Takovou ránu mezilidské vztahy ještě nezažily

Nejvíc je zaskočených a úzkostných, shodně po 23 procentech. Ty první vystihuje postoj: „Už chci, aby to skončilo, chci zase normální život.“Jsou otrávení, nesví, běžně si rádi organizují věci po svém – také jsou ze všech nejvíc ekonomicky zasažení a nejvíc změnili svůj život. Třeba přestali pít alkohol, protože se bojí, že by mu v domácí tísni propadli.

Úzkostní se zase ze všech nejvíc bojí nemoci, jsou pesimističtí a taky je štve, že přišli o běžnou rutinu, o klid a řád v kruhu svojí rodiny a blízkých.

Do pětice zbývají ještě nesvázaní – někdo mi vnucuje pravidla a mně se to hrubě nelíbí; pozitivní – vidím hodně pozitiv, lidi jsou na sebe hodní, člověk si může srovnat priority; a střízliví – nic tak strašného se neděje.

Průzkum s hravým názvem Datařův průvodce po pandemii ukazuje i to, že lidé se k přímým sociálním kontaktům budou vracet, neboť si budou nucenou izolaci chtít co nejefektivněji vynahradit. Podle předběžných zjištění nejvíc Čechů prahne po uspořádání rodinné sešlosti. Na dalších příčkách odpíraných tužeb, které si lidi dopřejí, jen co to půjde, je návštěva hospod, restaurací, kin nebo obchodních center. O hotely a diskotéky zatím takový zájem není.

„Sociální chování je ‚nakažlivé‘ a je fyziologicky důležité. Podle některých velmi seriózních analýz je největším zabijákem seniorů ve skutečnosti sociální izolace, která má dopady nejen na naši psychickou, ale třeba i imunitní kondici. Sociální média jsou už dnes plná různých více či méně vtipných či naopak zoufalých reakcí na měsíční izolaci, mluvíme o specifické únavě z online schůzek,“sdělili LN Jan Al-Amel a Jan Muzikář z firmy Simply5, která za průzkumem stojí.

Nákupy či pochůzky není nutné prožívat osobně

Naše chování ale podle nich změny v důsledku koronakarantény dozná, ne vše se vrátí do původního stavu. Některé typy kontaktů zůstanou podle jejich analytických hypotéz online. Když muselo být všechno po síti, nikdo neměl na výběr a uskutečňoval z počítače i věci, které by ho dřív nenapadly. Třeba vyřízení pochůzky na úřadě, nákup nebo vyšší podíl práce z domova. Lidé zkrátka zjistí, že některé situace nepotřebují prožívat osobně a energii v tomto směru zaměří na ty, které opravdu vidí rádi.

Tím se zvýrazní role rodin, úzkých kamarádských nebo zájmových skupin, místních komunit. „Došlo k posílení rodinné a sousedské komunity. Není to ale uzavření. Je to obnovení původních důležitých vztahových pout.

A uvědomění si základní lidské sounáležitosti,“míní Čech z Medianu.

Zvýrazní se, zcela nevyhnutelně, taky pozice virtuálního světa. Kus z toho, co si virus vynutil, už nezmizí. Od home officů přes učení a nákupy po internetu až po elektronické zdravotnictví, kdy se dá diagnostika provést na dálku, předpis na lék poslat e-mailem. Usnadní se tím balancování rodinného a pracovního života, nastavení přeje i částečným úvazkům, ale Češi se budou muset ještě efektivní práci na dálku naučit, protože praxe ukazuje, že způsoby „přímé“se nedají plně aplikovat do světa jedniček a nul. Ledacos se ztratí v překladu a objevuje se zkušenost s únavou z elektronické komunikace, která vyžaduje, aby se všechno jasně doslovilo, upustilo od ironie a zkratek, které se bez mimiky a intonace vytrácejí nebo překrucují.

„Z anekdotických komentářů je znát, že přechod na online znamená určitý posun od synchronní práce týmů a v týmech k sériové. Musíte více připomínat, více vysvětlovat každou věc, než ji předáte v týmu nebo mezi týmy dál. Věci, které byly znát, vidět, slyšet a někdy cítit, když se činnost odehrávala v centrální lokaci za společné přítomnosti, musíte nyní explicitně definovat a předat, aby byl proces a výsledek stejný,“dodávají Muzikář s Al-Amelem.