Milovníci záhad, bádejte dál
Okounovských kamenných řadách se píše jako o nejzáhadnějším místě Česka a nejvýznamnější megalitické památce střední Evropy. Nechybí v žádné knížce o tajemných místech naší vlasti, a dokonce se zdá, jako by se i historie nedalekého Kounova dělila na dobu před jejich objevením a po něm. Záleží na vás, jak výlet k magické památce pojmete: jako cestu za tajemstvím, za hledáním mystické atmosféry, k meditaci anebo se sem vydáte s dětmi za šera lovit bobříky odvahy?
Možné je úplně všechno, ale důvodem pro návštěvu záhadných kamenných řad může být prostě „jen“milá procházka do přírody.
Byl by to docela obyčejný les v západních výběžcích Džbánské vrchoviny na Rakovnicku, nebýt těch kamenů: různě velké křemencové balvany leží na náhorní planině, částečně zarostlé lesem, v podivných řadách. Někdo jich napočítá čtrnáct, jiný patnáct nebo šestnáct. Nejsou stejně dlouhé, některé měří dvě stě, jiné ale bezmála čtyři sta metrů. Jsou téměř rovnoběžné a dělí je od sebe mezery široké třináct až třicet metrů, všechny ale vedou téměř přesně od severu k jihu.
Zkrátka tu ty kameny byly
Zní to neuvěřitelně, ale kamenných řad v lese za vesnicí si dlouho nikdo nevšímal: zkrátka tu byly.
Všechno změnila třicátá léta 20. století a mladý kounovský učitel Antonín Patejdl, jemuž podivné kameny narovnané do řad začaly vrtat hlavou. Postupně je zaměřil, pečlivě spočítal a došlo mu, že stojí před něčím, co se vymyká jeho chápání: kamenů rozprostřených na ploše asi jedenácti hektarů bylo několik tisíc.
V roce 1934 o kounovských řadách publikoval Antonín Patejdl svůj první článek, během následujících desetiletí se tu střídali geologové, architekti, milovníci záhad i astronomové. Tu a tam se objevily vzpomínky pamětníků, kteří si kromě řad menších kamenů vybavovali i kamenné kruhy i skutečné obry.
K nim patří i balvany, které prý děti z rokycanského Kosmického klubu pojmenovaly Pegas (podle puklin na povrchu, které připomínají stejnojmenné souhvězdí) a Gibbon (opičí tvář v něm nehledejte, jmenuje se podle ceny Zlatý gibbon, kterou udělovala redakce rozhlasového pořadu Meteor). Jedna z teorií totiž odhaduje, že původně byly kameny vyrovnané do zídek a dnes viditelné části vystupovaly nad povrch.
Kámen Gibbon snad sloužil jako zdaleka viditelný menhir, než ho kdysi někdo svalil do jámy. Dnes proto připomíná spíš placatý obětní oltář. Podobně skončil i Pegas, další výrazný kámen v jihozápadním cípu kounovských řad.
Oba ale mají v kounovských řadách zcela zvláštní úlohu: když si totiž stoupnete doprostřed kamenného pole, za Gibbonem bude vycházet slunce při letním slunovratu a za Pegasem naopak zapadat při zimním slunovratu.
Smysl kamenných řad se pokoušel vyluštit kdekdo. Mezi nejbláznivější nápady patří ty, které v kamenech hledají megalitický generátor energie pro blízké hradiště, naváděcí systém UFO nebo vymezení drah keltského závodiště. O něco pravděpodobněji než tyto pohádkové hypotézy zní ohraničení políček, prehistorický kalendář starých zemědělců či symbolické posvátné pole oseté kameny místo obilí. Anebo to mohl být pravěký chrám k uctívání slunce? Obyčejné kameny, odhozené na mez? Pravěká observatoř určená k astronomickým pozorováním a s nimi souvisejícím kultovním obřadům?
Jde o dílo lidských rukou
Víme o tom všem jedno jediné: jde dozajista o dílo lidských rukou. Na otázky, čí ruce to byly a kdy a proč monumentální řady vytvořily, ale uspokojivé odpovědi dodnes neexistují. Nevíme ani, kolik řad se původně lesem táhlo: kameny, s nimiž lidé dokázali hnout, se v minulosti často rozbíjely, aby nakonec skončily jako stavební materiál ve zdech stavení a stodol, část se poškodila při těžbě dřeva, řadu z nich postupně spolykal les.
Vzkaz kounovských kamenů dosud nikdo nevyluštil, alespoň ne tak, aby s výsledkem všichni bezvýhradně souhlasili.
Nejlepší tudíž bude, když si obrázek uděláte sami.
S výletem můžete začít přímo v Kounově u rybníka pod kostelem v hostinci U Tří lip, kde historii bádání o kamenných řadách mapuje malá expozice. Dozvíte se tu i leccos o dějinách obce, poutní kapli sv. Vojtěcha a o menhirech v Čechách (o tom největším píšeme v popisu výletu dole). Expozice v Kounově má otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 17 hodin, otevírací dobu si ale raději ověřte na obecním úřadu: na internetové adrese www.obec-kounov.cz.
Po prohlídce se vydáte po žluté značce na sever a kolem několika soch a již zmíněné kaple dojdete k barokní myslivně Na Rovinách, kde odbočíte doprava; k cíli přímo uprostřed záhadného lesa na vrchu Rovina vám v té chvíli bude zbývat necelý kilometr...
Autorka je spolupracovnicí LN