Když nikam nejet není zadarmo

Storno za zrušení letního zájezdu (zn. koronavirus)? Řekněme třeba 80 procent původní ceny. Vítejte v Česku! Naši zákonodárci byli při přípravě lex covid vůči cestovním kancelářím opravdu extrémně vstřícní, místo povinnosti proplácet zrušené zájezdy stačí poskytnout voucher. Totéž ale bohužel nelze říct o všech případech z druhé strany břehu, resp. o některých cestovkách, které se za dané situace snaží z lidí vyždímat maximum. A nikdo z jejich klientů přesně neví, co si může (musí) nechat líbit.

Místo vysněné dovolené oči pro pláč. To jsou příběhy lidí, s nimiž se setkávám, lidí, kteří hledají pomoc u spotřebitelských organizací i u právníků. Hledají odpověď na otázky, jak postupovat, když už zahraniční zájezd zakoupili nebo formou záloh z části zaplatili.

Ti, kdo dostávají místo zájezdu voucher, budou mít do příštího září svoje vlastní peníze uloženy na soukromých účtech cestovek jako bezúročné půjčky (a nikoho nezajímá, že jsou to třeba živnostníci, kterým zamrzl příjem a prostředky by teď potřebovali k běžnému žití). Další odhadem desítky tisíc lidí stihly zatím zaplatit část zájezdu, zálohu. A právě ti se ocitli v totální právní nejistotě: Musím doplatit plnou cenu zájezdu, aby mi vydali voucher? Musím uhradit stornopoplatky, abych mohl od smlouvy odstoupit i za takové situace? Jak vysoké může takové storno být? Co dělat, když mi stornopoplatky cestovka vypočítá skoro ve výši ceny původního zájezdu? S tímto případem jsem se setkala u jedné ze spotřebitelských organizací, kdy k zájezdu za 55 000 korun cestovka určila storno za víc než 46 000 Kč! Pokud toto není za hranou zákona, tak za hranou dobrých mravů určitě!

Nefér jednání cestovek

Takové nefér jednání na straně cestovních kanceláří zaznamenávají spotřebitelské organizace. A věřím, že se jimi budou zabývat nejen ony. Přesně na to se chystám i na evropské úrovni. Mimochodem před pár lety jsem se osobně podílela na přípravě jedné ze směrnic, která lidem garantuje nárok na vrácení ceny zájezdu do dvou týdnů, právě v takových případech, jako je tento. Tato směrnice stále platí…

Evropa se pyšní nejvyšší ochranou spotřebitele na světě. Výše popsaná situace tomu jaksi příliš neodpovídá. Nemůžeme nechat celou zátěž za vzniklou situaci na bedrech jediného článku celého řetězce, a to právě spotřebitele. Klienta cestovní kanceláře.

Ani já nechci nechat padnout cestovní ruch, uvědomuji si, kolik lidí zaměstnává, jak důležitý je to segment, kolik navazujících oborů z něj u nás žije apod. Pokud se ale ukáže, že je řešení natolik nepřehledné a tak snadno zneužitelné, budeme muset hledat cesty jiné. Právě kvůli těm cestovkám, které „se toho neštítí“.