Popravený odbojář s číslem 39
Štábní kapitán in memoriam Jaroslav Kolovecký sloužil dlouhá léta v armádě v úřednické funkci. Přesto zahynul kulkou nepřítele.
Za druhé světové války dostal zaměstnání jako vrchní administrativní oficiál zemského úřadu v Praze na Smíchově. V úřadu jej zatklo 15. června 1942 gestapo. V době heydrichiády strávil ve vazbě pankrácké věznice v Praze pouhé tři dny. Německý soud jej odsoudil pro čin nepřátelský německé říši a již 18. června 1942 jej zastřelili na kobyliské střelnici. armádě Obrana národa. Narodil se 10. srpna 1889 na Žižkově u Prahy. Vystudoval dvoutřídní obchodní odbornou školu a pracoval jako knihkupec. Za první světové války sloužil u zeměbraneckého doplňovacího okresního velitelství v Praze a po vzniku samostatného státu pokračoval ve službě i v Československé armádě. Od roku 1935 sloužil u doplňovacího velitelství v Praze na Invalidovně, kde zastával funkci vedoucího evidence mužstva. Nadřízení jej hodnotili velmi dobře, až výtečně. Až do likvidace armády roku 1939 byl zařazen jako úředník evidence vojáků a dosáhl hodnosti nadporučíka. Byl ženatý s Marií Erbsovou a otec jediné dcery.
O popravě se dozvěděla jeho žena jen z novin. Později slyšela od jiné vdovy, že její muž se měl účastnit odbojové činnosti ve spolupráci s divizním generálem Hugem Vojtou, spoluzakladatelem
Obrany národa a vojenským velitelem podzemního Sokola. To nelze vyloučit, i když generála Vojtu zatklo gestapo již 13. února 1940. Po krutém věznění jej soud v době prvního stanného práva 28. září 1941 odsoudil k trestu smrti a téhož dne byl zastřelen v jízdárně dělostřeleckých kasáren v Praze-Ruzyni.
V roce 1946 byl Jaroslav Kolovecký povýšen na štábního kapitána evidenční služby in memoriam a 16. února 1946 mu udělil prezident posmrtně i Československý válečný kříž 1939. Bez ohledu na přesnou příčinu smrti škpt. Jaroslava Koloveckého je nesporné, že splnil svoji přísahu, postavil se nepříteli a zemřel smrtí vojáka.