Poledne zase bude měřit sloup
PRAHA Za Týnským chrámem se už od čtvrtečního rána scházely desítky příznivců mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Sochař Petr Váňa, který napodobeninu po 23 letech dokončil, tu s pracovníky na vysokozdvižné plošině nejprve odřezával repliku sochy Panny Marie. Ta na přestěhování čekala 17 let, než opět – po 101 letech – stanula na náměstí o sto metrů dál. Nebylo možné ji ale sundat, čep zrezivěl, a proto se musela z kovové konstrukce odříznout.
„Je to historický den, bude zapsán do pražských kronik. Pro mě je to zadostiučinění, duchovní usmíření, odprošení Panně Marii za nenávist, která se rozbitím v roce 1918 stala. Druhá rovina je čistě historická a sochařská. Tehdejší sochař Jan Jiří Bendl soše věnoval opravdu kus života a umění. Byla to vůbec první barokní socha u nás, prototyp všech dalších,“komentoval pro LN s dalekohledem v ruce katolický kněz Tomáš Holý. Včerejšímu dni ale předcházely roky výbušných a odmítavých debat, které se zlomily až letos v lednu, kdy rekonstrukci sloupu dali zelenou pražští zastupitelé. Co je pro jedny duchovním a uměleckým symbolem a ztělesněním ochrany před švédskými vojsky, jiným připomíná zpátečnictví, násilnou rekatolizaci a nadvládu Habsburků.
Ještě to musím podmáznout Socha je s hodinovým skluzem konečně složená na nákladním autě, které ji s celým procesím dopraví na „Staromák“. Pár minut po poledni rameno jeřábu staví na podstavec nejprve asi čtyřtunový sloup z kamene dovezeného z Indie, zatímco se dav přihlížejících rozrůstá. Ve chvíli, kdy tzv. dřík dosedá, se ozývá bouřlivý potlesk, pískot a oslavné „bravo“.
„Ještě to musím podmáznout!“volá dolů se smíchem sochař Petr Váňa. Než se dostane k tomu, aby s kolegy přidal mezivrstvu malty, začne se pod ním rozléhat i zpěv duchovních písní. „Po 23 letech mám krásný pocit, ale musím říci, že jsem ho měl celou dobu,“sděluje pak Váňa hloučku novinářů. Lidé mu chodí gratulovat, nechybí ani lahev slivovice.
„Myslím, že právě laskavost a Petrův přístup obnovu sloupu umožnily,“řekl LN na místě historik Petr Blažek. Sochař Váňa mezitím obíhá staveniště a ze všech stran sloup přeměřuje olovnicí. Trvá ještě několik hodin, než sochu připevní na hlavici a obě části poté umístí na dřík. Příběh čtrnáctimetrového sloupu končí před čtvrtou. O měsíc dříve. „Když jsem stál nahoře na hlavici, měl jsem pocit, že mě někdo drží. Přeji lidem, aby tu hledali krásu,“reagoval Váňa bezprostředně poté. „Sloup sem určitě patří,“podpořil jej přihlížející, Jiří Mach. „Zase se bude měřit poledne na pražském poledníku,“přidala se Marcela Span.
V davu je také historik umění a prorektor pro tvůrčí a ediční činnost Univerzity Karlovy Jan Royt. „Náměstí potřebuje duchovní střed. Velmi dobře koresponduje s pomníkem mistra Jana Husa, který vyvolával kontroverze zase z katolické strany. Oba vystihují fenomén naší doby,“uzavřel.