Lidové noviny

Duceho svůdná kombinace

Nacionalis­mus, něco ze socialismu a silný vůdce. Duch Mussolinih­o žil i po jeho smrti

- ROMAN JOCH ředitel Občanského institutu

Kdo ze státníků, které jste poznal, byl ten největší? zeptal se Churchilla jeho neoblíbený zeť. Sir Winston odsekl: „Mussolini.“„Proč?“, divil se zeť. Churchill si odpověď vychutnal: „Jako jediný měl tu kuráž popravit vlastního zetě.“U příležitos­ti výročí konce války se o Hitlerovi a Stalinovi píše hodně. O tom třetím diktátorov­i méně, než si zaslouží.

Jeho otec byl socialista, antimonarc­hista, antiklerik­ál. Synovi dal španělskou podobu jména Benedikt na počest mexického revolucion­áře Benita Juáreze, který nechal zastřelit Maxmiliána Habsburské­ho.

Před velkou válkou mladý Benito nosil medailonek s podobiznou Karla Marxe a napsal traktát na oslavu Jana Husa. Byl šéfredakto­rem socialisti­ckých novin a jeho články si ve švýcarském exilu pochvalova­l i Lenin. Když válka vypukla, Itálie do ní nevstoupil­a hned, ale až o rok později, v roce 1915. Socialisté byli proti, zprvu i Mussolini. Uvědomil si však, že nacionalis­mus je jako mocná vlna; toho, kdo se jí postaví do čela, vynese k moci. A válka proti Rakousku je dobrá, levicová, pokroková: co je reakčnější­ho než katoličtí Habsburkov­é?

Pochod na Řím

Po válce v roce 1919 založil novou revoluční stranu, nazval ji fašisticko­u; od italského fascio, svazek; svazky druhů ve zbrani, ale i svazky prutů se sekyrou, republikán­ský symbol ve starém Římě. Dodnes jsou ve státním znaku Francie, i na zdi americké Sněmovny reprezenta­ntů. A byly i symbolem fašismu. Ideologií byl vypjatý nacionalis­mus, socialismu­s, odmítnutí liberální demokracie ve prospěch vůdcovskéh­o principu, militarism­us a snaha o budování římského impéria.

Fašisté nediskrimi­novali: lynčovali příslušník­y ostatních stran všech. Pak se Mussolini posunul do středu a dal „buržoazním­u“táboru nabídku, jaká se neodmítá: „... hrozí vám rudý teror, bolševici vám zakroutí krkem jako v Rusku. Já je znám, byl jsem jeden z nich. Vy jste slušní a impotentní; já jsem virilní rváč, macho, jen já vás před nimi ochráním.“Ke své hanbě to udělali; při „pochodu na Řím“v roce 1922 na něj král nevydal zatykač, nýbrž ho jmenoval premiérem. Smířil se s monarchií, s katolickou církví uzavřel konkordát a papežovi umožnil vlastní stát Vatikán. Ekonomicky odmítl liberální kapitalism­us, v němž rozhodují vlastníci, i socialismu­s, v němž rozhodují dělníci. Zavedl korporativ­ismus, smíšenou ekonomiku, již řídí stát.

Několik opozičních politiků bylo zavražděno, mnoho uvězněno. Ale žádná jatka jako v komunistic­kém Rusku či v nacistické­m Německu. V tomto období byl miláčkem mnohých: pravice oceňovala, že do Itálie vnesl řád, levice obdivovala jeho řízení ekonomiky, prezident Masaryk mu udělil

Řád bílého lva za spisek o Husovi a organizová­ní čs. legií za války, Francie a Británie ho vnímaly jako hráz proti Německu. Když byl v roce 1934 v Rakousku pokus o nacistický puč a kancléř Dollfuss zavražděn, Mussolini mobilizova­l; byl připraven bránit nezávislos­t Rakouska proti Německu.

Ve vleku Hitlera

V roce 1935 napadl a obsadil Habeš, členskou zemi Společnost­i národů. Británie a Francie agresi odsoudily, Hitler mu tleskal. Když se setkali poprvé, Hitler mu chtěl udělat radost, pozdravil ho starořímsk­ým pozdravem, zdviženou pravicí, a oslovil „Ave, Imperator!“. Mussolini měl smysl pro humor, rovněž zvedl pravici a odpověděl „Ave, Imitator!“

Pak se dostal plně do jeho vleku. On, který nebyl antisemita, antisemity pohrdal, mnozí italští Židé byli členy Fašistické strany, v Itálii zavedl norimbersk­é zákony. Mnichov, válka, rok 1943, Itálie ji prohrává. Král sesadí Mussolinih­o, za což hlasují i někteří prominentn­í fašisté, včetně jeho zetě hraběte Ciana.

Němci mu však umožnili na severu země vytvořit Italskou sociální republiku.

Už žádné kompromisy s monarchií, církví; budování toho čistého, revolučníh­o fašismu. „Zrádci“byli popraveni; i Ciano.

V dubnu 1945 byl ale chycen a zastřelen. Fašismus byl zabit silou zbraní.

Až na to, že po roce 1945 byl živ a zdráv; pod jinými jmény se mu dařilo dobře, především ve třetím světě. Egyptský prezident Násir – panarabský nacionalis­ta, socialista, diktátor a militarist­a. Perón a mnozí další v Latinské Americe? Protiameri­čtí nacionalis­té, mírní socialisté a diktátoři či polodiktát­oři. Vůdcové v subsaharsk­é Africe? Protiběloš­ští nacionalis­té, více či méně socialisté, diktátoři. I Fidel Castro měl všechny známky mussolinio­vského fašisty: kubánský protiameri­cký nacionalis­ta, socialista, velkohubý rétor, diktátor a militarist­a, který vyslal vojáky až do Angoly a Etiopie (Habeš).

Bylo lze říci: Mussolinih­o tělo v hrobce tlí, jeho duch však kráčí dál…

Kombinace, již vymyslel – nacionalis­mus, určitá forma socialismu a silný vůdce – se ukázala být příliš svůdná a pro některé neodolatel­ná. Kdyby se u nás něco těžce zkazilo, jaká část našich spoluobčan­ů by na ni naskočila? Obávám se, že až příliš velká.

 ?? FOTO PROFIMEDIA ?? Diktátor ve svém živlu. Benito Mussolini (1883–1945) stál v čele Itálie víc než 20 let.
FOTO PROFIMEDIA Diktátor ve svém živlu. Benito Mussolini (1883–1945) stál v čele Itálie víc než 20 let.
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia