Technický prvek jako výtvarné dílo
Právě bylo dokončeno výtvarné pojednání betonového výdechu z tunelu Blanka v podání Federika Díaze
Tahle kauza se týká autora článku osobně: patřil k těm, kteří si nepřáli, aby obří válec s ventilačním systémem tunelu Blanka v Praze-Bubenči zůstal nevzhlednou betonovou masou bez výtvarného řešení. Spolu se skupinou přátel proto už dávno založil spolek, jenž vypsal soutěž, který by tento problém vyřešil. Tu vyhrál Federico Díaz už v roce 2006, teprve nyní se však podařilo dílo dokončit.
Nebyl to rozhodně snadný proces, i když skončil happy endem. Na začátku stálo rozčarování občanů bydlících na
Letné, když viděli, že betonové monstrum o výšce pětipatrového domu, situované v ulici přímo naproti činžákům, má mít povrch bez jakékoli snahy ho nějak zlidštit. Samozřejmě se objevily i obavy ze zdravotních následků, zejména exhalátů, projektanti se je ale snažili rozptýlit, což se aspoň z části povedlo.
Co se výtvarné stránky týče, několikrát jsme tehdy navštívili infocentrum stavby tunelu na Letenské pláni a argumentovali, že i technické dílo tohoto typu může být výtvarně zajímavé. Za příkladem jsme nemuseli nedaleko: v šedesátých letech minulého století se v Letenských sadech budovala dodatečná ventilace dopravou přetíženého Letenského tunelu, přičemž dva betonové komíny pokryl vynikající český výtvarník Zdeněk Sýkora nápaditou keramickou mozaikou. Dnes je díky ní výdech z Letenského tunelu evidován jako nemovitá kulturní památka.
Ani technické betonové stavby nemusejí být nutně ošklivé a hyzdit celé okolí. A i když na to projektanti třeba zapomenou, naštěstí jsou stále možnosti, jak to napravit. Občanská iniciativa dokáže divy.
Na vedlejší koleji
Pánové z Metrostavu, Satry i magistrátu si historku se zájmem vyslechli a pak nám řekli, ať si tedy založíme občanské sdružení a sami vypíšeme soutěž na výtvarné pojetí pláště výdechu z Blanky, oni že pak vítězný návrh zrealizují. Upřímně, moc jsme tomu nevěřili, báli jsme se, že nás tím jenom snaží odbýt. Nedělat nic by však znamenalo nemít žádnou naději, a tak jsme soutěž nakonec zorganizovali. Vyhrál ji česko-argentinský výtvarník Federico Díaz (* 1971). Jako jediný totiž nepřišel s nápadem válec pokrýt graffiti. To se sice nabízelo, ale víme, jak dopadly podobné pokusy – dílo by bylo anonymními streetartisty bleskově přemalováno, navíc by se jistě zapojili i sparťanští rowdies, neboť výdech je hned za fotbalovým stadionem.
My měli představu o něčem stabilnějším – a vítěz přišel s nápadem pokrýt válec plastickou strukturou. Hotový návrh jsme (přiznávám, že plni obav) představili odpovědným inženýrům. Ti nás kupodivu nevyhodili, naopak slíbili, že ho realizují. Potom se však objevily potíže během stavby tunelu – ano, ty propady půdy ve Stromovce a u bývalého sirotčince na Hradčanech – a naši iniciativu odsunuli na vedlejší kolej.
Elegantní řešení
Projekt zapadal prachem, občas mi Díaz volal, že se to snad přece jenom nějak pohne kupředu, ale pak zase nic. Léta běžela, tunel už byl dávno v provozu, nic se nedělo...
Ale nakonec se události přece jen daly v roce 2018 do pohybu: a nyní je vše hotovo. Sochař se nevěnoval jen válci, ale i bezprostřednímu okolí, kde se objevilo hřiště, mlatové plochy (trávě by se zde nedařilo), nové oplocení zářezu Buštěhradské dráhy, prorostlé zelení, nebo schodiště, na němž lze provádět různé performance. Ostatně jedna probíhá i teď, kdy autor s přáteli dobarvuje své dílo.
Základním motivem, který se objevuje na plášti z betonových panelů, je řetězovka, tedy parabolický útvar, který přirozeně vzniká prověšením. Mimochodem, miloval ji španělský secesní novátor Antoni Gaudí, jak je patrné z jeho staveb. Unikátní
je technické řešení: reliéf vytvořili pomocí tzv. robotické fabrikace prostřednictvím naprogramovaného robotického ramene ABB IRB 6640.
Jak k tomuto řešení Federico Díaz došel? „Výtvarné zpracování výdechu navazuje na sérii Eccentric Gravity, kterou jsem představil v rámci stejnojmenné výstavy v renesančním Letohrádku královny Anny na Pražském hradě. Eccentric Gravity vychází z pozorování sil, které ovládají náš svět, avšak nejsou vidět. Jedná se zejména o gravitaci, která ovlivňuje vše okolo nás – to, jak vypadá lidské tělo, jak cvičíme i jaký tvar mají naše stavby. Tvarově se gravitace projevuje jako takzvaná řetězovka, křivka, kterou tvoří zavěšené vlákno. A v tomto případě robot replikuje řetězovku, kterou člověk není schopen v takové měřítku udělat rukou,“vysvětluje sám autor.
Pokud se vypravíte na Letnou, v ulici Nad Královskou oborou za stadionem Sparty se na výsledek můžete podívat. V provozu bude i decentní večerní osvětlení. A můžete si přibalit i tepláky a na místě si zacvičit. Mimochodem – v pražských Střešovicích, přímo uprostřed vilové zástavby tzv. Horní Ořechovky, se nachází obdobný výdech. Ten výtvarný „kabát“zatím postrádá. Třeba se i tam jednou objeví něco zajímavého.
Sochař se nevěnoval jen válci, ale i bezprostřednímu okolí, kde se objevilo hřiště, mlatové plochy nebo schodiště, na němž lze provádět různé performance