Svobodné volby
v českých médiích – zajisté právem – připomínalo třicáté výročí 17. listopadu, trochu mě překvapuje, že se ty první svobodné volby ještě neobjevují ve všemožných seriálech nejrůznějších novin. Zřejmě nejsou novinářsky tak atraktivní jako ten 17. listopad či výročí procesu s Miladou Horákovou. Anebo se o nich píše a mluví v médiích, jež nesleduji. A přece právě ty volby byly vyvrcholením, měly jednoznačně potvrdit to, co zahájil 17. listopad. Jistě, obyčejný proces, jakým jsou volby, zdaleka není tak přitažlivý jako povstání, demonstrace a svržení starého režimu, který se tvářil – a leckdo mu to věřil –, že potrvá do skonání světa. Přece jen však to byl asi ten nejdůležitější krok, který potvrdil, že si velká většina občanů změnu přála.
V jedné věci se ty první svobodné volby velice podobaly volbám předcházejícím – ve volební účasti. Voleb do České národní rady – a lze předpokládat, že i do obou komor Federálního shromáždění – se účastnilo víc než 96 procent oprávněných voličů. Od té doby, jak víme, chodí k volbám daleko méně lidí. Zda to byl v roce 1990 prostě zavedený zvyk, či projev touhy potvrdit odchod od komunismu, neumím posoudit. Podíváme-li se dnes na výsledky, vidíme, že jakkoli se situace v zemi zcela zásadně změnila, evidentně šlo do jisté míry o boj „starého“s „novým“. Volby sice drtivě vyhrálo Občanské fórum, které získalo 53 procenta hlasů do Sněmovny lidu a téměř 50 procent do Sněmovny národů a do ČNR, druhé místo však zaujala komunistická strana: téměř 14 procent v každé z komor Federálního shromáždění a přes 13 procent v ČNR.
Musím však přiznat, že si už moc nevzpomínám na předvolební kampaň, z té si vybavuji jen aféru kolem předsedy KDU Josefa Bartončíka. Nevybavuji si vlastně moc ani tehdejší volby samotné, leda snad to, že jsem tehdy poprvé v životě házela do urny volební lístek… A docela bych uvítala, kdyby mi média připomněla tehdejší atmosféru. Soudím, že by to bylo užitečné i pro generace, které to nezažily, volby se přece obvykle pokládají za největší svátek demokracie, za nejvyšší projev svrchované vůle lidu a tak dále – však to znáte.
PETRUŠKA ŠUSTROVÁ