Filmy pro odvážné

Kdo se bojí, nesmí do kina – ale kdo chce, ten už může. To je dobrá zpráva, i když je prozatím návštěva zkomplikována mj. povinností dusit se dvě hodiny v roušce. Na druhé straně je návštěva kina v těchto dnech gestem podpory kinařům i distributorům, jejichž obor teď patří k těm značně ohroženým – už proto, že jim těžko někdo zaručí, že na podzim nedojde na další kolotoč restrikcí.

A na co se dá tento týden do kina zajít? Hned od prvního dne té možnosti se například do kin vrátil dokument Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti, který měl před pandemickou přestávkou nakročeno k velkým diváckým úspěchům. Snímek, který díky třem obdivuhodně participujícím protagonistkám odhaluje internetové predátory, se do kin vrací v situaci, kdy se dětská populace ještě ve větší míře než předtím odstěhovala do virtuálního prostředí. Jeho varování je tedy dokonce aktuálnější.

Z hraných filmů si návštěvu opravdického biografu zaslouží například gruzínský snímek Dokud se tančí, jenž uvádí do distribuce Queer Kino. Jeho dějištěm je soubor lidových tanců a tématem láska mezi muži v prostředí, které něco takového striktně odmítá. Tanec v mnoha podobách (tančí se tu i na píseň od skupiny ABBA) a působivě zachycená atmosféra letního Tbilisi propůjčují filmu výraznou obrazovou kvalitu, kterou by bylo škoda sledovat pouze na domácím monitoru.

Komu už hodně chyběl americký patos a spousta uvědomělých dialogů, ten by si neměl nechat ujít film Nejvyšší pocta

Ve čtvrtek potom dojde i na českou pokaranténní hranou premiéru, a sice na thriller Poslouchej, který natočili David Laňka a Martin Müller. Jejich snímek časem uvidí diváci televize Prima a do kina na něj mohou zajít ti, kdo by si rádi připomněli, jak obvykle dopadne česká snaha o žánrovou tvorbu. Ústřední dvojicí je rozhádaný milenecký pár po dvouleté známosti, který vyráží na společný pobyt ve škaredém motorestu. Právě tak příjemný zážitek, jako dělat takovému páru společnost, film dlouho nabízí. Následně se odehraje nepřekvapivý duchařský horor, během nějž zjistíme jen to, co už jsme beztak dávno věděli, že duchové dnes umí psát esemesky a troubit na klakson. Film se bere poměrně vážně, ale to samozřejmě neznamená, že jej diváci nemohou pojmout jako letní komedii – pro tento účel se dá opatrně doporučit.

A komu už hodně chyběl americký patos a spousta uvědomělých dialogů, ten by si neměl nechat ujít film Nejvyšší pocta o pátrání po nepříjemných podrobnostech jedné dávné válečné operace ve Vietnamu, kde musela být selhání jedněch vykoupena hrdinstvím jiných. Dají-li statečnému příslušníku letectva po letech in memoriam medaili, či nikoli, řeší snímek bez výrazných uměleckých kvalit (takové svým vietnamským dějištěm jen vzdáleně připomíná), zato se zřetelnou snahou postavit pomník.

Jedno se od března v každém případě zase tolik nezměnilo: do kina se bude i dál chodit na vlastní nebezpečí.