Trumpův megafon

Klíčový pro znovuzvolení prezidenta je Facebook, ne Twitter

Minulý týden osmý nejsledovanější uživatel Twitteru, tedy americký prezident Donald Trump, vypustil jeden z mnoha svých naštvaných tweetů na téma hlasování poštou, které považuje za zmanipulované a plné podvodů. Trump je známým odpůrcem tohoto způsobu volby, který je v řadě států USA běžný a v koronavirové době získává na popularitě. Sám prezident přitom coby obyvatel Floridy, ale s přechodným bydlištěm v Bílém domě, poštovní hlasování využívá.

Tentokrát ale Twitter už jeho tvrzení nenechal bez povšimnutí a dovolil si je doplnit krátkou notickou s výzvou čtenářům, aby si ověřili fakta týkající se poštovního hlasování. V květnu totiž tato sociální síť zavedla nová pravidla, která uživatelům zakazují v příspěvcích psát zavádějící a lživé informace o volbách, sčítání lidu a referendech; mimo jiné i takové, které by mohly lidi odradit od volební účasti. A Twitter vyhodnotil, že Trumpův tweet pravidla porušuje. Zatímco u běžného uživatele by došlo k smazání či znepřístupnění příspěvku, u osoby veřejného zájmu, což Trump bezpochyby je, doprovodil tweet pouze odkazem na svou stránku s tweety od novinářů či expertů s informacemi o tom, jak hlasování poštou skutečně funguje.

Hrozba z Bílého domu

Prezident, který je extrémně háklivý na to, když ho kdokoli opravuje, pochopitelně vypěnil a v dalších příspěvcích napsal, že Twitter zasahuje do letošních voleb a brání svobodě projevu (sociální síť přitom inkriminovaný tweet nijak nezměnila, pouze k němu přidala informace). A pohrozil, že ho „zreguluje“. A o dva dny později skutečně vydal prezidentský výnos pod názvem Bránění online cenzuře. Tím se snaží cílit na takzvanou „sekci 230“, tedy na ustanovení zákona, díky kterému nejsou online platformy jako Twitter či Facebook právně odpovědné za obsah, který na nich uživatelé zveřejní. Jde doslova o „šestadvacet slov, která stvořila internet“, protože umožňují obchodní model značné části amerických internetových gigantů.

Trumpův výnos má rovinu právní, politickou a ekonomickou. Ta právní je jednoduchá – prezident nedosáhne ničeho. Zákon je víc než jeho výnos a ke změně zákona by potřeboval Kongres, jehož dolní komoru ovládají demokraté, kteří mu nepomohou. Ti sice sami mají k sekci 230 své výhrady, ale naopak opačné: nelíbí se jim, že se na ni platformy mohou vymlouvat, když nechtějí rychle odstraňovat dezinformace či vyloženě lživý obsah. Navíc je k této části zákona k dispozici rozsáhlá judikatura soudů a dle expertů, kteří se k němu minulý týden vyjadřovali, je prezidentský výnos až ostudně právně negramotný.

Prezident v něm třeba pověřuje nezávislé agentury, jako je Federální komunikační komise (FCC, což je americká obdoba Českého telekomunikačního úřadu), aby navrhly regulaci, která má vyjasnit, jak moc smí Twitter, Facebook a další mazat, skrývat či komentovat naše posty. Což je poměrně bizarní, protože desítky soudních rozhodnutí unisono říkají, že mohou, a to libovolně. FCC k tomu navíc nemá v zákoně žádné zmocnění ani pravomoci, pikantní je, že zrovna tato agentura minulé tři roky věnovala v souladu s politikou Trumpovy administrativy své úsilí k co největší deregulaci.

Detailně zacílit na voliče

Důležitější je tak politická rovina a s ní související ekonomická rovina. Twitter používá Trump jako megafon, kterým promlouvá přímo k voličům. Pokud sociální síť jeho tweety doprovodí odkazem na další informace či některé tweety skryje (jak k tomu Twitter přistoupil v pátek, kdy jeden z prezidentových příspěvků skryl kvůli „glorifikaci násilí“), je to nepříjemné pro jeho ego, ale v zásadě se nic moc neděje. Daleko větším průšvihem by pro prezidenta bylo, kdyby se k něčemu podobnému dokopal Facebook. Ten je základem pro jeho online prezidentskou kampaň. Zatímco Twitter dle svých pravidel nepřijímá žádnou inzerci od politických kandidátů, Facebook ano – a Trump je jedním z jeho největších klientů. Do reklamy na Facebooku už teď investuje jeden a půl milionu dolarů týdně, a to ještě nejsme ve skutečně horké podzimní fázi kampaně. Republikánští stratégové umí navíc výborně využívat možnosti Facebooku detailně cílit na voliče.

Skutečným cílem hrozeb z Bílého domu směrem k Twitteru je tak ve skutečnosti Facebook. Jeho šéf Mark Zuckerberg signál pochopil rychle a pospíšil si s veřejným vystoupením na televizi Fox, kde řekl, že podle něj „není rolí Facebooku být arbitrem pravdy“. Facebook vychází vstříc Trumpovi dlouhodobě. Už loni zmírnil pravidla pro politickou reklamu (politici v ní na rozdíl od ostatních inzerentů mohou lhát) a je velmi laxní ve vymáhání vlastních pravidel týkajících se dezinformací o volbách či sčítání lidu, kde inzerci s nepravdivými informacemi deaktivuje obvykle až poté, co se na ni začnou ptát novináři.

Trump si tak může připsat zřejmě další úspěch – Twitter možná mírně omezí dosah jeho tweetů, ale díky tomu může svým voličům servírovat na Facebooku reklamy o tom, jak „liberální platformy a fake news média cenzurují republikány“. Což je přesně to, co od neděle Trumpova kampaň dělá.

Zatímco Twitter dle svých pravidel nepřijímá žádnou inzerci od politických kandidátů, Facebook ano