Polská prohra

Kdo chce vládu bít, hůl si vždycky najde. Bez ohledu na termín prezidentských voleb

Uprostřed minulého týdne dva nejsledovanější polští Jarosławové – Kaczyński a Gowin – oznámili vzájemnou shodu a ukončili, alespoň prozatím, první fázi nejistoty kolem prezidentských voleb, které měly proběhnout v neděli 10. května v netypické, korespondenční formě. Šéf Práva a spravedlnosti Jarosław Kaczyński tak pomyslně kapituloval před menším koaličním partnerem, jenž s blížícím se datem hlasování dospěl k závěru, že z důvodu pandemie narychlo připravovanou korespondenční alternativu není v tuto chvíli stát schopen organizačně zvládnout.

Potvrdila se rovněž slova mnohých komentátorů, kteří několik posledních týdnů upozorňovali na pochybnost celé akce a nechápali neústupnost, s jakou se hlavní politická síla v zemi snažila dodržet původní termín voleb. Po změně vládního kurzu však ze strany kritiků paradoxně nenásledovaly hlasy uznání nebo přinejmenším samolibná prohlášení ve stylu „ale my jsme to přece říkali už dávno“, pranýřování pokračuje dál. Tentokrát tedy ne proto, že volby budou, ale že nakonec nebudou.

Volby vs. pandemie

Jako častý argument se objevuje výtka, že si dva řadoví poslanci usmysleli přesunout hlasování o prezidentovi na jiné datum. Oba Jarosławové skutečně řadovými poslanci jsou, nicméně první je současně předsedou strany s dosud nejsilnějším mandátem, jaký se po roce 1989 podařilo někomu získat. Druhý je řadovým poslancem pouze pár dní, ještě nedávno zastával funkci vicepremiéra a ministra, postů se ovšem vzdal v rámci zoufalého aktu upozornění silnějšího partnera, že korespondenční hlasování teď prostě není dobré.

Někoho možná napadne, kam se vlastně poděl premiér. Nezapomínejme ale, že celou volební patálii způsobila pandemie. To je dnes téma číslo jedna a přesně k němu se upírá jeho pozornost. Nakonec, kdo jiný by měl odvracet černé scénáře pro tamní ekonomiku než bývalý úspěšný ředitel jedné z největších polských bank? Není ani žádným tajemstvím, že vnitrostranickou politiku řídí ze sídla strany Jarosław Kaczyński, což koncem minulého roku voliči, ať se nám to líbí, či ne, již podruhé akceptovali.

Současná kritika polské vlády trochu jednostranně kopíruje naraci polské opozice. Ta velmi obratně využila šanci, kterou pandemie ve spojení s chystanou volbou prezidenta připravila. Vláda má sice většinu v Sejmu, nicméně na tu ústavní, která by umožňovala najít nějaké východisko ze vzniklé situace, ani zdaleka nedosahuje. Samotný Gowin nabízel posunutí voleb o dva roky, nicméně tento jako i další návrhy zkrachovaly. Opozice trvala na vyhlášení výjimečného stavu, tedy jediné zákonné možnosti, jak výběr prezidenta odsunout. Experti a ministři ale varovali, že následkem vyhlášení tohoto stavu by mohly soukromé firmy a nadnárodní korporace požadovat odškodné, což by zruinovalo státní rozpočet. Tento scénář nemohl být vládou akceptován a opozice dosáhla svého, zákonné řešení navrhla a mohla bezstarostně kritizovat vedení státu za neschopnost.

Proč opozice nechtěla najít řešení této bezprecedentní situace? Vysvětlení nabízí předvolební průzkumy. Současný prezident Andrzej Duda v nich prakticky neměl konkurenci a ve velmi optimistických, avšak nikoli nereálných scénářích by mohl dokonce zvítězit už v prvním kole. Jakékoli zdržení voleb tak dodávalo ostatním kandidátům alespoň nějakou naději, že na zhoršující se ekonomickou situaci voliči zareagují změnou svých preferencí. Rozhodně nejvíc mohla na řádném termínu voleb ztratit Občanská platforma. Její kandidátka Małgorzata Kidawa-Błońská voliče neoslovila, což ke konci kampaně vyústilo v odhady, podle kterých by ji mohl předstihnout nejen lídr lidovců, lékař Władysław Kosiniak-Kamysz, ale s trochou štěstí i nějaký další kandidát. Takový výsledek by byl pro nejsilnější opoziční stranu, která se momentálně zmítá v osobnostní a ideové krizi, tragédií. Současní voliči opozice se vyznačují především touhou odstavit od moci PiS, pokud by se ukázalo, že otěže protivládního tažení může převzít někdo efektivnější, nastal by okamžitý přesun elektorátu.

Pokud by se ukázalo, že otěže protivládního tažení může převzít někdo efektivnější, nastal by přesun elektorátu

Jednostranná kritika

Finální osud letošních prezidentských voleb ještě není jasný, pravděpodobně budou o několik týdnů odloženy, než se podaří připravit vše k úspěšnému průběhu korespondenčního hlasování. Ostrý souboj nicméně bude pokračovat, nejsilnější opoziční strana musí prosadit zrušení voleb, aby mohla vystavit zcela nového kandidáta, ostatní opoziční partaje a vládní tábor budou zase trvat na tom, že jde o pouhé přesunutí původního termínu a výběr prezidenta proběhne ze stávajících kandidátů.

Nejdůležitější poznatek z celé situace však přináší politolog a publicista Bartłomiej Radziejewski. Podle něj tím, „že se politici namísto krize a epidemie zaobírají především šarvátkami ohledně voleb, neprošli oni sami dosud nejtěžším testem, který po roce 1989 přišel“. Současná situace je prohrou celé polské politické reprezentace. Bohužel se část kritiků zaměřuje výhradně na jimi neoblíbený PiS. Tuto jednostrannost skvěle vystihuje populární mem znázorňující volající postavu, která ve třech po sobě jdoucích komiksových bublinách říká: „Takže odvolali volby… tak jak jsme chtěli… zkurvysyni.“