Mocné záblesky z vesmíru

Tak se zřejmě hroutí další představa o tom, že jsme ve vesmíru našli stopy po vyspělých civilizacích. Dokonce takových, jejichž technické možnosti přesahují nejbujnější představy autorů sci-fi – a to už je fakt co říct…

Ale začněme u vesmírných civilizací skromnějších. Třeba takových, které se jenom dívají na televizi. Televizní vysílání se rychlostí světla šíří i do vesmíru. Protože na Zemi začalo pravidelné vysílání koncem čtyřicátých let 20. století, tehdy vysílané programy nyní putují asi sedmdesát světelných let daleko od Země. Pokud tam někdo má citlivý přijímač, tedy samozřejmě ne televizor, ale radioteleskop, signály zachytí. Jejich analýza pak určí, že se liší od rádiového pozadí, kterého je vesmír plný z přirozených zdrojů. A mimozemšťané se tak dozvědí o naší existenci.

Naopak, jestliže se na svou televizi dívají mimozemšťané, je šance, že jejich programy zachytíme my. A pokud nám chtějí práci ulehčit, nespoléhají na televizi a záměrně vysílají rádiové signály z pořádných směrových vysílačů.

Žádný takový signál ale radioastronomové nezachytili. Anebo si toho nevšimli.

Avšak od roku 2007 radioastronomové zaznamenávají v dalekém vesmíru takzvané rychlé rádiové záblesky (známější pod anglickou zkratkou FRB – fast radio bursts). Jsou kratičké, trvají jen milisekundy, zato intenzitou odpovídají energii, jakou by najednou muselo vyzářit nějakých sto milionů našich Sluncí.

O hypotézy, které se je pokoušejí vysvětlit, není nouze. Poněkud nečekanou nabídli před třemi lety astrofyzikové Manasvi Lingam a Abraham Loeb z ústavů americké Harvardovy univerzity. V odborném časopise Astrophysical Journal Letters napsali, že by mohlo jít o stopy energie dodávané mimozemským kosmickým lodím z vnějšího neskutečně mohutného energetického zdroje. Takové množství energie by ovšem dokázalo pohánět opravdu gigantická vesmírná plavidla a dosvědčovalo, jak rozvinutá musí být civilizace, která tohle ovládá.

Nyní se však objevily dvě nové docela přesvědčivé indicie o přirozeném původu rychlých rádiových záblesků. Tým čínských astrofyziků zveřejnil v odborné databázi arXiv své poznatky, že v místě jednoho rádiového záblesku byl už dříve pozorován také takzvaný gama záblesk, tedy uvolnění obrovského množství energie ve formě gama záření. A to je spojováno s objektem zvaným magnetar, což je neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem, kterou po sobě zanechala zhroucená supernova. Magnetar vysílá gama záření při svém vzniku a při rozpadu své nestabilní kůry.

Druhou indicií je rychlý rádiový záblesk, který 28. dubna zachytil kanadský radioteleskop CHIME a jehož zdroj poprvé ležel uvnitř naší galaxie Mléčné dráhy (ostatní tyto jevy pocházely z jiných galaxií). A tím zdrojem bylo přímo místo, kde už astronomové magnetar našli.

V tuto chvíli se tedy zdá, že alespoň některé tajemné rychlé rádiové záblesky vycházejí z magnetaru, i když není úplně jasné, jak tam vznikají. Je to fascinující, ale na vysvětlení zřejmě nebudeme potřebovat mocné mimozemské civilizace.

Škoda. Bylo by pěkné věřit, že to i lidstvo může jednou dotáhnout takhle daleko.

Rychlé rádiové záblesky jsou fascinující, ale na jejich vysvětlení zřejmě nebudeme potřebovat mocné mimozemské civilizace. Škoda. Bylo by pěkné věřit, že to i lidstvo může jednou dotáhnout takhle daleko.