Bez policie

Shodnou se rasy v USA na jedné spravedlnosti?

Nebude-li spravedlnost, nebude mír. To je jedno z hesel protestů v Minneapolisu i jinde v USA, ba i v Evropě. Je výstižné. Hlavním problémem není zabití černocha George Floyda bílým policistou (takových případů bylo více, a to i v obráceném gardu). Není jím ani to, že Floyd měl bohatý trestní rejstřík (ten nesouvisel s likvidačním způsobem jeho přemožení). A hlavním problémem nemusí být ani rabování (při protestech v 60. letech bylo drsnější a armádu naposledy povolal do ulic roku 1992 prezident Bush starší). To, co živí hlavní proud protestů, je pocit nespravedlnosti.

Hlavní otázka zní: Jak zajistit, aby Američané všech barev měli pocit jedné spravedlnosti? Lze to učinit lepším dohledem nad policií, nebo jen její zásadní rekonstrukcí, ba zrušením? Přijde-li řeč na zrušení policie, můžeme mít pocit, že jsme se ocitli na srazu anarchistů. Ale v Minneapolisu je to téma vážné debaty. Z třináctičlenné městské rady jich je devět, tedy absolutní většina, pro zrušení. Dejme tomu, že plán prosadí – zruší městskou policii a její úkoly svěří „vybraným jedincům z místních komunit“. Přinese to pocit větší spravedlnosti? Ano, ale jen jedné komunitě.

Afroameričanům a levici vadí toto: je větší pravděpodobnost, že policie zatkne černocha než bělocha. Bere to za důkaz diskriminace. Jenže problém je jinde, jak dokládají statistiky. V tom, že Afroameričané tvoří 13 procent obyvatel USA, ale třeba 52 procent pachatelů vražd (podle FBI). Je-li tedy samotný nepoměr důkazem diskriminační, ba rasistické praxe, pak by měly být diskriminační a rasistické i statistiky FBI.

Jistě, po zrušení policie by se přestalo zatýkat a disproporce (diskriminace) by ze statistik zmizela. Ale zkuste si představit, co by policii nahradilo – u bohatých ochranky, u chudších domobrany, u nejchudších gangy. Americká levice chce navléknout spravedlnost na politiku identity. Ale bude-li spravedlností více a budou-li je vymáhat „vybraní jedinci z místních komunit“, je to cesta tribalismu.