Chůze, duše, volnost
Když ještě byly zavřené restaurace, hospody i velká obchodní centra, zůstali zejména městští lidé náhle sami se sebou. Někdy se s přáteli a příbuznými setkávali na prázdné ulici, prošli se opuštěným parkem, nebylo kam si sednout, kde si vypít kávu nebo objednat sklenku, takže chodili, pokud je nohy nesly. Nejsme na tento druh komunikace už zvyklí, pořád něco chybělo.
Erling Kagge by si v takové situaci ovšem věděl rady. Norský „filozof, průzkumník, dobrodruh, sběratel umění, nakladatel a spisovatel“je na pěší putování zvyklý, chodí hodně, dobrovolně a chodí sám – například v roce 1993 bez jakékoli podpory a bez rádiového spojení přešel Antarktidu k jižnímu pólu, „dobyl“i severní pól a Mount Everest. Napsal řadu knih a s tím, čím je mu pěší putování, se svěřil v knížce Radost z chůze s podtitulem Krok za krokem ke své duši (vydalo nakladatelství Grada v překladu Evy Dohnálkové).
„Klást jednu nohu před druhou patří mezi nejdůležitější činnosti člověka,“píše v ní. „Nejraději chodím až do úmoru. Pocit štěstí a únavy se mísí s dojmem absurdity z chůze, až je od sebe nedokážu odlišit. Mozek se přeprogramovává. Už je mi jedno, kolik je hodin, hlava se vyprázdní a já se stávám součástí trávy, kamenů, mechů, květin a horizontu,“konstatuje a dodává: „Čím déle jdu, tím méně od sebe odděluju tělo, duši a své okolí.“Kromě vlastních pocitů ovšem nabízí nejrůznější úvahy a poznatky světových vědců, filozofů, spisovatelů, horolezců, cestovatelů, ale i teologů nebo zkrátka „lidí rozumných“všech dob. Cituje jejich pocity a dává je do širšího kontextu. „Když jdu, vše se pohybuje pomaleji, svět se zdá měkčí a na krátkou chvíli nežiju jen každodenní činností, jako je úklid domácnosti, schůzky a čtení rukopisu. Chůze mi poskytuje svobodu... Můžu mít pocit, že stojím v centru vlastního života, a hned nato na sebe můžu zapomenout.“
Píše, že chůze dává člověku pocit volnosti. To není poznání nové, ale neškodí si je v časech, kdy před každou chalupou stojí dvě, tři i více aut a na většině uší sedí sluchátka, zase jednou uvědomit. A třeba to pro změnu zkusit.