Těžké časy
roku nediplomaticky i padesát bývalých evropských ministrů zahraničí a politických vůdců – a řada z nich je samozřejmě ze zemí, které jsou s Izraelem ve velice přátelském vztahu – když odsoudilo blízkovýchodní plán Donalda Trumpa (a Izrael teď jedná v jeho intencích)? Tito bývalí vrcholní politici v souvislosti s plánem dokonce hovoří o Jižní Africe a bantustanech… Měli i ti (veřejně) mlčet? Jinými slovy, výtka z nediplomatičnosti a netaktnosti je dokonale účelová.
S Trumpovým plánem souvisí i druhý aspekt, na který chci upozornit. V kontraprohlášení Mirka Topolánka, Alexandra Vondry, Cyrila Svobody a Jana Kohouta se mimo jiné píše: „Plán prezidenta Trumpa není samospasitelný, ale ukazuje cestu ze slepé uličky, charakterizované nechutí Palestinců k přímému jednání s Izraelem. Je cestou, která by měla přivést palestinskou samosprávu k jednacímu stolu a k tomu, aby konečně přijala zodpovědnost za vlastní stát, kterou odmítla v letech 1947, 1967, 1978, 2000, 2001, 2005, 2007, 2012 a 2015.“To je při vědomí, že Trumpův plán porušuje mezinárodní právo a relevantní rezoluce OSN (včetně rezoluce 2334 z roku 2016), že přiznává Jeruzalém výlučně Izraeli, že otevírá prostor pro izraelskou anexi životně důležitých území pro budoucí palestinský stát atd. atd., naprosto absurdní výrok, neboť Trumpův plán možnost vzniku jakéhokoli funkčního palestinského státu efektivně bortí. Jinými slovy, toto tvrzení – ale koneckonců celé kontraprohlášení – je dokonale absurdním počinem, neboť Palestince Trumpův plán od jednacího stolu naopak odhání (a divit se nelze). Doufám proto, že kontraprohlášení je plodem neznalosti, nikoli záměrného nepochopení věcí či dokonce zlého úmyslu jeho pisatelů.
Závěrem – nesmyslná a hysterická debata o jednom článku tří ministrů je velice poučná. V hlubší rovině to totiž není debata o ničem menším než o tom, kam máme a kam chceme patřit. Velice bych si přál, abychom se v nastalé situaci přiřadili mnohem spíše po bok Německa a nikoli Trumpových Spojených států.
Z reakcí nad článkem „tří“je však patrné, kam chce patřit většina. Bohužel. Čekají nás těžké časy.
Nesmyslná a hysterická debata o jednom článku tří ministrů v hlubší rovině není o ničem menším než o tom, kam máme a kam chceme patřit