Virus jim pomohl odhalit, co chtějí

Zastavit se, bilancovat, věnovat se sám sobě, otevřít nové pracovní dveře, jiné zavřít. I to umožnily koronavirové měsíce, které byly pro všechny zcela novou zkušeností.

Co pro jednoho představovalo nejistotu, stres nebo finanční tíseň, jinému přineslo kýžený prostor pro sebe, čas pro změnu, zásah do rutiny. Část lidí pojala období izolace kvůli koronavirové pandemii jako impulz k novému začátku. Tuto hozenou rukavici zvedla třeba fotografka Mária Maťková, kterou pandemie donutila vrátit se z Islandu, kde pracuje jako průvodce na ledovci, zpátky na Slovensko. Uchýlila se na samotu obklopenou lesy a hřebeny Malé Fatry, pod Malý Kriváň.

Naordinovala si rozjímání, kontakt s přírodou a princip jednoduchosti, kdy člověk přichází na to, jak málo k životu doopravdy potřebuje. „Korona přinesla totální zabrzdění, které se dalo využít a já jej využívám naplno. Média vyvolala v lidech strach, pochopitelně vzhledem k mentalitě a smýšlení masy, aby byla situace zvládnutelná. Ale já jsem díky tomu naběhla na skvělý program, který jsem si sestavila a který dodržuji už více než dva měsíce,“popsala LN.

Několik pracovních let strávených v mediálním světě Márii už před časem přimělo ke změně životního stylu, o jehož smyslu se díky nouzovému stavu ujistila. „Chci žít jinak než většina lidí. Největší změna a myšlenky, které bych ráda aplikovala, jsou svoboda a nezávislost na státu, zaměstnavateli, společnosti. Díky tomuto období jsem dostala čas navíc, abych se mohla naplno rozvíjet, měnit, učit a nacházet,“přiblížila.

Bilancují i sportovci

Mentální kouč Marian Jelínek je názoru, že covidová hibernace byla obdobím možnosti jisté transformace jak v osobním životě, tak i v celkovém pojetí toho, co jako lidstvo, společnost, město či vesnice děláme. „Člověk byl vyhozen ze stereotypního života, nazval bych to emočním šokem, který vede k zastavení a možná i otevření černých boxů,“okomentoval pro LN. I on se mezi svými klienty, jimž jsou převážně sportovci, setkává s bilancováním.

„Spousta jich končí kariéry, protože měli před sebou poslední dvě sezony. Nebo mám sportovce, již se připravovali na olympiádu, která teď není, a oni po ní chtěli končit. Jedna slečna chtěla mít rodinu a najednou neví, co teď. Jestli má rok prodloužit, nebo ne,“přiblížil.

Podle psycholožky Kateřiny Matouškové vede každá výjimečná situace přirozeně k sebepoznání. „Mnoho lidí říká, že si uvědomilo, jak jim bylo zpomalení v době krize příjemné, jak víc prožívali, byli intenzivněji v kontaktu sami se sebou, aniž by to byl ale plán nebo cíl,“sdělila zkušenosti klientů.

Kupříkladu pro Ondřeje Dohnala karanténa přišla krátce po státnicích a ve chvíli, kdy začal hledat práci. „Umožnilo mi to zpomalit. Nejsem ve městě, ale u rodičů ‚na venkově‘. Uvědomil jsem si, jak velký jsem introvert. Aniž bych to čekal, dokážu si teď nejen představit práci z domova, ale možná bych ji i uvítal. V tomto to mé hledání práce ovlivnilo,“říká Dohnal, který je i dálkovým studentem teologie. Čas, jejž mu pandemie poskytla, věnoval důkladnějším rozvahám, kudy by se měl jeho pracovní život ubírat.

Nekončím, ale ztrácím motivaci

Podle psycholožky Gabriely Böhmové je dobré pěstovat citlivost vůči vlastním potřebám, zastavit a vnímat i své tělo, abychom předešli kolapsu. Protože všechna prozření nebyla příjemná. Pracovním vyhořením si prošla Simona Bagarová, která se dvacet let věnuje managementu pro neziskové organizace a nyní i důstojné péči o seniory v sociálně-zdravotní oblasti. V největším nedostatku zdravotnického materiálu pomáhala zásobovat domovy pro seniory a má za sebou dvouměsíční maraton.

Koronavirová krize v ní posílila deziluzi, že by se mohl ve společnosti systémově změnit přístup k seniorům, hlavně ze strany státu. „Je to dlouhodobě náročné a pochybnosti přicházejí v různé míře. Teď se zviditelnily. I proto, že vnímám roli neziskovek jako doplněk státu tam, kde on ji vykonávat nemůže nebo neumí. Nevidím v něm ale partnera,“řekla LN. Poslední týdny ji přiměly zvážit, jestli má nadále cenu investovat energii.

„Chci svou práci dělat s pocitem, že má smysl a je možné něčeho dosáhnout. Nejsem tak daleko, abych řekla, že končím. Spíš přehodnocuju, kolik energie a s jakým očekáváním do toho budu dávat. Kromě faktu, že je práce neziskovek očerňovaná, je pro mě navíc těžké hledat motivaci k prosazování systémovějších řešení, jako třeba omezení ústavní péče, když o ně stát nestojí,“dodala.

Učení mě neuvěřitelně baví Nečekané obzory se rozprostřely před Ivanou Šatrovou z Prahy. Živí se jako konzultantka ve fundraisingu pro neziskové organizace a zároveň si plní dávný sen a vystupuje s bubenickou brazilskou show TamTam Batucada. Koronakrize ale oběma obživám udělala přítrž. „Stála jsem před otázkou, co budu dělat. Naštěstí se otevřely možnosti, kterým jsem šla naproti. Mám synovce na jižní Moravě a najednou se ukázalo, že jej dlouho neuvidíme. Začala jsem proto Káju učit dálkově online angličtinu, kterou mám na poměrně dobré úrovni, a další předměty,“popsala s nadšením LN, jak se rodila nová etapa.

Protože začala své postřehy z výuky sdílet na Facebooku, otevřely se netušené příležitosti. „Ozvaly se mi maminky samoživitelky, zda bych jim nemohla pomoci, některým zdarma, jiným za úplatu. Začalo se to šířit, ozvali se další, kteří potřebují pro děti intenzivní konverzaci angličtiny. Den se mi tím naplnil a musím říct, že mě to neuvěřitelně baví a odezvy žáků i rodičů jsou pozitivní. Do budoucna bych u toho chtěla alespoň částečně zůstat,“zhodnotila.

Radost jí navíc zmnohonásobil fakt, že do nového projektu zahrnula i svou 74letou maminku, jež začala děti vyučovat češtinu přes online aplikace. „Maminku, která kdysi učila, to úplně rozsvítilo, během korony se rozhodně nenudila, dělala do půlnoci přípravy, opakovala si skladební dvojice. Vidím na ní, jak je ráda, že je užitečná. Koupila si kvůli tomu počítač, naučila se spoustu nových online dovedností,“dodala.