Pandemie vrcholí. Nebo ne?
Koronavirová pandemie zasáhla za posledních osm týdnů všechny obydlené kontinenty světa. V Asii, kde vypukla, se nyní obávají příchodu druhé vlny.
ŽENEVA/PRAHA Přesně před dvěma měsíci prohlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) nákazu novým koronavirem, která se tehdy začala šířit, za globální pandemii. Nemoc, již nákaza vyvolala, následně WHO označila jako covid-19.
Tehdy, v polovině března, bylo na celém světě koronavirem nakaženo přes 120 tisíc lidí, počet obětí přesáhl hranici 4 tisíc. Čísla za tu dobu nejenom výrazně narostla (přes 4 miliony nakažených a téměř 300 tisíc mrtvých), ale opakovaně překonala nejrůznější „psychologické hranice“i srovnání s jinými podobnými pandemiemi.
Zásadním způsobem se proměnila i ohniska nákazy. Pokud byla na samém počátku nejvíce postižena Čína a jiné asijské země, jako například Jižní Korea, Japonsko či Singapur, přesunulo se její epicentrum postupně do Evropy. Zde se stala smutným rekordmanem, pokud jde o počet mrtvých, Itálie. Časem začala čísla dramaticky růst i ve Španělsku nebo Belgii. Zvláštním případem bylo Německo, kde sice na přelomu března a dubna dramatický vzrostl počet nakažených, avšak obětí nebylo navzdory tomu tolik jako v Itálii. Jedním z možných vysvětlení je, že zatímco v Itálii nebo Španělsku zasáhla nemoc zpočátku především starší a zdravotně oslabené občany, v Německu byli první nakažení výrazně mladší. Nevědomé předávání infekce napříč generacemi bylo méně časté i proto, že na rozdíl od jihoevropských států zde bývají kontakty v rámci širších rodin méně intenzivní.
Evropské státy zareagovaly na pandemii různě. Společné jim bylo výrazné omezení veřejného života a utlumení hospodářství. Někde došlo i k vyhlášení karantény nad celými městy a okresy, a tím k jejich faktickému odstřihnutí od okolního světa. Vedle toho také začalo intenzivní testování širokých skupin obyvatelstva a sledování jejich pohybu mobilními aplikacemi s cílem vystopovat okruh lidí, s nimiž se mohli dostat do kontaktu. Islanďané, Rakušané, ale i Češi se kromě toho snažili odhalit pomocí reprezentativních studií, kolik z jejich občanů může být koronavirem nakaženo, aniž by o tom věděli.
Zatímco v Evropě počty nakažených v posledních týdnech klesají, začaly hlásit dramatické přírůstky především Spojené státy, Brazílie nebo Rusko. V USA přesahují denně 20 tisíc lidí, v Rusku se pohybují okolo deset tisíc a v Brazílii byly donedávna těsně pod devítitisícovou hranicí. Naproti tomu v některých asijských státech se teď naopak obávají příchodu možné druhé vlny nákazy.
Otazník visí nad Afrikou. Někteří analytici tvrdí, že až tam nemoc propukne naplno, bude to mít katastrofální následky, a to především s ohledem na slabě vyvinutou zdravotnickou infrastrukturu ve většině států. Jiní jsou naopak s podobnými soudy opatrnější a poukazují zejména na skutečnost, že věkový průměr africké populace je výrazně nižší než například v Evropě či na americkém kontinentu. Měla by být tudíž teoreticky odolnější.
Nová studená válka
Pokud byly na počátku koronavirové pandemie Čína a uzavřená desetimilionová metropole Wu-chan, je symbolické, že nyní se hlavní pozornost soustřeďuje na Spojené státy a milionové metropole jako New York či Boston. Na pozadí pandemie se mezi oběma velmocemi dál prohloubily spory, takže někteří již otevřeně hovoří o nové formě studené války. Vztahy mezi Washingtonem a Pekingem byly už předtím napjaté kvůli sporům ohledně obchodní politiky.
Prezident Donald Trump dlouho označoval nákazu za „čínskou chřipku“a jedna z prvních reakcí jeho vlády spočívala v přerušení leteckého provozu mezi Spojenými státy a Čínou. Později přidal obvinění, že vedení v Pekingu záměrně zatajovalo důležité skutečnosti okolo nákazy, čímž přispělo k tomu, že přerostla do podoby globální pandemie. Také se domnívá, že koronavirus pochází z čínské laboratoře.
Čína se naproti tomu snaží od selhání vlastních úřadů odvést pozornost a usilovně pracuje na příběhu, jak se jí díky jejímu politickému a společenskému systému podařilo pandemii překonat. V rámci „rouškové diplomacie“pak začala dodávat zdravotnický materiál do Evropy, a to ve snaze získat na svou stranu sympatie veřejnosti. Materiál byl ale často vadný.