Divadlo na parkovišti
festivalu vystupovali 24. dubna jako vůbec první.
Podobné potíže měli i další interpreti, kteří najednou nevidí lidem do obličeje, takže možností, jak interagovat s publikem, není mnoho. Přesto si někteří nacházejí způsob. „Je možné, že přijíždí ještě jeden vůz? Vítejte, zaujměte místo,“komentuje zkraje svého vystoupení příjezd posledního opozdilce Ester Kočičková. Po chvíli si v první řadě vozů všímá za oknem svého známého a zdraví jej. Repertoár koncertu přizpůsobila aktuálnímu dění, v jejích satirických šansonech se objevuje netopýří hrozba, lidovou píseň „Beskyde, Beskyde“přebásnila na „Covide, covide“a publikum zapojuje do skupinového vymítání koronaviru, které probíhá tak, že lidé mávají rukama z okének a volají u toho „huš, kuš, už“.
Art Prometheus, pořádající Art Parking, otevřela souběžně s živou scénou v holešovické tržnici také autokino na Nákladovém nádraží Žižkov, kam se vejde 90 aut. Jeho dramaturgie vzniká ve spolupráci se společností Aerofilms, která provozuje pražská kina Aero, Oko nebo Světozor. O několik dní dřív otevřel kino pro auta také David Martínek z agentury Mediasharks, a to v Tuchoměřicích nedaleko Letiště Václava Havla.
Na stadionu, letišti či parkovišti První zábava tohoto typu vznikla v Americe krátce po zrodu zvukového filmu, v roce 1933. Autokino tehdy rozjel milovník filmů i aut Richard Hollingshead na zahradě u svého domu v Camdenu. Promítalo se na plátno natažené mezi dva stromy z kapoty auta a zvuk zněl z reproduktorů, což příliš netěšilo jeho sousedy. Když pak přišel na způsob rozestavění vozů tak, aby všichni dobře viděli, nechal si svůj vynález patentovat. Lidé si nápad oblíbili a „drive-in kina“se rozšířila po celé zemi. Největší rozmach zažívala v 50. a 60. letech. Největší z nich, newyorské Copiague, mělo kapacitu 2500 vozů a kromě restaurace a dětského hřiště v něm fungoval i vláček, který vozil děti kolem areálu. Raritou konce 40. let bylo též takzvané aerokino v New Jersey, kde vedle pětistovky aut mohlo přistát i pětadvacet osobních letadel, která se řadila za vozy.
U nás fungovala autokina už před koronavirovou pandemií. První otevřelo na krátký čas v roce 1999 na strahovském stadionu v Praze a na plochu, kde se za socialismu cvičila spartakiáda, se vešlo 350 vozů. Lístek stál 99 korun a plátno bylo velké 22x10 metrů. V témže roce si bratři Čadíkové ke stejnému účelu pronajali areál Centra Černý Most, ani tam se ale autokino dlouho nezdrželo. O téměř deset let později chvíli fungovalo na střeše pražského obchodního centra Šestka v Dejvicích, v Čermné nad Orlicí na Rychnovsku, na Vyžlovce nebo v Uherském Brodě. Nikde ale nevydrželo déle než dvě sezony.
Oproti nim je již pár let v provozu venkovní scéna pro auta v Ředhošti na Mělnicku. Provozuje ji spolek MIE, podporující mikroekonomiku. Dřív si tu během filmu mohli návštěvníci dokonce opékat špekáčky, a když se rozhodli, že si k nim dají i pivo, mohli si po promítání v areálu rozbalit vedle auta stan a odjet až ráno. Tohle všechno za současné situace možné samozřejmě není, provoz každého autokina musí nyní schválit hygienik, prodávat občerstvení lze pouze přímo do vozu na principu donáškové služby. A co je nejméně příjemné, v areálech zpravidla nejsou povoleny veřejné toalety.
Technologie se od časů prvních autokin znatelně posunuly. Zvuk si lze naladit na frekvenci autorádia, případně divák dostane přijímač, který si do autorádia připojí kabelem. Plátna bývají velká okolo 60 metrů čtverečních, místo nich ale pořadatelé mohou zvolit LED obrazovky, které umožňují sytý obraz i před setměním. Pro tuto variantu se rozhodla například agentura Dream PRO, jež v dubnu rozjela autokino na parkovišti Tamda Foods ve Všebořicích v Ústí nad Labem. Inspirovala se boomem autokin, který v době karantény začal v sousedním Německu nebo v Jižní Koreji.
V zahraničí se ještě zdržme. V současnosti se tam začíná objevovat nový fenomén: protože sportovní zápasy mohou probíhat jen bez přítomnosti diváků, chtějí je pořadatelé přenášet naživo na obrazovky před stadiony, kde je fanoušci budou moci sledovat z auta – a hráči na stadionu naopak budou mít možnost sledovat jejich reakce. S nápadem přišel dánský fotbalový klub FC Midtjylland a poprvé si jej vyzkouší na začátku května.
Hollywoodské trháky i česká klasika Vzhledem k tomu, že premiéry nových filmů byly kvůli pandemii koronaviru přesunuty, je aktuální program autokin trochu omezený. Organizátoři sázejí na osvědčené hollywoodské hity i českou klasiku, případně se v programu objevují filmy, které stihly premiéru ještě před „lockdownem“. Je tak možné si zajet třeba na Samotáře, Pátý element, český dokument V síti, tragikomedii Vlastníci nebo na animáky Ledové království 2 či Já, padouch 3.
Vstupenka se zpravidla prodává na jeden vůz a stojí v řádu stokorun. V pražském Art Parkingu se platí 450, autokino u letiště si účtuje 600 korun. Ústecké kino rozlišuje ceny podle počtu osob v autě – od 290 do 570 korun. Nicméně ale ani nezáleží tolik na tom, jaký film se promítá. Jde o jedinečný zážitek, kterým si může zpestřit život v karanténě celá rodina. A pro umělce je to nyní snad jediný možný způsob, jak před publikem vystupovat i naživo. A třeba se uchytí i poté, co epidemie odezní.
U nás fungovala autokina už před koronavirovou pandemií. První otevřelo v roce 1999 na strahovském stadionu. Na plochu, kde se dřív cvičila spartakiáda, se vešlo 350 vozů.