Nejchytřejší české město? Brno!
Některé vymoženosti našinci pořád znějí jako hudba z budoucnosti při sledování sci-fi filmů, leckde v Evropě ale patří mezi běžnou realitu. Projekt chytrých měst má jediný úkol: na základě co největšího množství dat maximálně usnadnit život obyvatelům. Vítejte ve vědecko-fantastické realitě.
Na první pohled vypadá Seestadt jako úplně normální satelitní čtvrť na okraji Vídně. Moderní třípatrové bytové domy s plochými střechami, krámky, restaurace, univerzita, parky, jezero s písečnými plážemi... Takových čtvrtí je všude po Evropě spousta – a málokdo by čekal, že právě tahle funguje jako vzorová laboratoř pro koncept smart cities neboli chytrých měst.
Jenže už na druhý pohled to začíná být jasnější. Téměř na každé budově je instalován solární panel, spousta jich je i na inteligentních lampách, které se rozsvítí, když kolem někdo jde, a pak zase zhasnou, aby šetřily energii. Autobus, který se k nám blíží, nemá řidiče, pohybuje se po stanovené trase samočinně. Stanoviště sdílených kol nebo koloběžek se tu nachází pomalu na každém rohu. I tak ale čtvrť působí vcelku civilním dojmem – ostatně jako celá Vídeň, která sice podle mnohých anket patří k nejchytřejším městům na světě, ale navenek se tím moc nechlubí.
„Jistěže bychom mohli nechat po městě poletovat drony a všude instalovat obří dotykové obrazovky, ale to bychom šli proti zdejší atmosféře – nejsme Singapur,“vysvětluje mi Marvin Mitterwallner, manažer technologického centra, které funguje jako centrální mozek celého Seestadtu. „Náš cíl je jiný – chceme, aby se tu lidem dobře žilo, a dobře víme, že na kvalitu života ve městě mají vliv spíš nenápadné detaily než nějaké spektakulární prvky. Takže to sice nevidíte, ale chytrá technologie je všude kolem nás – a hlavně nám pomáhala celou čtvrť vytvářet.“
Čidla, kam se podíváš
Seestadt je tak doslova protkaný čidly, která měří snad úplně všechno, co se měřit dá. Podle teploty, vlhkosti nebo čistoty vzduchu se v budovách automaticky zapíná topení či klimatizace. „Důležité je, že systémy berou automaticky v úvahu typ budovy – jinak se teplota a vlhkost nastavují v obytných domech, jinak třeba ve školách, kde se hodně lidí pohybuje na malém prostoru,“vysvětluje Mitterwallner. „Hodnoty ale samozřejmě můžete regulovat také ručně. Buď přímo v bytě, nebo i na dálku přes mobilní aplikaci.“
Další čidla zase měří výskyt lidí v ulicích a podle toho řídí zmíněné samočinné autobusy, které tak nemají pevný jízdní řád – jezdí prostě podle toho, zda na ně někdo čeká.
Největší roli ovšem podle Mitterwallnera sehrála chytrá technologie při samotném projektování Seestadtu. „Město vznikalo spíš jako matematický model než coby klasický projekt. Šlo nám hlavně o to, nepostavit noclehárnu pro lidi z centra, ale skutečnou čtvrť, kde to žije. A tak jsme si vymysleli, že základní vybavení jako obchody, restaurace nebo dětská hřiště nesmějí být nikdy dál než 250 metrů od sebe a zároveň se neustále musejí vhodně střídat a kombinovat. A pak jsme nasypali do počítače obrovskou spoustu dat a začali vytvářet modely takového uspořádání domů, ulic a obchodů, aby obyvatelé měli všechno potřebné v pohodlném dosahu. Ukázalo se to jako ohromně náročný úkol, ale zvládli jsme to. A dnes je o bydlení v Seestadtu veliký zájem.“
Nicméně rakouská metropole je chytrá celá, nejen na svém okraji v Seestadtu. Projevuje se to například tím, jak tamější radnice spravuje městský veřejný prostor. Před pár lety se radní rozhodli pro hodně ambiciózní projekt – přesně zmapovat celé město a výsledek zpracovat v jediné mapové aplikaci, která bude mnohem sofistikovanější než Google Street View. Jmenuje se Kappazunder, což je taková rakouská obdoba našeho děda Vševěda.
„Máme dokonalý přehled o všech rozměrech ve veřejném prostoru, a to na centimetr přesně,“vysvětluje mi Timon Jakli z vídeňské radnice. „Když někdo přijde, že by si na nějakém náměstí chtěl uspořádat food festival se stánky, podíváme se do počítače a řekneme mu, kolik prostoru je na chodníku a kolik na ulici, což nesmírně usnadňuje a zrychluje plánování. A zároveň víme o všem, co se ve veřejném prostoru nachází, což se hodí třeba při stížnostech. Například nedávno si lidé z jedné ulice stěžovali na černou reklamu a majitel tvrdil, že dal inkriminovaný poutač na místo teprve před pár dny. Podívali jsme se do Kappazunderu a zjistili, že už je tam déle než rok. Všechny fotky plánujeme vždy po dvou letech obnovit, takže systém zůstává pořád aktuální.“
Chytře, a ještě ekologicky
Chytré město samozřejmě nenajdeme jenom v Rakousku, tímto směrem míří i jiné země. Další metropolí, jejíž IQ se za poslední roky zvedlo o stovky procent, je norské Oslo. A jak je ve Skandinávii zvykem, tamní obyvatelé kladou důraz nejen na technologický pokrok, ale také na ekologii. Jedním z hlavních účelů chytrých systémů je proto lidem umožnit co možná nejpohodlnější a nejrychlejší přesun po městě i v případě, kdy nechají auto doma.
„S městskou hromadnou dopravou je jeden problém – málokdy vás dopraví od dveří ke dveřím,“tvrdí Morten Nordskag z radničního odboru pro životní prostředí a dopravu. „Pochopitelně v běžných situacích to nevadí, člověk těch pár set metrů prostě dojde pěšky. Ale co v případě, kdy něco stěhujete, lije jako z konve anebo máte nějaké postižení? Rozhodli jsme se vytvořit městskou dopravní aplikaci, v níž si vyhledáte nejen libovolnou linku MHD, ale jsou tu také sdílená kola, skútry, elektromobily či městské elektrické taxíky. Funguje tu také návaznost na lodní dopravu nebo na vlaky. Prostě si tu sami sestavíte trasu tak, aby vám nejlépe vyhovovala.“
Chytrý dopravní systém v norské metropoli není nijak statický – zohledňuje denní dobu, roční období či aktuální počasí. „Taky se můžete při plánování trasy rozhodovat podle toho, kolik vezete zavazadel a případně i jaké na sobě máte oblečení a nakolik se chcete nebo nechcete zapotit,“vysvětluje Nordskag. „Samozřejmostí je rovněž jediný platební systém, který lze využívat pro všechny dopravní prostředky, od tramvají přes taxíky až po sdílená kola, ať už jde o přímé platby, nebo předplacené kupony. Do systému zveme městské, státní i soukromé podniky, všechna data dáváme k dispozici – nejde nám o žádný konkurenční boj, chceme prostě spolupracovat se všemi, kdo o to mají zájem. Hlavně když to celé bude fungovat.“
Jinými slovy, v Oslu to funguje tak, jako kdyby pražská Lítačka platila nejen pro zdejší MHD, ale zároveň také pro kola Freebike, elektrické koloběžky Lime nebo alternativní taxík Liftago. Což je hezká představa.
Čidla měří výskyt lidí v ulicích a podle toho řídí samočinné autobusy, které tak nemají pevný jízdní řád – jezdí prostě podle toho, zda na ně někdo čeká
Možná to překvapí, že českým průkopníkem v budování chytrých měst je zrovna Brno. Zasvěcení jedinci ale dobře vědí, že tamní technická komunita je hodně silná.
Brno je nejlepší
Takhle tedy fungují úspěšná chytrá města za hranicemi – a jak jsme na tom my? V porovnání se špičkou bohužel zatím trochu pozadu, mimo jiné i proto, že tu příliš nefunguje kooperativní přístup, o kterém mluví Nordskag.
„České radnice se o data příliš nedělí,“stěžoval si mi před časem Pavel Vrba z firmy e-Parkomat, která vyvíjí systémy chytrého parkování. „A když, tak často dávají přednost velkým korporacím. Ve světě to přitom funguje jinak – v Rakousku, v Izraeli nebo v Německu města a obce podporují spíše lokální malé partnery. Otevřená data jsou v tom zásadní položkou, která odstraňuje rozdíl mezi bohatými a chudými.“
Možná to trochu překvapí, že českým průkopníkem v budování chytrých měst není Praha, ale Brno. Nicméně to je překvapující jenom na první pohled – zasvěcení jedinci totiž dobře vědí, že technická komunita je v moravské metropoli hodně silná.
Základem je webový portál Data.Brno – rozcestník, z něhož se uživatel dostane na spoustu nejrůznějších aplikací. Podobné portály ostatně fungují v chytrých městech po celém světě – ve zmiňované Vídni se tato služba nazývá Smart City Wien, a jak je hned na první dobrou zřejmé, Brňané se inspirovali právě zde. Je libo interaktivní mapu závad na ulicích a chodnících po celém městě? Není problém, stačí se přesunout na přesnou mapu MHD s aktuální polohou tramvají (vlastně, pardon, šalin). Nebo jste cyklista a zajímá vás aplikace, na které se zobrazí sklon jednotlivých ulic ve městě? Jak si račte přát, všechno tu je, stačí kliknout.
Některé aplikace jsou opravdu originální – například čichová mapa, nazvaná Brno voní. Podobně jako zmíněná mapa závad na ulicích je interaktivní, takže pokud kráčíte kolem místa s výrazným aromatem, můžete ho rovnou zadat, načež uživatelé mapy hlasují, zda na daném místě převládá libá vůně, anebo naopak nepříjemný zápach.
Kromě toho jsou na portálu dostupné třeba mapy kriminality a exekucí, přehled pítek s pitnou vodou, ale také kupříkladu interaktivní aplikace dokumentující sovětskou okupaci v roce 1968. A Morten Nordskag by měl radost, protože brněnská radnice při vývoji a správě systému příkladně spolupracuje i s malými místními firmami – většina využívaných aplikací pochází právě ze soukromého sektoru.
Praha spíše akademická
Pokud to vypadá, že takové vymoženosti mají jenom v Brně, zatímco stověžatá matička se na nic podobného nezmohla, není to úplně pravda. Praha podobný portál má také – jmenuje se Golemio a spravuje ho městská firma Operátor ICT, která má zvyšování IQ hlavního města na starosti. Vypadá hezky a funguje v zásadě stejně jako brněnský rozcestník, jenom těch aplikací je tu zatím pomálu – většina se týká chytrého parkování. Snad se v budoucnu nabídka rozšíří, prostor pro to rozhodně je.
Jinak ale v čele pražských chytrých řešení stojí hlavně akademické instituce, jako je například CIIRC neboli Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT. Právě tady vznikl tzv. virtuální model Prahy – interaktivní mapa, v níž se zobrazí nejen ulice, parky a další části města, ale také proudění emisí, dopravní situace při zácpách či uzavírkách, případně teplota na jednotlivých místech, což má význam především v rozpáleném létě.
Časem by se měl projekt nadále rozrůstat – k dispozici by například měla být i data, která dokážou simulovat chování hladiny Vltavy při povodních nebo chování lidí v prostoru v různých situacích. Mimochodem, v prostorách CIIRC je k vidění hodně atraktivní „demo“celého systému – skutečný, poctivě vyfrézovaný model města, něco jako moderní nástupce legendárního Langweilova modelu, nikoli ovšem z papíru, ale mnohem technologicky vyspělejší. Stačí si nasadit brýle pro virtuální realitu a všechny popisované údaje se vám přímo na modelu zobrazí.