzeni, protože se o pár dní později objevil na Nově. Měli tak o zábavu postaráno a všichni hltali životní příběhy „vyvolených“.
Princip obou soutěží je prakticky obdobný. Dobrovolníci se nechají zavřít do luxusně vyhlížejícího objektu, ze kterého nesmějí odejít, nikdo je nesmí navštívit, nemají kontakt s okolím, nemají, jak se spojit se životem venku, zkrátka nevědí nic – a nezdá se, že by jim vědění o čemkoli scházelo. Místo toho je na každém kroku sledují kamery a odposlouchávají mikrofony. Pro voyeury sen, který si mohou vychutnat rovnou v televizi.
Diváci, kteří reality show sledují, si k mnohým soutěžícím vypěstují sympatie či naopak averze, prožívají s nimi jejich životní momenty, sledují jejich myšlení a chování. A podle toho o jejich dalším osudu také rozhodují, když pravidelně hlasují o tom, kdo z protagonistů vypadne a přijde o možnost získat lákavou odměnu: na Primě například dostávali věcné dary v hodnotě jedenácti milionů, na Nově obdrželi deset milionů korun v hotovosti, ovšem před zdaněním, na to nezapomínejme.
Jako jeden z dalších velkých milníků tuzemských reality show, když diváky začali exhibicionističtí Vyvolení a jejich ještě horší kolegové z Big Brothera nudit, se v roce 2012 na chvilku ukázala další soutěž – Hotel Paradise, která má na webu ČSFD dokonce i na reality show podprůměrné hodnocení pouhých 10 %. I tady produkce uvěznila v luxusním hotelu skupinu hrdinů, kteří bojovali o to, kdo v něm vydrží nejdéle. Ráj ale netrvá věčně – pro někoho může skončit za týden, někdo si ho bude užívat celé tři měsíce. A protože na tuto show přišla řada už po finanční krizi, i odměna byla skromnější: na konci pobytu čekala na vítězný pár výhra už „jenom“50 000 eur (1 250 000 Kč).
Jak již bylo řečeno, reality show v Česku se objevily na základě zkušeností ze zahraničí. Nizozemský Velký bratr, kvůli všudypřítomným kamerám pojmenovaný podle Orwellova neomezeného vládce v románu 1984, byl vysílán hned ve 33 zemích světa. U nás se ale tento formát po počátečním nadšení moc neprosadil. Mnohem větší úspěch zaznamenala (a dodnes se může pochlubit ohromnou sledovaností) Výměna manželek, tuzemská variace britského formátu Wife Swap. Jak už název napovídá, dvě ženy si na určitou dobu prohodí rodiny, ovšem aby to bylo pikantnější, produkce zásadně vybírá manželky ze zcela odlišných prostředí a podmínek. Důvod je zřejmý: aby si případně účastníci mohli pěkně vjet do vlasů. Čím víc emocí, tím větší divácký zážitek. Výměna manželek je Čechy dychtivě sledovaná a druhý den po odvysílání je komentářů plný Facebook.
Reality show je jakousi esenciální manifestací narcismu každého účastníka. 24/7 je na něj upřena pozornost kamer a dotyčný může zažívat iluzi, že je v centru pozornosti.
Hlavní důvody zájmu diváků jsou dva: voyeuristická touha pozorovat druhé v jejich nejintimnějších chvílích a slastný pocit, že někdo je na tom ještě hůře než oni
Zničená pověst? No a co
Ale proč to diváci tolik hltají? Psychologové na to nabízejí své vysvětlení. Prožitky, které diváci při sledování reality show mají, totiž podle Štrobla lze rozdělit na dvě kategorie.
„Tou první je voyeuristická touha pozorovat druhé a vidět je v jejich nejintimnějších a nejtrapnějších chvílích. Druhou skupinou jsou pocity jako soucit, empatie, radost, úleva. Výskyt a četnost jedné či druhé varianty prožitků záleží na námětu dané show. Čím více je zaměřena na ponížení aktérů, tím více bude přitahovat frustrované a nespokojené jedince, kteří si při jejím sledování budou moci užívat slastný pocit, že někdo je na tom ještě hůře než oni,“vysvětlil s tím, že mezi takové pořady patří například Výměna manželek, Prostřeno , ale i Big Brother.
Podle psychologa rovněž druhou skupinu pocitů spustí show, kde je námětem pomoc druhým či překonání nějakých opravdu náročných zkoušek – Jak se staví sen, The Colony, Survival apod. V každém případě předmětem jakékoli reality show je to, že odvádí zájem diváka od jeho vlastního života a nabízí mu iluzi žít životy jiných. „Tuto možnost tedy logicky spíše využijí lidé, jimž připadá jejich vlastní život nudný, fádní či jsou jinak frustrovaní,“podotkl Štrobl.
Nijak se v tom nelišíme od zahraničí – ani jako diváci, ani coby soutěžící. Když se v Česku objeví nějaká reality show, většina účastníků prahne nejen po slávě, ale zejména po tučné finanční odměně. Stačí se jen podívat na již zmíněnou Výměnu manželek.
„V českých reality pořadech je nezanedbatelné množství účastníků ze sociálně znevýhodněných skupin, pro něž je účast v reality pořadech formou prekarizované práce. Je to jednorázový výdělek, kvůli němuž jsou ochotni přehlédnout leccos dalšího. Třeba poškození svého reputačního kapitálu nebo to, že žádná produkce reality pořadu vám k odměně nedá sociální a zdravotní pojištění,“potvrdila Orientaci socioložka Irena Reifová.
Reality show tu s námi jsou a budou, o tom není pochyb. A pokud by někomu i nyní, po odvysílání Too Hot to Handle,
ještě pořád chyběla nějaká slušná dávka bizarnosti, nemusí zoufat. „Abych viděl narcistní, osobnostně nezralé a mnohdy i narušené jedince, se nemusím dívat na reality show. Toho mám dost v práci. A kdyby mi to přece chybělo, pustím si záznam jednání z Poslanecké sněmovny,“uzavřel s nadsázkou Štrobl.