Slavnosti v době moru

Putin bude lidem pomazaný vládce, i kdyby na chleba nebylo

Ekvilibristiku s čísly ruský prezident a jeho všelijací consiglierové ovládají. Však si ji taky během dvacetileté vlády stihli dobře osvojit. Právě nyní s její pomocí konstatují začátek velkého vítězství, jak ráda tvrdí prorežimní média o pozitivním vývoji koronavirové pandemie, jež umožní jejich klanu režírovat na přelomu měsíce dvě velké slávy. Nejprve přeloženou vojenskou přehlídku v Moskvě k 75. výročí „porážky fašismu“a krátce poté aklamativní stvrzení absolutistických mocí ruského cara v redigované ústavě.

Výzkum jako základ státu

Příznačné je, že sám Putin dokumentoval radostnou zvěst o potlačování koronaviru rostoucí výrobou lékařských přístrojů či počtem vědeckých výzkumů. Údaje o počtu lidí, kteří onemocněli či v souvislosti s virem zemřeli, neuvedl. Osudy jednotlivců jsou ostatně již od počátku jeho vlády mimo rozlišovací schopnosti Putinovy vladařské optiky. Ta mu zato dává nahlédnout na metadata o klesající popularitě a přimět ho tak k přehazování vládních výhybek. Vedení klanu má oči upnuté na monitory, kde se jim zobrazují křivky vývoje cen ropy, zlata či třeba veřejného mínění.

Právě poslední manýra vedla sociologa Grigorije Judina k tomu, že razil dnes již zavedený politologický termín plebiscitární režim coby systém vlády, kdy režim „vytváří dojem“, že se opírá o postoje většiny společnosti. Běžně k tomu slouží údaje o průzkumech veřejného mínění, ale když je situace vachrlatá, nechá si vůdce svůj postup posvětit všelidovým hlasováním. V plebiscitárních státech, jako je i Rusko, se podle Judina „výzkumy mínění staly klíčovou politickou technologií“.

Koronavirus a izolace lidí této technologii nahrává. Jednotlivé regiony sice plánují postupné otevírání různých provozů včetně „kontaktních“, ale možnost, aby se byť osamělý demonstrant postavil na náměstí s plakátkem, má být nadále zakázána. Snižuje to tak dosah veřejné diskuze, jež je pro hlasování o základním zákonu země žádoucí. Podobného názoru je ředitel institutu pro výzkum veřejného mínění

Levada centr Lev Gudkov. „Plebiscitární režimy se drží na tom, že vydávají tato čísla (průzkumy) za vůli lidu,“řekl listu Novaja Gazeta.

Hlasování 1. července bude zbytkovým „štemplem“na již dávno schváleném dokumentu. Většina občanů si jistě přeje, aby měla garantováno třeba právo na solidní mzdy či rodinné štěstí, sotva se ale najde mnoho jiných států, v nichž by byly třeba penze řešeny v ústavě. „No neber to,“řekne si mnohý Rus a půjde takzvaně hlasovat o uzavřené věci. „Všelidové“razítko má ovšem pro Putina význam. Může se jím ohánět před kritikami, že moc uzurpoval, i zaštiťovat se před dotěry ze zahraničí, kteří by snad chtěli zasahovat do počínání Moskvy s využitím tak zbytných institutů, jako jsou mezinárodní smlouvy či soudní tribunály.

Protivníci „anulování státu“(podle nové ústavy se předchozí Putinovy prezidentské mandáty anulují a počítají se až od kýženého nového v roce 2024) se v omezeném diskusním poli rozdělili na dvě skupiny. Komunisté nabádají hlasovat „Ne“, liberálové, část nacionalistů a ostrůvky demokratické opozice vyzývají k bojkotu. Putinova klika si dle nich osvojila techniky neomezeného „defraudování“hlasů. V případě, že ale budou volební místnosti poloprázdné, nebude prezentování „jednotné vůle“většiny tak snadné.

Osudy jednotlivců jsou mimo schopnosti Putinovy vladařské optiky. Ta mu za to dává nahlédnout na metadata o klesající popularitě.

Izolace umlčuje opozici, ale znemožňuje hlasování

Izolace v době pandemie sice moci pomáhá, ale ta kvůli ní naráží i na úskalí. Například členové volební komise v Novosibirsku vyzvali kolegy ke „stávce“v zájmu ochrany vlastních rodin před šířením nákazy. Úřady tomu čelí propagací prý zcela účinných prostředků prevence, jako jsou třeba dezinfekční koberečky v okrscích, zdarma rozdávané rukavice, roušky a jednorázové propisovačky. Působit by někde mohla i osvědčená lákadla, jakými jsou akce pro děti či výherní soutěže.

Opoziční člen peterburského městského zastupitelstva Boris Vyšněvskij označil obří vojenskou přehlídku v Moskvě a hlasování o ústavě za „hostinu v době moru“. Odpovědnost za případný nárůst nemocných podle alibistického vyjádření kremelského mluvčího Dmitrije Peskova ponese ústřední volební komise, ačkoliv termín určil přes hlasy žádající její odložení voleb Putin. Za „podfukářkou putinovskou loterii“označují plebiscit představitelé marginálního hnutí Levá fronta, podle aktivisty Alexandera Sotnikova zas jde o „fašistické cirkusové představení, v němž je již vše určeno předem“. Jeden z iniciátorů separatistického hnutí na ukrajinském Donbase Igor Strelkov (vlastním jménem Girkin) je sice příkladem krajního nacionalisty a protofašisty, ale i on sám považuje změny v ústavě za něco, co nemá smysl. Jediným východiskem pro Rusko podle něj může být „lidová diktatura“.

„Přerod režimu“věští i profesor Judin. Napětí mezi řízenou depolitizací lidu a plebiscitárním řízením podle něj vyvolává silné pnutí, jež povede ke stále častějším všelidovým hlasováním a v důsledku „ke špatným koncům“.