Seriál Koronavirus
Když na vás přišla v dřívějších časech nepříjemná rýma, věděli jste, že za dva tři dny to bude lepší. Teď abyste pro jistotu začali psát testament. Nepřišla na mě dobře čtyři roky, od té doby, co sama nikam nechodím a dezinfikuju i noviny, je tu už podruhé. Nebo že by šlo o nějakou dosud nediagnostikovanou jarní alergii?
Už dávno jsem si všimla, že se tahle nejběžnější ze všech viróz chová dost zvláštně. Ztíží, případně znemožní vám dýchání, ale nikdy úplně, nýbrž střídavě na jedné a na druhé půlce nosu. Asi abyste se neudusili, protože potom by měla po legraci. Ostatně něco podobného říkají odborníci o covid-19. Že není v jeho zájmu zahubit svého hostitele. Dokonce jsem někde četla, že se snad koronavirus spletl, když přeskočil na lidi.
Původně si myslel, že jim nebude jeho návštěva nijak zásadně vadit, stejně jako nevadí netopýrům. Ještě bych chtěla vědět, jestli lituje, ale to se zřejmě teprve zjišťuje.
O koronaviru si čtu náruživě. Zajímá mě jeho povaha, záliby, slabosti, dovednosti a záludnosti. A nejsem, myslím, sama. Mnozí sledujeme ten napínavý seriál s tajemným hrdinou, který nahradil skomírající seriály z televizních produkcí. Takhle bizarního hrdinu by si ovšem jen tak někdo nevymyslel. Vždyť on není ani pořádná buňka, protože mu chybí buněčné jádro, kterým disponují i nejprimitivnější organismy. Údajně jde jen o informaci zabalenou do jakéhosi obalu.
Tahle věc je rozhodně k zamyšlení. Nebyla to náhodou taky pouhá informace na podobný způsob, co stvořilo a možná i nadále řídí náš svět? Podobnost by se totiž našla. Nelze si například nevšimnout, že Stvořitel nebo Osud, podle toho, jak chcete ten záhadný fenomén nazývat, nám většinou nakládá taky jenom tolik, abychom přežili a chtěli pokračovat. Když už se mu zdá, že byste to mínili kvůli pocitu marnosti zabalit, utrousí pár šťastných chvilek nebo aspoň kousek naděje, že by nějaká šťastná chvilka mohla dorazit napřesrok. Abyste mu vydrželi.
Teď přišli odborníci zase s myšlenkou, že by se koronavir dal možná obalamutit. Že by se mu namísto naší vlastní molekuly, na kterou nasedá, když míří do plic, nastrčila jiná, která by vypadala úplně stejně, akorát že by se do těla dostala z lahvičky naplněné v laboratoři, později v provozu farmaceutických firem.
Představa, že by bylo možné odklonit informaci nebo informace, které na mě útočí, ať už jsou zabalené v čemkoliv, se mi zdá víc než povzbudivá. Ono tedy něco takového už je, myslím, že se to jmenuje antidepresiva, ale podle toho, co vím, nejde o žádný zázračný lék, protože pořád trochu informací propouští. (Některé jsou totiž dost neodbytné.)
Seriál jménem Koronavirus je zkrátka poučný v mnohém. Zatím není jisté, jestli skončí happy endem, jak se od seriálu očekává, ale určitě se vyplatí jeho epizody sledovat pravidelně.
RADKA KVAČKOVÁ