Miloš Vystrčil jde správně
Není obvyklé říkat jako předseda Senátu, že před totalitním státem Čínou bychom neměli ohýbat hřbet
Nedávno jsme si s kamarádem rozdělávali oheň na táborák. „Co to máš za sirky!“rozčiluje se Standa, „vždyť vůbec neškrtají.“Podíval jsem se na krabičku, stálo tam Made in China. „Tak,“povídám. „Bez Číny už si neškrtneme. A s Čínou taky ne, neboť jejich zápalky nezapalují. Skauti se budou muset vrátit ke tření suchých dřívek.“A došel jsem pro zapalovač. Radši jsem se nedíval, kde je vyroben, naštěstí plamének vyšlehl.
Před časem jsem se snažil přeštípnout drát. Stiskl jsem štípačky a jedna čelist se ulomila a spadla mi na nohu. „Sakra,“pravil jsem, „au.“Kleště byly pochopitelně čínské. Od té doby si při koupi nářadí dávám velký pozor, kde bylo vyrobeno. Ale čínských zmetků je všude čím dál tím víc a Čechům, zdá se, to v podstatě nevadí. Ušetří za levnější zboží a pak je vyhodí.
Zase normální člověk
V úterý 9. června předseda Senátu Miloš Vystrčil v Událostech a komentářích na ČT24 vysvětloval své rozhodnutí jet na Tchaj-wan. Uvědomil jsem si, jak úžasné a od dob Václava Havla neobvyklé je, že vrcholný politik mluví do televize celou čtvrthodinu úplně normálně a bez pokrytectví, že před totalitním státem bychom neměli ohýbat páteř. A nikdo mu v tom nebrání.
Nebrání? Vlastně trochu brání. Proti předsedovi Senátu stál u druhého mikrofonu Tomio Okamura a vehementně mu vyčítal, že předvídatelná čínská represivní opatření ekonomicky poškodí české občany. „Proboha, jen aby nám snad Čína neodmítla dodávat zápalky nebo kleště!“napadlo mě. Nejzábavnější Okamurův argument ovšem byl, že když čínští mocnáři Čechům budou bránit v návštěvách Číny, české cestovní kanceláře na tom prodělají. Jako majitel cestovní kanceláře o tom Tomio Okamura samozřejmě něco ví.
Na námitku Miloše Vystrčila, že Češi kvůli čínské aroganci asi nezůstanou doma a budou jezdit jinam, místopředseda Poslanecké sněmovny žádný argument neuvedl. Chápu, že rušit propracované složky o cestování do Číny a zakládat nové třeba o cestách do Norska či na Aljašku je pro cestovní agentury práce navíc, ale to je přece podnikatelské riziko, když chceme vydělávat na turismu do totalitního státu, nebo ne?
Pokrytectví spojenců
Jednu velmi důležitou a (bohužel) pravdivou okolnost nicméně Tomio Okamura uvedl. Poukázal na to, že veškeří naši demokratičtí spojenci, včetně Německa, Francie a Spojených států amerických, zastávají politiku jedné Číny a Tchaj-wan jako nezávislý stát neuznávají. Ano, vzpomínám si na ten podraz, když tehdejší americký prezident Jimmy Carter v roce 1979 zrušil americké velvyslanectví na Tchaj-wanu a otevřel nové v Pekingu.
Spojené státy americké sice neuznávají ani právo Čínské lidové republiky na Tchaj-wan (viz 6. bod deklarace Six Assurances, vydané za vlády Ronalda Reagana roku 1982 a definující zahraniční vztahy mezi USA a Tchaj-wanem), ale je jisté, že pro Američany jsou i dnes, kdy Tchaj-wan
je demokratickou zemí, kšefty s Čínou důležitější než principy svobody a demokracie.
A Tomio Okamura dobře činí, když (jistě neúmyslně) připomíná, že také a především členské státy Evropské unie upřednostňují obchodování s Čínou a ochotně před ní hrbí záda, i když v dokumentech, které EU tiskne, je plno řečí o lidských právech. Jak mohou být Evropané za těchto okolností na Unii hrdí?
Miloš Vystrčil má pravdu, když varuje, že bychom měli přestat „počítat groše, protože jednou bychom mohli zjistit, že žádné nemáme“. Jak předseda Senátu upozornil, v situaci, kdy do Evropy přijde z Číny koronavirová epidemie, úplně ochromí ekonomiku, Čína dlouhou dobu mlží a Evropská unie pak bezmocně čeká, zda nám Čína poskytne, či neposkytne ochranný materiál, bychom měli i ty groše přepočítat. A ptát se, zda by Evropská unie neměla nejen své politické, ale i obchodní vztahy s Čínou zcela přehodnotit.
Myslím, že signály, které dávají politici jako pražský primátor Zdeněk Hřib, když chladnokrevně zareaguje na čínské vypovězení partnerství Praha–Peking uzavřením partnerství Praha–Tchaj-pej, nebo nyní Miloš Vystrčil, když demonstrativně jede na Tchaj-wan, jdou správným směrem. Voliči by si měli všímat, kteří politici takové signály vysílají. A kteří naopak pokorně před Velkým bratrem křiví hřbet a „cestu neschvalují“.
Voliči by si měli všímat, kteří politici se pokorně křiví před Velkým bratrem a cestu na Tchaj-wan neschvalují