Nechodí jim lidi

Preventivní screening není povinná „garančka“

Donutit někoho k dobrovolnosti. Vnímáte ten rozpor? A přece je to zavedená komunikační metoda mezi lékaři a pacienty. Prý většina z nás zahodí pozvánku na preventivní vyšetření a lékařům je to oprávněně líto, vědí totiž, že preventivní prohlídky zachraňují životy. Máme na to statistiky a nelze zpochybňovat tisíce prodloužených životů, případně roky života bez projevů nemoci.

S lehkomyslným chováním nás pacientů se lékaři, pojišťovny ani ministerstvo zdravotnictví nechtějí smířit, takže se rozhodli přitvrdit. Zdravotní pojišťovny chtějí lidem telefonovat či se jim připomínat s pomocí aplikací, premiér jde ještě dál, myslí, že je dobré „lidi vystrašit“.

Přitvrzení je asi ten nejhorší způsob motivace založený na zásadním nepochopení. Lékaři se jednak stali obětí svého úspěchu – na každém kroku se prezentují stále se zlepšující výsledky léčby nádorových onemocnění. Na druhé straně soustavně a programově bagatelizují nepříjemnosti či komplikace preventivních screeningů. Takto „zpracovaní“pacienti pak s lehkým srdcem zahazují pozvánky.

Pro lékaře je nějaká falešná pozitivita jen kolonkou ve statistice, ale třeba pro ženu, které oznámili po mamografickém vyšetření, že má nález, pak i měsíce úzkosti a starostí. A že se nakonec dozví, že jí nic není? To ji těch protrápených měsíců nezbaví. Onkologové dělají podobnou chybu jako gynekologové, jejich vylepšování péče je vedeno výhradně v technokratické rovině a s pacientem počítají pouze jako s objektem. Vyšetříme, vyhodnotíme, případně zaléčíme a vykážeme. Že je pacient individuum, to systém odmítá.