Ani vojáci z východu neušli perzekucím
Bohatá a bojově úctyhodná historie jednotek čs. armády na východní frontě v letech 1943–1945 má tu smůlu, že byla po desítky let natolik obalena lživým balastem komunistické propagandy, že o ni otrávená česká veřejnost po listopadu 1989 ztratila většinou zájem v mylném domnění, že šlo o jednotky v drtivé míře složené z komunistů a jejich sympatizantů.
Opak byl pravda. V září 1944 před začátkem těžkých bojů v Karpatech měl 1. čs. armádní sbor v SSSR 16 000 příslušníků, mezi nimiž bylo podle dokumentů ilegální komunistické organizace 426 členů strany – čili 2,7 % stavu sboru. Tisíce Rusínů a volyňských Čechů, kteří předtím poznali hrůzy sibiřských gulagů či řádění sovětského režimu na Volyni, měly o komunismu své mínění. Přesto komunisté s podporou NKVD nenápadně, ale systematicky hýbali všemi jednotkami. Zpočátku jim k tomu stačila ilegální stranická organizace, již vedli fanatičtí stalinisté JUDr. Jaroslav Procházka a Bedřich Reicin. Členové jejich organizace donášeli sovětským orgánům, ovlivňovali vyznamenání i povyšování, občas někoho dostali do gulagu a vše si pamatovali „do budoucna“.
Velkou pomocí se jim stal systém osvětových
FOTO VHÚ důstojníků, který rychle ovládli, což významně podporovalo jejich stranickou práci a výběr nových členů i tipování nepohodlných lidí na dobu po válce. Lidé jako Josef Hruška, JUDr. Karel Vaš, Ivan Turjanica či Viliam Šalgovič (v srpnu 1968 náměstek ministra vnitra a jeden z největších podporovatelů sovětské okupace) se ve své de facto vlastizrádné činnosti neštítili ničeho. V lednu 1945 získali další mocnou zbraň v podobě nově zřízené kontrarozvědky v sovětském stylu – obranného zpravodajství (OBZ), v jehož čele stanul po sovětském nátlaku Bedřich Reicin. Nyní mohli zničit prakticky každého, kdo se jim znelíbil. Zvláště pečlivě byli sledováni čeští důstojníci, kteří na východ přišli z Velké Británie. Docházelo i k případům vyhoštění ze SSSR, proto se již tehdy učili frontoví hrdinové „držet hubu a krok“...
Jedním z mnoha důkazů o „profízlované armádě“je například hlášení přednosty OBZ u 3. čs. brigády z 27. února 1945, kde se píše o vytváření sítě konfidentů u všech útvarů brigády (s krycími čísly) s tím, že zatím „z 9 podpisem zavázaných informátorů je 6 dobrovolných a 3 z donucení“. Proto se nelze divit, že po únoru 1948 bylo perzekvováno i tolik vojáků z východu. mj