Sovy nejsou tím, čím se zdají být
Zahradou se nám noc co noc nese úporné pískání, které jsme dlouho nebyli s to identifikovat. Pátrání však nakonec nebylo tak obtížné: ukázalo se, že jde o mládě kalouse ušatého. Ten mě přivedl k úvaze, jakou stopu zanechávají sovy a vůbec noční ptáci v jazyce.
V evropské kultuře bývá sova především symbolem moudrosti, ne nadarmo říkáme moudrý jako sova; není to však proto, že by byly sovy kdovíjak moudré, ale proto, že s ní bývala zobrazována bohyně moudrosti Athéna (též zvaná Athéna sovooká). Odtud také pochází rčení nosit sovy do
Athén. Athény totiž bývaly centrem učenosti, a nosit sem sovy – tedy moudrost – se rovnalo nošení dříví do českého lesa.
Zajímavé je, že různé národy (někteří Slované, některé indiánské kmeny, Egypťané atd.) naopak považují sovu za zlé znamení, symbol smrti či ďábla. Konkrétně sýček svým houkáním údajně zvěstuje smrt; v jazyce se ujalo přenesené označení sýček, sejček pro člověka pesimistického.
Označením sova nebo noční pták můžeme také vyjádřit, že je člověk zvyklý žít či pracovat v noci (na rozdíl od skřivana či ranního ptáčete), i když tenhle význam uvádí pouze Příruční slovník jazyka českého. Naopak všechny slovníky zachycují expresivní výraz sůva pro „nepříjemného, mrzutého nebo ošklivého člověka, zpravidla ženu“, viz také přirovnání koukat jako sůva z nudlí (neboli mračit se). Upřeným pohledem se však zřejmě vyznačují všechny sovy – včetně výra – takže člověk může klidně také vejrat. Od vejrání není tak daleko k lelkování, stejně jako od sov není daleko k lelkům (jedná se o vzdáleně příbuzné noční ptáky). Lelkovat (chytat lelky, někdy též prodávat lelky) znamená podle Slovníku spisovného jazyka českého „nečinně hledět; bloumat, okounět, zevlovat“, podle Etymologického slovníku jazyka českého Václava Machka též „hleděti na něco s otevřenou hubou“. Lelek má totiž dost krátký, ale široký zobák, do něhož lapá hmyz. Ten mu také vynesl dřívější jméno lelek kozodoj (lat. Caprimulgus); lelek býval často viděn v chlévech, kde létala spousta much. Naši předkové usoudili, že „jeho široká huba nemůže být na nic jiného, než že saje kozám mléko“(Machek). Jiří Rejzek ve svém Českém etymologickém slovníku spojuje se sovami také označení pro zimní čepici kulich, kulíšek. Kulich je jiné označení pro sýčka (Slovník spisovného jazyka českého navíc slovu kulich přisuzuje i druhý význam „škarohlíd“– stejně jako u hesla sýček) a v případě čepice jde zřejmě o metaforické přenesení významu.
A na závěr si trochu zasýčkuji. Jedním z dotazů, který se v jazykové poradně s železnou pravidelností opakuje stále dokola, je oblíbená pravopisná hříčka Na rybníce se utvořil vír v okamžiku, kdy nad ním letěl výr, oba v_ry jsem zachytil na fotografii. Nuže jednou provždy: větu můžeme vyslovit, protože ve výslovnosti i a y nerozlišujeme, ale pravopisně ji obvyklým způsobem (tj. napsáním jednoho písmene) řešit nelze.
Autorka pracuje v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český