Zmocněnci fungují jako skladiště

Kromě vlády má své zmocněnce také ministerstvo zahraničí. Jen jich má dvakrát tolik. Fungují jako „profesní trafika“pro zasloužilé diplomaty. Na této pozici vyčkávají, než pro ně úřad najde nový důstojný úkol, odpovídající jejich minulému zařazení.

PRAHA Lehký průvan zavanul v minulých týdnech nyní již jen devítičlennou soustavou vládních zmocněnců na úřadu vlády. Nastoupil epidemiolog Roman Prymula, opačným směrem se naopak poroučeli dva vládní zmocněnci, o nichž premiér Andrej Babiš (ANO) usoudil, že již nebudou třeba. Ještě výrazněji ale s postem zmocněnce operuje ministerstvo zahraničí – tzv. zvláštních zmocněnců má ve svých řadách hned osmnáct.

Náplň jejich práce má být podle ministra zahraničí Tomáše Petříčka (ČSSD) odborná. „Zabývají se buď konkrétním tématem, které se v souvislosti s vývojem ve světě objeví, tématem, které jde napříč odbory na ministerstvu zahraničí, nebo jde o specialisty na některou ze zahraničně-politických priorit ČR,“napsal LN Petříček.

Už předem se také pustil do vyvracení domněnky o tom, že by byla jejich místa zbytečná. I Babiš LN ostatně řekl, že by se chtěl na systém zvláštních zmocněnců na Petříčkově resortu podívat podrobněji. „Rád bych zdůraznil, že nejde o ,místa navíc‘, zvláštní zmocněnci zároveň vykonávají agendu na odborech ministerstva,“uvedl ministr. Lidé, kteří mají z oblasti diplomacie zkušenosti, to ale vidí odlišně.

Diplomat referentem? Vyloučeno.

Místa zvláštních zmocněnců jsou spíše jako odkladiště pro diplomaty, pro které není momentálně nikde jinde místo. „Od nepaměti je na ministerstvu tradice, že velvyslanec přece nemůže jít dělat obyčejného vedoucího oddělení. Proto se vytvoří pozice zvláštního zmocněnce,“popsal LN zdroj blízký vládním kruhům.

Odborné zaměření jednotlivých zmocněnců je rozmanité – od holokaustu a mezináboženského dialogu přes kybernetickou bezpečnost až k účasti na světových výstavách. Jejich agenda zpravidla není nikterak složitá, proto nemají svůj vlastní administrativní aparát.

Velvyslanec končící po několikaleté misi má většinou jako hlavní prioritu obratem si obstarat angažmá na jiné ambasádě. Těm šikovnějším s lepšími konexemi se to podaří. To je příklad současného českého velvyslance ve Spojeném království Libora Sečky. Ten za posledních 20 let vystřídal post velvyslance v Mexiku, při Evropské unii, v Číně, v Itálii a na Maltě.

Ti méně šťastní musí vzít na pár let zavděk postem zvláštního zmocněnce, jehož plat začíná v 12. platové třídě, tedy někde okolo 30 tisíc korun. Ve většině případů je ale jejich platové zařazení o několik tříd výše.

Jejich role v chodu ministerstva je ale i tak mizivá. „Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by cokoliv někdo z nich řešil. Například když se projednával Blízký východ, tak si to řešil příslušný odbor v kooperaci s velvyslanci v těch zemích,“řekl zdroj. „Nechci se nikoho dotknout, ale většina z těch postů je zbytečných,“dodal.

Bývalý ministr:

Jde o slušné zacházení

Téměř totožně popsal LN své zkušenosti se zvláštními zmocněnci bývalý ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda, za jeho časů se této pozici říkávalo velvyslanec se speciálním určením. „Šlo o to, aby měli tito lidé pocit, že se s nimi zachází slušně. V pozicích zmocněnců pak čekají, než se uvolní místo náměstka či ředitele odboru, které alespoň trochu odpovídá úrovni velvyslance,“popsal Svoboda.

Velmi dobře to podle něj odpovídá současnému zvláštnímu zmocněnci Pavlu Vošalíkovi. Ten patří na ministerstvu k nejzkušenějším tvářím. Jako velvyslanec prošel Kanadou, Jihoafrickou republikou a dlouhé roky sloužil také u Svatého stolce ve Vatikánu. Mimo to na ministerstvu dříve pracoval i jako náměstek. „Nelze si představit, že tak zkušený diplomat bude bloudit chodbami ministerstva jako referent,“podotkl bývalý ministr. Jenže Vošalík s historicky dobrými vztahy s lidovci si za úřadování hnutí ANO a sociální demokracie už příliš, lidově řečeno, neškrtnul.

Zvláštního zmocněnce vnesl do českého právního řádu zákon o zahraniční službě v roce 2017. Už z jeho znění lze poznat, k čemu měla nová instituce zřejmě sloužit. Náplní jeho práce má být podle litery zákona „mimořádný úkol“, přičemž může být jmenován vedoucím zvláštní mise, styčného úřadu či kanceláře. To se v praxi ale prakticky neděje. Tím se s úlohou zvláštního zmocněnce zákon vypořádává. Pasáž o jeho platovém zařazení je oproti tomu třikrát tak dlouhá.

Není to však podle Svobody výsadou českých diplomatů, podobně se prý postupuje běžně i v jiných zemích. „Jde však o to, aby nebylo zařazení diplomatů řešeno skrze politický klíč, ale pro dobro úřadu,“poznamenal exšéf resortu zahraničí.

„Nelze si představit, že zkušený diplomat bude bloudit chodbami ministerstva jako referent.“