Záhady rukopisu Máchova Máje
LN S jakými pocity jste bral poprvé do ruky rukopis Máje? Překvapil vás?
Asi nejvíce mě překvapilo velmi malé písmo. Když to pak písmoznalkyně měřily, v základní linii měří jen asi milimetr a půl.
LN Je menší ve srovnání s velikostí Máchova písma v jiných rukopisech?
Ne, v tom se příliš neliší. Všichni, kdo ten rukopis zkoumali, konstatovali, že Mácha musel mít velmi dobré oči.
LN Proč psal tak malým písmem, šetřil papírem?
Myslím, že to byl jeho zvyk, který měl už od žákovských let. Papírem moc nešetřil – u rukopisu jsou poměrně velké prázdné okraje, které si možná nechával na nějaké opravy. Na rukopisu nás nejvíce zarazila jeho grafická podobnost s prvním tištěným vydáním z roku 1836, jediným, které vyšlo za Máchova života. Rukopis má stejný počet stran a na stránkách je stejný počet řádků jako v tištěné publikaci. Došli jsme k názoru, že Mácha s největší pravděpodobností opsal již vytištěnou sazbu Máje.
LN Mácha si Máj vydal vlastním nákladem, takže měl velké množství exemplářů. Proč si báseň opisoval?
Mohl ho chtít prostě pro sebe, protože si své básně vážil. Mohl ho zamýšlet jako dar nebo konečně i na prodej. Ve 20. století máme příklady básníků jako Holan nebo Deml, o kterých se ví, že na zakázku přepisovali již vytištěné texty svých básní, i když u Máchy nemáme podobnou činnost doloženou.
LN Jak se rukopis Máje dostal na statek Jana Nepomuka Krouského v Katusisích, kde byl v roce 1916 objeven?
To je velká otázka. Možná hypotéza je, že se tam mohl dostat jako dar po smrti Karla Hynka Máchy. Máme doklady o tom, že se Máchův bratr Michal ve 40. letech pokoušel vydat Máchovy spisy a žádal o finanční příspěvek také Jana Nepomuka Krouského. Takže mu rukopis mohl věnovat jako protihodnotu za poskytnutou dotaci nebo nějakým podobným
Michal Charypar způsobem. Spisy se ale nakonec z finančních důvod nerealizovaly.
LN Podle Jiřího Krouského, potomka Jana Nepomuka Krouského a současného majitele rukopisu, byl Máchův opis Máje nalezen v knihovně Krouských náhodou, zastrkaný po lístcích v nějakých starých časopisech. Znamená to, že ta rodina si vůbec nebyla vědoma, jakou má rukopis cenu?
Asi o tom rukopisu vůbec nevěděli. Rukopis objevil Jan Šafránek, ředitel gymnázia v Křemencově ulici a zeť Jana Nepomuka Krouského. Ten již v roce 1878, dva roky po smrti svého tchána, procházel rodinnou knihovnu, v níž hledal podklady k sepsání tchánova životopisu. Už tehdy tam prý našel část jakéhosi rukopisu Máje, kterému v té době nevěnoval žádnou pozornost, protože si myslel, že si to prostě opsal někdo z rodiny. Teprve po čtyřiceti letech, kdy tam rukopis na několika místech našel, pojal jakési podezření a konzultoval věc s pracovníkem Národního muzea Václavem Flajšhansem. Ten porovnal písmo s Máchovými rukopisy, které byly tehdy k dispozici, a došel k závěru, že je to psáno jeho rukou. Již za několik týdnů vydal faksimile rukopisu. Většina vydavatelů pak vycházela z této fotokopie.
LN O osudech rukopisu od roku 1836 do roku 1916 můžeme tedy jen spekulovat. Co se s ním dělo pak?
Byl a je příležitostně vystavován, pokud se nepletu, tak naposled v roce 2010. Zůstal ve vlastnictví rodiny Krouských a čas od času byl poskytován badatelům, kteří ale o něj neprojevovali zase takový zájem, protože měli k dispozici onu vydanou fotokopii.
LN Poměrně dobrodružné osudy měl rukopis i v 50. letech.
Ano, tehdejší majitel rukopisu Karel Krouský byl v roce 1951 zatčen jako „kulak“a odsouzen pro neplnění dávek do vězení. Bezpečnost po rukopisu pátrala s cílem ho zabavit a předat do Památníku národního písemnictví, který v té době vznikal. Rukopis se však nepodařilo najít a patnáct let byl nezvěstný. Na povrch vyplul znovu až v roce 1965, kdy se podařilo tehdejšímu náměstku ministra lidové kontroly Josefu Smrkovskému v součinnosti s badateli a bezpečností přesvědčit rodinu Krouských, aby ho přestala skrývat.
LN Po roce 1965 byl rukopis kde?
Úřady tehdy musely uznat, že rukopis je legálním vlastnictvím Krouských. Podle dohody se Smrkovským měla rodina rukopis poskytovat badatelům. Ale téměř žádní badatelé této možnosti nevyužili.
LN Jsou mezi rukopisem a prvním tištěným vydáním Máje nějaké odchylky?
Rukopis Máje není v žádném případě pracovním rukopisem, který by dokládal průběžnou práci básníka. Jde o čistopis, v němž je několik desítek drobných odchylek a řada škrtů, ale většinou to je na úrovni interpunkce či změn částí slov.
LN V minulosti se objevovaly i pochybnosti o Máchově autorství.
Z tohoto důvodu jsme oslovili chemickou laboratoř na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, jejíž experti neinvazivními metodami zkoumali složení papíru a psacího prostředku. Tento výzkum nezjistil nic, co by odporovalo Máchovu
autorství: papír je prokazatelně z první poloviny 19. století a inkoust má tehdy běžné složení.
Důležitější pro nás bylo zkoumání písmoznalců. Na rukopise je pozoruhodné to, že je psán krasopisnou latinkou, zatímco Mácha psal většinou kurentem nebo směsí kurentu a latinky. Z toho vyplývá, že počet rukopisů, s nimiž by se dal rukopis Máje srovnávat, byl poměrně omezený. Pracovaly na tom dvě písmoznalkyně, které to rozebraly písmeno po písmenu, a zjistily, že celý text psal jeden pisatel, jehož písmo se takřka ve všech ohledech shodovalo s písmem autentických rukopisů K. H. Máchy. Pokud by rukopis někdo falšoval, snažil by se každé písmeno napsat pokaždé stejně, kdežto tento rukopis vykazuje přirozenou variabilitu písma. Zfalšovat 70 stran psaných takto malým písmem je prakticky nemožný úkol, navíc nevíme, proč by to někdo dělal.
S literárním historikem Michalem Charyparem (1978) z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, jedním z editorů loňského vědeckého vydání Máchova Máje, o neuvěřitelném osudu rukopisu nejvydávanější české básně.
LN Když tedy teď bez pochyb víme, že rukopis je pravý, a máme kritickou edici, zůstala pro budoucí literární historiky, samozřejmě kromě interpretací, vůbec na Máji nějaká práce?
My jsme o tom rukopisu nedokázali zjistit všechno. Již jsme mluvili o tom, že nevíme s naprostou jistotou, proč vznikl. Kromě naší hypotézy, že byl opsán z vytištěné publikace, je tu i možnost, že byl dělán před tiskem jako jakási maketa pro tiskaře. To je relevantní hypotéza, nicméně náš kolega Petr Píša nedávno zjistil, že Máj byl v únoru 1836 cenzurován a že cenzor si vymínil nějaké změny. Nevíme bohužel jaké, existuje jen cenzurní verdikt „mutatis mutandis admittitur“, tedy připuštěno k tisku s úpravami, o jejichž povaze nic nevíme. Podle dobového úzu směl být text tištěn pouze z rukopisu schváleného cenzurou. Pokud by tedy šlo o cenzurní rukopis, musel by obsahovat nějaké vpisky či poznámky cenzora. Škrty, které se v rukopisu dochovaly, však cenzurní smysl nemají, jde nejčastěji o drobné opravy pravopisu a interpunkce. Navíc známý rukopis neobsahuje povinné cenzurní zápisy o přijetí a úředním posouzení textu. Čili budoucí literární historici budou moci pátrat po dalších pramenech, i když pravděpodobnost jakéhokoli nálezu je velmi malá.
LN Čistě teoreticky, co tehdejší cenzuře mohlo na Máji vadit?
Mohlo jít o věci, které se nelíbily ani kritikům po jeho vydání. Tedy to, že čtenář se má ztotožnit se zločincem, dokonce otcovrahem. Vilém není kladný hrdina, přesto si říká o soucit, což bylo pro některé tehdejší čtenáře málo morálně přijatelné. Máj mohl narážet i na náboženské cítění. Ale to jsou jen spekulace.