Mácha, kam se podíváš
či ideální tvar české poezie. Své místo v povinné četbě tedy bezpochyby má i dnes: „Úkolem učitelů by mělo být neustále vysvětlovat, že formující díla zakladatelů moderní poezie ze zemí s podobným vývojem, jako byly Uhry nebo Polsko, vznikla především na jazykovém základě a byla ,vlastenecká‘, Máchův Máj se patosem takového typu nezalykal. Naopak, je to ,byronovský‘ ohlas se vším všudy.“Že se poměrně rychle stal poezií národní, k níž se všichni odkazují, je podle něj téměř zázrak.
„I když se Máj často vykládá téměř jako filozofické dílo, vidím jeho potenciál spíš v nadšení čtenářů z postupného chápání složité formy a jazykové hry. Ano, tytéž vlastnosti mohou být pro jiné čtenáře spíš překážkou, ale tak to už s náročnější literaturou je,“dodává Ondřej Koupil.
I podle nakladatele Filipa Tomáše je Máchova skladba složitá, čtenářsky náročná a dnešní čtenář jí málo rozumí. Právě proto se rozhodl Koupilovu verzi vydat: „Můžeme-li si nově překládat Shakespeara, Goetha či Danteho, proč bychom si nemohli dopřát ten luxus a vydat se i k Máchovi v dnešním, novém básnickému překladu?“sdělil LN.
Koupil ale není první, kdo Máchovo ikonické dílo přebásnil svými slovy. V roce 1997 vydal volnou parafrázi na Máj s názvem Jám někdejší šéfredaktor literárního časopisu Tvar Lubor Kasal, nejrozvolněnější je pak podle Šofara adaptace Miroslava Waneka z roku 2010. Za povedenou považuje také satirickou verzi Bác vydanou pod pseudonymem Karel Hynek Brácha o tři roky později.
Koupilův překlad „z češtiny do češtiny“ukazuje, jak se za posledních 200 let čeština změnila. Jeho verze je čtenářsky přístupnější, přesto se ale od Máchy nijak zásadně neodchyluje: „Pamatuji si na zápas s protimluvy typu ,mrtvé milenky cit‘. Nakonec jsem obvykle zvolil řešení mnohem civilnější a nevytvářel obdobu, spíš jsem sledoval intenzitu představy, nenutil se do nových oxymór. V tomto případě mám ,od ženy / zemřelé vzkazy‘. Představuji si vdovce, který někde najde zapomenutou cedulku, již ještě nedávno opravdu psala manželka: ,V šest před kinem. Těším se!‘“uvedl ke svému dílu v Revue Souvislosti.
Předzpěv „Čechové jsou národ dobrý!“Koupil ve své verzi schválně vynechal. „K Máji patří, ale začít jím rekompozici by znamenalo riskovat vyvolání dojmu, že čtete pokus o aktualizaci nebo parodii,“tvrdí. Mnoho kolegů před ním ale k české klasice tolik uctivých nebylo. Ponechme teď stranou samotné výklady díla, kterými se zabývali už F. X. Šalda nebo Jan Mukařovský, a zaměřme se na ty, kteří se Máchou nechali inspirovat v díle vlastním. Někteří se k jeho odkazu hlásí otevřeně, třeba Josef Hora v Máchovských variacích, nebo jen četnými narážkami. Mezi ty druhé lze zařadit i Jaroslava Seiferta, Bohumila Hrabala, Jiřího Žáčka, Ludvíka Kunderu, Vladimíra Holana, ale také třeba Ivana Magora Jirouse. „Prý z Máchy kradu. Z Vrchlického, Sovy…“přiznává v jedné ze svých básní z 80. let také Karel Kryl. Ironií osudu bylo, že nějakou dobu žil v Novém Jičíně v Máchově ulici.
Různé přepisování a opisování ale nebylo podle historiků cizí ani Máchovi samotnému. Slavný básník dokonce vykrádal sám sebe: v Máji použil motivy ze svých předchozích děl Marinka, Cikáni nebo Mních, mnohdy slovo od slova.
Vilém swingující i rapující
Na Máchu se odjakživa odkazovalo mnoho hudebníků, z těch současných například Vodňanský se Skoumalem nebo písničkářka Radůza: „Zahrály housličky / Po sté takt třetí / Jak pára z konvičky / Do nebe letí / Hynku, Viléme / Jarmilo, Jano / Foukám kouř do svíčky / Zkus to na piáno“(Zahrály housličky, 2005).
Máj se svým bratrem Petrem zhudebnil loni zesnulý hudebník Jiří Traxler, v textech ho parodovali Voskovec s Werichem pod společným pseudonymem Sírius Vokno. Před několika lety bylo dílo, jehož členění na zpěvy a intermezza se k tomu i logicky nabízí, k vidění také na divadelních prknech. Jako taneční představení jej před osmi lety nacvičil soubor 420 People v choreografii Václava Kuneše a v režii Davida Prachaře na Nové scéně Národního divadla, s avantgardně pojatou hudební složkou od hiphopové skupiny WWW. Inscenaci Máje v podání Barbory Hrzánové s hudbou Emila Viklického uvedlo také pražské divadlo Viola.
Ve filmu Mág zpracoval básníkovy životní osudy v roce 1987 režisér František Vláčil, samotná báseň se pak dostala na plátno až v roce 2008, kdy režisér F. A. Brabec ztvárnil Máj podobně jako předtím úspěšnou Kytici. Do role Viléma odvážně obsadil Matěje Stropnického, po boku zkušených herců jako Juraj Kukura nebo Jan Tříska. Verše ve filmu zhudebnila skupina Support Lesbiens. Máj se objevuje ale třeba i ve filmu Vesničko má, středisková, kde z něj recituje Rudolf Hrušínský coby doktor Skružný.
Mácha je podle Jakuba Šofara zkrátka takovým básníkem-sjednotitelem a nejčastěji odkazovanou osobou v české poezii: „Karel Hynek Mácha je velký český básník, jehož lyrickoepická skladba Máj se dá interpretovat mnoha způsoby, a snad právě proto v ní dovedl a dovede číst každý tvůrce: malý, tlustý, šišatý, žlutý, agresivní i submisivní,“tvrdí o něm.