Staroměstská erekce

Smíření nikomu nevnutíte, ani sloupem

Vztyčování kopie mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí vrcholí. Jeho znovupostavení má být podle iniciátorů symbolem smíření. Tím ale nikdy být nemůže a nebude. A to z několika důvodů.

Zaprvé, iniciátoři rekonstrukce se dopouštějí manipulací a lží, například Ekumenická rada církví se znovupostavením nikdy nevyslovila souhlas, pouze se v tiskové zprávě vyjádřila, že výstavbě bránit nebude. Zadruhé, pražské zastupitelstvo souhlasilo s výstavbou na poněkolikáté velice těsnou většinou a též na základě toho, že jeho předchozí rozhodnutí nebyla splněna. A zatřetí, proti podobě obnoveného sloupu protestovalo 24 předních českých kunsthistoriků, kvalita kopie sloupu je, jemně řečeno, sporná.

Organizátoři obnovy se žel chovají natolik arogantně a zcela v duchu sylogismu „účel světí prostředky“, že sloup může být leda tak symbolem zpupnosti, nedostatku pokory a nadbytku sebestřednosti. Ne že by někteří odpůrci znovuvztyčení sloupu nebyli podobně zaťatými fanatiky, ale vítězná strana je převálcovala a pomocí různých fint prosadila svou – a tváří se nyní, jako by všechno bylo v naprostém pořádku.

Co bude na Staroměstském náměstí stát? Sloup, který symbolizuje fakt, že mocensky lze v hlavním městě prosadit jakoukoli stavbu, protože město o svou architektonickou podobu nepečuje? Určitě. Může to být též symbol byrokratického selhání, vždyť bylo porušeno nespočet předpisů. O jednom nemusíme pochybovat, hloupý triumfalismus si přímo říká o revanš, takže čekejme přinejmenším soudní spory a petice žádající znovuzboření znuvupostaveného.